Ministerstvo financí připouští zrovnoprávnění se zahraničím
Tuzemské fondy bijí na poplach. Jejich šéfové totiž tvrdí, že pokud se urychleně nevyřeší nerovnoprávné postavení českých a zahraničních fondů (EURO 18/2000) a především se něco neudělá se zdaněním, může dojít až k úplné likvidaci kolektivního investování prostřednictvím českých subjektů. Většina odborníků se shoduje v tom, že krize důvěry, kterou podlomily především mnohamiliardové tunely neseriózních správců, je překonána. Otevřené podílové fondy rovněž stále zaznamenávají takový příliv peněz klientů jako nikdy dříve. Tvrdí však, že je čeká vážná krize, pokud se nezmění některé podmínky jejich fungování. Jde především o to, že daňový režim fondů se dosti liší od zahraničních standardů a je pro domácí subjekty nevýhodný. „Nezmění–li se tato situace, nevidím šanci na přežití českých fondů delší než dva až tři roky. Ale pevně věřím, že se vše změní, a to tak rychle, aby tato změna nepřišla příliš pozdě, říká dokonce předseda Unie investičních společností a fondů a zároveň šéf investiční společnosti ŽB-Trust Jiří Brabec. „Určitou jistotu mi dává situace v evropských zemích obdobné velikosti, jako je naše, například ve Finsku, Norsku, Rakousku, Belgii či Portugalsku. Tam všude velké globální fondy postupně získaly nezanedbatelnou pozici na trhu, nicméně domácí fondy si udržely významné postavení a budou je mít i v budoucnosti. Je ovšem pravdou, že nikdy nebyly v tak nevýhodném postavení proti zahraniční konkurenci jako naše fondy právě nyní, dodává. Neblahé důsledky. Ztišit nářky fondů nad vysokými daněmi by mohl současný návrh ministerstva financí. To totiž navrhlo v novele zákona o dani z příjmu sjednocení sazby daně z kapitálových příjmů a zdanění fondů na patnáct procent, tedy na úroveň, kterou se donedávna mohly těšit jen výnosy z úroků. Týdeníku EURO potvrdil tuto novinku šéf legislativního odboru ministerstva financí Jiří Špička. Týdeník EURO má informace, že návrh již schválila vláda a novela nyní čeká na to, až se dostane na program jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu. Návrh počítá s tím, že by změna měla platit od ledna 2001, a půjde–li vše hladce, mohl by se problém napravit již v daních letošního roku. Připomeňme, že české fondy platí nyní daň 25 procent, a jsou tedy proti zdanění úroků z termínovaných vkladů v nevýhodě. V České republice existuje rovněž oproti zahraničním zvyklostem mimořádně krátký časový test, po kterém fyzické osoby neplatí daň se zisku. Ten trvá šest měsíců a takto krátká doba je ve světě dosti neobvyklá. Všechny zahraniční fondy podnikající dosud v České republice byly založeny v zemích s nulovým zdaněním fondů. Jaké má tedy současná daňová situace ve fondech důsledky pro toto podnikání? „Při jinak srovnatelných podmínkách – jako je třeba kvalita řízení portfolia – tento stav snižuje výkonnost domácích fondů proti zahraničním, které mají nulové zdanění. A třeba institucionální klienti již nyní investují jen do zahraničních fondů, neboť jinak by byli zdaňováni dvakrát. A to přímo od fondu a pak ještě při prodeji podílových listů, neboť zisk z prodeje musí bez ohledu na délku držení podílových listů zahrnout do svého celkového daňového přiznání, říká Brabec. Tím se snižují i reálné výnosy podílníků českých fondů a třeba fondy peněžního trhu, které byly až dosud nejrychleji rostoucím typem fondů u nás, ztrácejí při zdanění 25 procent možnost konkurovat z hlediska výnosu termínovaným vkladům. Fyzické osoby již také přišly na