Moje kariéra nestojí na jednom a půl roku na ministerstvu a setkání s několika „nepřáteli státu“, říká Adam Kotalík
Adam Kotalík má za sebou raketový vzestup. Začínal na Nově, okusil politiku po boku Martina Kuby a nyní vede Spartu Praha. „Moje patnáctiletá kariéra, ani epizodní část na ministerstvu, rozhodně nestála na schůzkách se zákulisními hráči,“ tvrdí Kotalík, „ale počítal jsem, že ta témata na přetřes přijdou, a nemám s tím problém,“ říká ani ne čtyřicetiletý generální ředitel letenského klubu.
* Pohyboval jste se v mediální branži, váš bratr je hokejista, jak jste se k vrcholovému fotbalu dostal?
Ke sportu mám velmi blízko. Od malička jsem aktivně sportoval – hokej, fotbal, tenis – a velká část mých nejbližších přátel jsou profesionální sportovci. I když jsem vyrůstal nejvíc na zimním stadionu, dal jsem přednost fotbalu.
* Jak a kdy vznikl váš vztah k majiteli Sparty?
S Danem Křetínským se známe deset let. Seznámili jsme se na vánočním večírku TV Nova. Od té doby jsme se často potkávali na fotbale a při různých příležitostech. Postupem času jsme se spřátelili. Nejintenzivněji spolu komunikujeme zhruba poslední rok a půl, kdy v něm uzrála myšlenka, abych se zapojil do práce ve Spartě.
* Jaké máte předpoklady pro práci ve Spartě?
Nejdu do Sparty nikoho učit fotbal, trénovat A mužstvo. Jdu řídit sportovní organizaci, což je vzhledem k mým dosavadním zkušenostem, věřím, mise, kterou jsem schopen zvládnout. Nejdu do neznámého prostředí.
* Řízení Sparty ale nevyžaduje jen entuziasmus…
Znám zákonitosti vyjednávání o hráčských smlouvách, práci hráčských agentů, vím, jak funguje financování klubu, dotační systém pro fotbal. Znám lidi, kteří se ve fotbalovém prostředí pohybují, vím, na jakých principech funguje prodej televizních práv a další specifika sportovního průmyslu. (Zhruba dva roky pracoval pro firmu STES, která řeší marketingová práva české kopané – pozn. red.) Díky bratrově kariéře jsem strávil řadu měsíců v zahraničních klubech a mám jasnou představu, jak by profesionální organizace měla fungovat. Jestli budu úspěšný, to se uvidí.
* Jaký je váš cíl?
Chci, aby Sparta byla úspěšná tak, jak velí její tradice a očekávání fanoušků. Úspěšná doma a konkurenceschopná v Evropě. Chci, aby Sparta fungovala efektivně, byla akceschopná a všechny její úseky pracovaly ve vzájemném souladu a s jedním cílem – podporovat úspěch klubu.
* Věnujete se i jinému byznysu? Proč jste opustil mediální branži?
Do mediální branže jsem vstoupil po studiu masové komunikace na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Začínal jsem v agentuře, která pracovala pro Novu, a později přijal nabídku dělat PR manažera projektu SuperStar. Vydržel jsem tam asi čtyři roky. Po šesté sezoně jsem cítil, že se z toho stává rutina. Chtěl jsem zkusit zase něco jiného, co by mě lidsky i profesně obohatilo.
* Pracoval jste pro Martina Kubu. Kdy váš vztah vznikl a jak jej dnes hodnotíte?
Už v době práce na Nově jsem se podílel na kampaních pro jihočeskou ODS. Tam jsem se v roce 2007 potkal s Martinem Kubou. Navíc jsme se shodou okolností stali sousedy na patře v jednom domě. Když jsem se rozhodl vrátit na jih, Martin mi nabídl, jestli bych se nechtěl stát jeho poradcem na kraji (v roce 2008 byl zástupcem hejtmana). Profesní vztah se změnil na osobně přátelský, byl jsem mu nedávno svědčit na svatbě. Je to nesmírně pracovitý člověk a extrémně náročný na sebe i své okolí.
* A co vaše podnikání?
Podnikat jsme začali po skončení jeho politického angažmá.
* V textilu? Proč zrovna v tomto oboru?
