Jako nadšenec můžu o autech vykládat celé hodiny. Zvlášť v případě některých vozů. Jedním z nich je i tak trochu šílený Ford Focus RS.
Foto: Ford
„Ereso“ představuje nejen výkonový vrchol mezi Focusy, ale zároveň jde i o nejrychlejší a nejvýkonnější sériově vyráběný automobil s pohonem předních kol. Tedy pokud nepočítáme limitovanou edici 500 kusů ještě silnějšího Focusu RS500.
Pětiválec a 305 koní
Podívejme se tedy rovnou, co „FRS“ dokáže. Maximální výkon: 305 koní. Nejvyšší točivý moment: 440 N.m dostupných v rozmezí od 2 300 do 4 500 ot./min. Zrychlení z nuly na stovku za 5,9 sekundy. To všechno Focus zvládne díky dvouapůllitrovému pětiválci přeplňovanému turbodmychadlem a dalším technickým „drobnostem“. Na papíře to vypadá úžasně, ale co je mnohem podstatnější, ještě více ohromuje dojem přímo na silnici. Ale vydržte, pořád nevíte všechno.
Přenést takovou sílu na přední nápravu není žádná sranda. Ve Fordu to ale zvládli takovým způsobem, že doteď nechápavě kroutím hlavou. Focus RS má samosvorný diferenciál Quaife, vybavený funkcí samočinného přerozdělování točivého momentu, s nímž spolupracuje nový systém zavěšení RevoKnuckle. Výsledkem je skutečně obdivuhodná trakce a přilnavost. Občas sice lze poznat, že vůz nedokáže veškerý výkon na předek přenést, ale stává se to v méně případech, než by kdo čekal.
O zvukovém doprovodu FRS by se dala napsat epická báseň. Vážně. V nízkých otáčkách se chová kultivovaně, nic nenasvědčuje skutečnosti, že sedíte v tak nadupaném voze. Prostě klídek. Jenže stačí přidupnout pravou nohu, a auto začne jančit. Sání motoru hučí tak mocně, že vzbuzuje pocit, že „vcucne“ vše v dosahu dvou kilometrů, do toho hvízdá roztáčející se turbodmychadlo, odfukuje blow off ventil, z koncovek výfuku se ozývá dunění, prskání, bublání a sem tam i nějaký ten „výbuch“ při řazení nahoru. Focus RS si prostě „povídá“ rád.
Jak jezdí
To všechno ale jen umocňuje sportovní pocit z jízdy. Z jízdy, která je pořádně zábavná a adrenalinová. Motor žene auto s neskutečnou houževnatostí, nabízí poměrně lineární nárůst výkonu v širokém spektru otáček a rád se nechá popohnat až přes hranici sedmi tisíc otáček. Řízení je přesné a dodává dostatek informací o tom, co se děje na vozovce. Pochvalu zaslouží i krátké mechanické řazení.
„Ereso“ od Fordu je přesně tím autem, které dělá z jeho řidičů tak trochu šílence. Alespoň u mě to fungovalo. Během zběsilé akcelerace umí roztáhnout koutky úst do neuvěřitelné šířky. A když už jsem se rozhodl zastavit a vylézt (asi došel benzín), divil jsem se, jak moc jsem zpocený a jak viditelně se mi třesou kolena. Opravdu, nepřeháním. I když Focus RS nepatří mezi ta úplně nejrychlejší žihadla, i když působí na silnici jistě a do zatáček se vrhá s oprávněným sebevědomím, přesto si vyžaduje dost řidičské péče. Držet volant jednou rukou? Na to rovnou zapomeňte. Šlapat bez rozmyslu na plyn? Nemyslitelné!
Jenže právě tyhle věci dělají sportovní a zábavná auta, u nichž nepočítáte zdolané kilometry a projeté nádrže benzínu. Auta, díky nimž ráno vstáváte dřív a do práce jedete delší cestou. A pak si stejně vezmete dovolenou…
Ford Focus RS
motor vznětový pětiválec
- *objem 2 522 cm3 max. výkon 224 kW (305 k) max. rychlost 263 km/h max. toč. moment 440 N.m z 0–100 km/h 5,9 s spotřeba 9,4 l/100 km cena test. modelu 990 000 Kč Diskutabilní vzhled**
Abych ale jen nechválil. I na FRS najdu pár nemilých záležitostí. Začnu vzhledem, který na někoho může působit až příliš prvoplánově sportovně a lacině. Zvlášť v kombinaci s jedovatě zelenou barvou testovaného vozu. Osobně bych volil obě ostatní ze tří nabízených barev – bílou nebo modrou. Zároveň mě zklamala imitace bočních výdechů. Jde prostě jen o kousek nalepeného plastu bez funkce. Myslím, že tohle auto něco podobného nemá zapotřebí. Zvlášť když ostatní sportovní doplňky tu svůj funkční význam mají.
Jestliže exteriér suverénně upoutává pozornost, vnitřek působí naopak usedle. Až na skvělá sportovní sedadla Recaro (i vzadu), kapličky se třemi budíky a několik dalších drobností je interiér stejný jako v běžném Focusu. Potěší tedy dostatek prostoru – i vzadu a v zavazadelníku – nebo třeba „držák“ na mp3 přehrávač v přihrádce pod loketní opěrkou. I přesto, že poslouchat v „eresu“ hudbu musí být hřích. Trochu více pozornosti by zasloužilo zpracování pedálů. Stačila trochu vlhká podrážka bot a noha z nich nepříjemně klouzala. U vozu s tužšími pedály a obrovským výkonem nic příjemného.
A na závěr spotřeba. Ta hodně závisí na stylu jízdy. Dá se v pohodě jezdit za devět litrů na 100 kilometrů, ale také není problém přesáhnout hranici patnácti.