to, že je pro ně výhodnější investovat do zahraničních fondů, a kombinovat tak jejich nulové zdanění s šestiměsíčním testem a vyhnout se placení daní úplně. Brabec tvrdí, že domácí investoři okamžitě nevystoupí z českých subjektů a neinvestují do zahraničních proto, že konkurence z ciziny v Česku dosud nevybudovala dostatečné prodejní sítě. Dalším důvodem je, že minimální investice do zahraničních fondů je zpravidla mnohonásobně vyšší než do domácích. To zatím mnoho lidí odrazuje, ovšem zatím. Chabá náplast. Všechny tyto skutečnosti se domácím fondům samozřejmě nelíbí a tvrdí, že po osmi letech fungování fondového byznysu v Čechách je na čase vše od podlahy změnit. Vymazání daňové hranice 25 procent je však jen dílčí změnou, na kompletní řešení daní na kapitálovém trhu si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Předchozí dílčí změnou bylo nedávné (od počátku letošního roku) snížení výnosů podléhajících srážkové dani, jejíž sazba klesla rovněž z 25 na patnáct procent. To odstranilo oproti bankovním výnosům znevýhodnění kapitálových výnosů z cenných papírů nebo z dividend, ale i třeba depozitních certifikátů či vkladových listů. Nutnost komplexního řešení daňové problematiky na poli fondů si kromě Unie investičních společností a fondů uvědomuje i ministerstvo financí. „Smyslem je, aby investor obchodující prostřednictvím fondu nebyl znevýhodněn proti tomu, který investuje sám a přímo. Cílový stav by pak mohl spočívat v nulové dani na výstupu pro fondy, říká Jiří Špička s tím, že to nebude rozhodně hned. O nulovém zdanění, jakožto jediném správném řešení pro zemi naší velikosti, je přesvědčen i Brabec. „Jsem rád, že z neformálních diskusí na toto téma vyplývá, že ministerstvo financí má stejný názor, pokud jde o cílové řešení, jako unie. Lišíme se ale v tom, kdy je možné a účelné nebo spíše nezbytné toto řešení provést. Jsem přesvědčen, že správné datum je již od 1. ledna 2001, maximálně od 1. ledna 2002. Obávám se, že plánovaný termín ministerstva financí je pozdější, dodává Brabec. Stát utře nos. Kritici nulového zdanění fondů uvádějí, že by takovouto úpravou přicházel stát o daňový výnos. Ten odhadují odborníci na miliardu ročně, což je vzhledem k velikosti a příjmu státního rozpočtu vcelku zanedbatelná částka. Zastánci nuly míní, že pokud budou čeští občané a české instituce investovat do zahraničních fondů, nebude z toho vůbec žádný výnos. Navíc zaniknou i mnohé české investiční společnosti jako podnikatelské subjekty, takže stát přijde nejen o výnos ze zdanění fondů, ale i investičních společností. Takže výsledná ztráta bude vyšší, než kdyby se okamžitě zavedla nulová sazba daně. V tomto směru lze samozřejmě uvažovat i o složitějších variantách, mezi které patří kombinace nulové sazby daně pro fond a prodloužení či zrušení současného šestiměsíčního testu, po kterém držitel cenných papírů neplatí daň z kapitálového zisku při jejich prodeji. Možné je i řešení, při němž by držitel podílových listů či akcií fondů platil daň z kapitálového zisku, pokud by prodával tyto cenné papíry před uplynutím určitého časového testu. Vzhledem k současnému nízkému právnímu vědomí obyvatelstva a obtížím při kontrole daňových přiznání by bylo možné zajistit výběr daně třeba srážkovou formou, kterou by byly fond či investiční společnost nuceny odvést do státního rozpočtu tak, jako banky nyní odvádějí daň z úroků u vkladů. Tato povinnost by však musela samozřejmě platit pro obě kategorie fondů, tedy jak pro tuzemské, tak pro zahraniční.
