Fotbal musí v USA udělat poslední krok. Na vrchol

Už dávno neplatí, že fotbal, pro Američany soccer, je v USA obskurním sportem. Americká reprezentace je ve světě konkurenceschopná, na právě skončeném turnaji Copa América se probojovala až do semifinále. Zbývá udělat poslední, ale nejtěžší krok – mezi elitu. Je však otázka, jestli se to vůbec někdy podaří.

Turnaj Copa América byl dříve výhradně fotbalovým mistrovstvím Jižní Ameriky. Od devadesátých let minulého století si organizátoři začali zvát hosty ze severu, pořadatel však musel být vždy z jihu. To se změnilo až při výročí sta let od prvního turnaje. Při této příležitosti byl uspořádán speciální turnaj Copa América Centenario a jeho pořadatelství přiděleno USA.

A Spojené státy nezklamaly. Stejně jako před dvaadvaceti lety, kdy se v USA konalo Mistrovství světa, fungovala organizace bezvadně a na stadionech bylo vždy plno. Jejich vlastní reprezentační tým se dostal až do semifinále. Jen se tak potvrdil trend posledních let. Fotbal už je zkrátka v USA respektovaným sportem. Lidé jej přestali vnímat jako kuriozitu a snaží se mu porozumět a hodnotit jej i kriticky. Podle Colina Cowherda, populárního sportovního komentátora, už fotbal ve Spojených státech dokonce předstihl hokej a dostal se do „velké čtyřky“ po bok amerického fotbalu, basketbalu a baseballu.

.@ColinCowherd: Soccer is a "Big Four" sport. #HerdHerehttps://t.co/Wfz38bPsiX

— Herd w/Colin Cowherd (@TheHerd) June 10, 2016

Hodně práce pro popularizaci fotbalu udělaly ve Spojených státech ženy, které se v loňském roce staly mistryněmi světa. I na základě tohoto úspěchu pak byly ženské reprezentační výběry zahrnuty do počítačové hry FIFA 16, vůbec poprvé v historii. Právě tento titul se v USA těší rok od roku větší oblibě a podle Cowherdových dat se jej tam prodalo přes jedenáct milionů kusů.

Fotbalistka Carli Lloydová se po svém vystoupení na Mistrovství světa zařadila mezi americké sportovní ikony. (Autor: Ampatent via Wikimedia Commons; CC BY-SA 3.0)

Jako příklad stále rostoucí popularity fotbalu může posloužit tým New York City. V roce 2013 vznikl prakticky z nuly. Ještě neměl ani prvního hráče a už byl oficiálně představen jako dvacátý tým ligy MLS. Při tvorbě kádru se držel strategie ostatních amerických týmů – přivést slavné hráče z Evropy na sklonku kariéry. Tak se do týmu postupně dostali například David Villa, Frank Lampard nebo naposledy Andrea Pirlo.

Výhoda pro Čínu

MLS by však v budoucnu chtěla udělat další krok vpřed a nespokojit se pouze s tím, že tam velké hvězdy dohrají kariéry. Hodlá je získávat na vrcholu sil. Musí se však vypořádávat s velkou konkurencí v podobě Číny, která je v první fázi svého dlouholetého plánu na ovládnutí světového fotbalu. Místní tým Jiangsu Suning už letos udělal pořádný průvan na přestupovém trhu, když z londýnské Chelsea získal osmadvacetiletého Brazilce Ramirese za 25 milionů liber a přislíbil mu královský plat.

Americké kluby jsou v tomto ohledu přeci jen více limitované, protože je kromě přísných přestupních pravidel omezuje také platový strop, převzatý z ostatních velkých profesionálních lig. S tím souvisí i maximální plat pro jednoho hráče nepřesahující 500 tisíc dolarů ročně, který mohou týmy porušit jen u tří hráčů v kádru. Hvězdné hráče si tedy budou pořizovat i nadále, zůstane však u role doplnění týmu. Při současných pravidlech tak prakticky neexistuje šance udělat tým ze samých elitních hráčů.

Další velkou úlohou pro americký fotbal je vychování vlastních hvězd. Nejlepším aktivním fotbalistou USA je tiřatřicetiletý Clint Dempsey, který však mezi absolutní světovou elitu rozhodně nepatří.

Nejlepší americký fotbalista Clint Dempsey mezi světovou špičku nepatří. (Zdroj: čtk)

S ohledem na další růst své reprezentace by Spojené státy potřebovaly zapracovat hlavně na výchově mládeže. A v tomto ohledu za Evropou výrazně zaostávají.

Systém profesionálního sportu je v USA hodně specifický. Nejpopulárnější ligy jako NFL, NBA, MLB a NHL fungují na principu draftu, kdy si jednotlivé týmy do svých kádrů vybírají mladé hráče okolo devatenácti let, kteří předtím prošli střední školou a minimálně jedním rokem na univerzitě a kluby se o jejich rozvoj prakticky nemusejí starat.

Na mládež jen drobné

Fotbal má však jiná pravidla. V Evropě je naprosto běžné, že každý velký tým má svou mládežnickou akademii. MLS funguje hybridně – drží se draftu, ale její týmy už zmíněná specifika pochopily a zakládají vlastní akademie. Například Los Angeles Galaxy utratili 4,5 milionu dolarů na program rozvoje mládeže, Sporting Kansas City investovali zatím 2,5 milionu a za dalších pět postavili tréninkové centrum.

Proti Evropě jde však o minimální investice. „To jsou směšné částky. Vybudovat akademii znamená investovat obrovské množství peněz,“ myslí si Stefan Szymanski, profesor sportovního managementu na University of Michigan. „Vsadím se, že třeba Manchester City dává na výchovu mládeže pětkrát tolik, co všechny kluby MLS dohromady.“

Szymanski má naprostou pravdu. Manchester City v prosinci 2014 otevřel nové tréninkové centrum za 200 milionů liber, z nichž dvě třetiny putovaly právě na mládežnickou akademii. Podle Wall Street Journal pak týmy z MLS daly na mládež dohromady 40 milionů dolarů. Při přepočtu podle tehdejších kurzů vychází Szymanskiho odhad prakticky přesně.

„Problémem fotbalu v Americe je neschopnost akceptovat fakt, že soupeří na světovém trhu a měl by napodobit to, co dělají jiné země,“ tvrdí Szymanski. Podle něj se fotbaloví činovníci v Americe pletou, když si myslí, že mohou pracovat s omezenými prostředky a na základě lokální strategie a být konkurenceschopní.

Přečtěte si, jaké dopady může mít brexit na anglický fotbal Brexit: 5 ran pro anglický fotbal

To příliš nejde ruku v ruce s touhou vychovat si vlastní světovou hvězdu, která by fotbalu v Americe dala tvář. Není proto překvapením, když se mladí talentovaní Američané vydávají rozvíjet své fotbalové schopnosti do Evropy. Je to i příklad sedmnáctiletého Christiana Pulisice, který už patří do reprezentačního kádru. Už přes rok přitom získává zkušenosti v německé Borussii Dortmund.

„Myslím, že v Americe některé talenty držíme zpátky,“ myslí si Pulisicův otec Mark, který v Dortmundu trénuje žáky. „S mladými hráči jsme až moc opatrní a fotbalisté od 16 do 18 let dostávají jen minimum příležitostí. V Evropě je to jiné. Když vidí, že jsou hráči psychicky i fyzicky připraveni, tak jim šanci dají.“