Slovenská dovozní přirážka
Někteří čeští exportéři reagovali na slovenskou cenovou přirážku na dovážené zboží až zbytečně ostře. Větší význam pro odbyt českého zboží u našich východních sousedů totiž bude mít spíše takzvaný ozdravný program, který minulý týden slovenská vláda přijala.
Slovenský deficit běžného účtu platební bilance už tři roky po sobě překračuje hranici deseti procent a schodek obchodní bilance je víc než jedenáct procent hrubého domácího produktu. Hrubé zadlužení země převýšilo polovinu HDP, schodek státního rozp očtu loni přesáhl šedesát miliard slovenských korun. Devizové rezervy nestačí ani na tříměsíční dovozy. Tento důsledek expanzivní hospodářské politiky minulých let je podstatně ošklivější než to, co potkalo českou ekonomiku v roce 1996 a co nakonec vedlo k přijetí přísných restrikcí. Slovenská ekonomika dnes vykazuje známky kolapsu. Vysoký růst hrubého domácího produktu v minulých letech byl na dluh, který je třeba splácet. Po loňském růstu o 4,5 procenta letos ekonomika zřejmě spadne do minusu, což je totéž, jako kdyby v červenci najednou začalo mrznout.
Zavedení dovozní přirážky v této situaci není nic překvapivého. Začalo se o ní intenzivně hovořit už krátce po loňských volbách do slovenského parlamentu, a byl-li český ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr opravdu překvapen, jak prohlásil, pak by si měl pořídit nové poradce nebo nový úřad. Ostatně dovozními restrikcemi se slovenská vláda s relativním úspěchem pokusila řešit problémy vnější rovnováhy už dvakrát - v roce 1994 a 1997. O naléhavosti dnešních kroků svědčí skutečnost, že se Dzurindův kabinet pokoušel u Světové obchodní organizace (WTO) prosadit platnost opatření v současné výši na neobvykle dlouhou dobu dvou let. Po nesouhlasu mezinárodních institucí by do konce letošního roku měla přirážka činit sedm procent, od ledna 2000 pět procent, od července tři procenta a koncem příštího roku by měla být zrušena.
Podle slovenských zdrojů přineslo první uplatnění dovozní přirážky dodatečný příjem do státního rozpočtu ve výši osmi miliard, podruhé asi dvanácti miliard slovenských korun. Nyní mluvčí slovenského ministerstva financí Peter Švec hovoří o ročním v ýnosu deseti miliard korun. Oficiální odhady bývají poněkud nadsazené, ale v každém případě jde o vítaný příspěvek do státní kasy. Druhá věc je, že vedle poklesu dovozů tato restrikce vede při vysoké dovozní náročnosti slovenské ekonomiky také k poklesu vývozů a působí tedy kontraproduktivně. Když například loni na Slovensku vyhodnocovali půlroční působení druhé dovozní přirážky, zjistili, že importy klesly v prosinci 1997 z měsíčního průměru 28 miliard korun zhruba o půldruhé miliardy, ale vývozy téměř o šest miliard.
Relativně pozitivní na současném kroku slovenské vlády je to, že nemá diskriminační charakter a týká se plošně všech dovozců. To znamená, že z hlediska pozice na slovenském trhu by české výrobce neměla podstatněji zasáhnout. Co do objemu dovoz ů se určitě projeví, i když prvotní reakce některých našich výrobců byly až příliš ostré - po předchozích zkušenostech si čeští exportéři vytvářeli určitou rezervu v marži a ta by nyní měla část zdražení zachytit. Nejvíce zřejmě zdražení d ovozů zasáhne české strojírenské, průmyslové a potravinářské zboží, což jsou hlavní skupiny našich exportů na Slovensko a vyznačují se dost velkou poptávkovou elasticitou.
Přesně kvantifikovat dopad tohoto opatření na naši vzájemnou obchodní bilanci si dnes nikdo netroufá a nebylo to spočítáno ani v minulosti. Slovensko zůstává s loňským zhruba jedenáctiprocentním podílem na českém exportu a sedmiproce ntním podílem na dovozech po Německu naším druhým nejvýznamnějším zahraničněobchodním partnerem. Od vzniku samostatných států však jeho podíl trvale klesá - v roce 1993 to bylo u vývozu 21,5 a u dovozů 17,5 procenta. Těžko ale říct, nakoli k se na tomto poklesu podílí přirozená změna orientace na západní trhy a nakolik dovozní přirážka, která mimochodem v té či oné míře fungovala na Slovensku v letech 1994 až 1998 po devětačtyřicet měsíců z celkového počtu šedesáti. Pokud bychom hovořili o vzájemném saldu obchodní bilance, náš přebytek se v roce 1997, kdy byla na Slovensku dovozní přirážka podruhé zavedena, meziročně zvýšil o dvě třetiny na více než jedenadvacet miliard korun a loni dosáhl 23,5 miliardy.
Stěžovat si na přirážku se už stalo folklorem našich vzájemných vztahů a nyní tento fetiš zabránil střízlivému pohledu na takzvaný ozdravný program, který slovenský kabinet přijal minulé pondělí po údajně velmi bouřlivém jednání. Na Slovensku se mimo jiné od července zvyšuje dolní sazba daně z přidané hodnoty ze šesti na deset p rocent a příští rok na dvanáct. Zároveň by měla horní sazba DPH stoupnout na třiadvacet procent. Zavádí se daň na osobní automobily, zvyšuje se spotřební daň na tabákové výrobky. O pětatřicet procent od července stoupnou sazby elektrické energie pro domácnost, o sedmdesát procent nájemné, o polovinu cena zemního plynu pro soukromníky, o čtyřicet procent teplo, o pětinu telefony.
Od toho včetně redukce sociálních výdajů si slovenská vláda slibuje dodatečných dvacet miliard do státního rozpočtu. Zároveň je to však velmi silná restrikce vnitřní slovenské poptávky, především koupěschopnosti domácností. To bude pro odbyt českého zbo ží podstatně větší rána než dovozní přirážka. Slovensko je ve velkých ekonomických potížích a jen nenapravitelný čecháček by to bral jako zadostiučinění.
