V porovnání s evropskou špičkou zůstává investice do českého fotbalu spíše donátorstvím
Utkání mezi anglickou Premier League a Gambrinus ligou ukončil sudí v devadesáté minutě za stavu 29 ku jedné. Češi odešli z hřiště s pláčem… Kdyby proti sobě skutečně nastoupily výběry těch nejlepších hráčů z obou nejvyšších domácích soutěží, výsledek by byl jistě fotbalovější. Zmíněným poměrem by však pomyslný mač skončil, kdyby se obě ligy utkaly na poli příjmů, které vygenerovaly v sezoně 2005/2006.
Zkuste hádat, kdo ve fotbale vydělává nejvíce. Myslíte si, že by to mohla být FIFA? Za rok 2006, kdy pořádala mistrovství světa v Německu, přiteklo do kasy mezinárodní fotbalové federace celkem téměř 700 milionů eur. Liga mistrů UEFA? Za sezonu 2005/2006 vykázala příjmy ve výši 610 milionů eur. Takže? Anglická Premier League! Ta totiž v téže sezoně vygenerovala téměř dvě miliardy eur. K tomu připočtěme příjmy zbylých evropských lig „velké pětky“, tedy Španělska, Itálie, Německa a Francie, a dostaneme se na sumu 6,7 miliardy eur. „Nejchudší“ z nich přitom zůstala francouzská Ligue 1 s 910 miliony eur.
A co kluby naší Gambrinus ligy? Vykázaly příjmy téměř dvoumiliardové, jenže v korunách. Hodnocení současného stavu českého fotbalu bývalého slavistického útočníka, dnes sportovního agenta Pavla Kuky, že se totiž pořád díváme na Západ, ale stále si to tu děláme jakoby po svém, dostává nový rozměr. Dívat se do Evropy, jak se dělá fotbalový byznys, to ano, ale pomýšlet v našich poměrech na investici do šou kolem kulatého míče jako výdělečného podniku?
Kluby nejbohatší ligy Evropy vykázaly podle údajů analýzy evropského fotbalového trhu společnosti Deloitte v sezoně 2005/2006 souhrnný provozní zisk ve výši dvou set milionů eur. Do černých čísel se přitom dostalo deset anglických klubů. Při porovnání s příjmy tedy nijak vysoké zhodnocení. Přesto se v posledních letech se zámořskými investory v anglickém fotbalu roztrhl pytel. Jen pro příklad: V roce 2003 koupil ruský ropný magnát Roman Abramovič Chelsea, v květnu 2005 vstoupil do Manchesteru United sportovní magnát Malcolm Glazer a nejnověji letos v březnu ovládli Liverpool Američané Tom Hicks a George Gillett.
„Vlna nových vlastníků jsou úspěšní byznysmeni, kteří často přinášejí předchozí zkušenosti s vedením rozsáhlých sportovních organizací,“ říkají analytici Deloitte v předmluvě svého ročního hodnocení (str. 28). Při vedení klubů kladou mnohem větší důraz na vydělávání peněz než jejich předchůdci. Samozřejmě vedle vyhrávání zápasů a nějaké té zábavy s tím související. Což potvrzuje i vyjádření Abramoviče z konce loňského roku: „Už dvakrát jsme vyhráli ligu a mě to baví čím dál více. Jsem zvláštní fanoušek: Více mě vzrušují jednotlivé zápasy než mistrovský titul.“
Tihle lidé vědí, do čeho šli. Mimo jiné si totiž koupili účast v lize, která má ze všech fotbalových soutěží nejvyšší sledovanost; ze zápasů Premier League se týdně odvysílá na 1670 hodin přenosů do více než 200 zemí světa. A největší část příjmů ligy představují právě peníze z prodeje televizních práv. Noví vlastníci jsou přitom podle zprávy společnosti Deloitte zárukou, že se zvyšující příjmy nerozkutálejí do kapes konkrétních hráčů a jejich agentů.
Co na to český fotbal? Investice do něj jsou podle slov šéfa financí Českomoravského fotbalového svazu Jaroslava Vacka stále ještě spíše donátorstvím. Spíše než o ziskovost jde o snahu dosahovat vyrovnaných rozpočtů. „V určitých ročnících je možné, že se některý z klubů do určitého zisku dostane, pokud se mu podaří výhodný přestup hráče,“ poznamenává Vacek. Týká se to především menších klubů, ale tento zisk je podle Vacka pofidérní, protože mnoho klubů jede na splátky.
Přesto nebuďme pesimisty, nabádá partner společnosti Deloitte Michal Brandejs: „Ani ve světě tolik klubů nevydělává a ve všech ligách je pár premiantů, kteří staví na merchandisingu, mají jméno, dokážou ho prodat, naplnit stadiony, hrají poháry.“ A všichni ostatní za nimi nějak vlají.
Jak se zdá, vývoj evropského fotbalu spěje do stavu, který potvrzuje mínění finančního šéfa Českomoravského fotbalového svazu Vacka: „Hlavním tahounem zájmu se stane Liga mistrů a domácí soutěže zůstanou jen jakýmsi folklorem.“ Vždyť se také hodnota květnového finále Ligy mistrů díky novým smlouvám za vysílací práva vyšplhala na 89 milionů eur a stala se nejvyšší částkou vyplacenou za jednotlivý zápas v historii fotbalu vůbec.
Možná už brzy budeme objíždět Evropu, abychom fandili Milánům, Manchesterům, Barcelonám či Bayernům. A k tomu ještě jaksi tradičně zůstaneme i sparťany, slávisty či baníkovci. Ale chodit na tu naši čutanou už mít čas nebudeme.