Začali jsme trochu možná překvapivě v textilní výrobě. Převzali jsme výrobu, kterou němečtí majitelé posílali do konkurzu. Podařilo se nám narovnat vztahy s odběrateli, firmu restrukturalizovat a je plně funkční. Pak jsme převzali jinou textilní firmu v existenčních problémech a stabilizovali ji a udrželi. Dnes kromě textilu podnikáme i v kovovýrobě a službách. Jak nám někdy chybělo více štěstí v politice, tak se k nám přiklonilo v podnikání.
* Jakou roli jste u Kuby hrál?
Na regionální úrovni jsem se staral víceméně o mediální výstupy. Po příchodu na ministerstvo průmyslu byla moje role náročnější. Kromě supervize jeho mediálních výstupů jsem měl na starost kontakty s ostatními ministerstvy a koordinaci postupů při předkládání společných materiálů do vlády.
* Lidé znalí politického zákulisí říkají, že jste Kubovi dělal jakéhosi gatekeepera…
Plnil jsem i roli jakéhosi štítu nebo síta nejrůznějších žádostí o cokoli. Na ministra se samozřejmě obracely desítky lidí s žádostí o schůzku a tak dále. A to od běžných občanů přes podnikatele po lobbisty. Není v silách žádného ministra se se všemi, kdo o to požádají, potkat. A také není vhodné, aby se ministr s některými lidmi vůbec osobně potkával. Vytvářel jsem určité nárazníkové pásmo.
* Jak to vypadalo?
Musel jsem zvládnout tak osm až deset schůzek s různými lidmi denně. Rozhodně to nebyla práce, po které by se mi stýskalo, a nemám ambici se k ní vracet.
* Lidé z politiky tvrdí, že když se chtěl někdo dostat ke Kubovi, musel projít přes vás. Lobbisté o vás tvrdí, že jste byl režisérem neoficiálních jednání…
Je to přehnané, ale chápu, že to tak někdy mohlo působit. Upřímně říkám, že za ty dva roky na ministerstvu mě kontaktovali asi všichni významní lobbisté. Těžko bych hledal jméno některého z nich, se kterým bych se za tu dobu aspoň jednou nepotkal. Ale to byla součást práce. Řada lidí se k ministrovi opravdu nedostala. Protože nápady, se kterými za ním chodili, by skončily v lepším případě jeho odvoláním, v horším jeho stíháním.
* Že by se o Kubovi hovořilo příliš pozitivně, to se říct nedá…
To, že jsme za ty dva roky v hektické době nevyrobili žádný skandál a prošli tu éru s čistým štítem, je důkaz, že jsme se k zákulisním tlakům chovali velmi odpovědně. Ale rozumím i tomu, že mi dodnes někteří nemohou zapomenout, že jsme jim více nenaslouchali. Řada lidí v tom politickém zákulisí byla zvyklá, že jim ministři šli na ruku. To, že jsme tehdy dávali všem najevo, že ministerstvo řídí ministr a nikdo jiný, někteří nenesli úplně dobře.
* Nelze přehlédnout vaše plánované angažmá v EGAP. Co vás pro tuto nominaci předurčilo?
V EGAP jsem nikdy v žádné funkci nepůsobil. Ministr mě sice původně navrhoval do dozorčí rady, protože tam chtěl mít člověka, kterému může věřit, ale nakonec od toho ustoupil a místo obsadil úředníkem z ministerstva.
* Policisté vyšetřující takzvanou kauzu Nagyová, vaše jméno zmiňovali v souvislosti s lobbistou Ivem Rittigem. Jaké jsou, nebo byly, vaše vztahy?
Netuším, co konkrétně ve spisech je, vycházím z toho, na co se mě ptali. Moje jméno tam zřejmě padlo tak, že z nějaké zachycené komunikace vyplývalo, že jsem na podzim roku 2012 před kongresem ODS doprovázel Kubu na schůzku, na které byl kromě dalších také Rittig. Zajímala je ta schůzka a pak můj vztah k několika lidem z politiky. Řešilo se to v rámci jedné větve té kauzy, ve které snad nakonec ani nikdo nebyl z ničeho obviněn. Vyšetřujícím orgánům jsem podal vysvětlení a tím to skončilo. Dodnes vlastně ani moc nerozumím, co mělo být smyslem mého svědectví.
* S Rittigem se ale problémy obecné povahy neřešily. Odkdy se znáte?
Poprvé jsem se s ním setkal na jednom z kongresů ODS v pražském Clarionu. Vystupoval za středočeskou ODS, takže pokud jsem potřeboval zjistit, jak se k určitým tématům budou stavět Středočeši nebo koho se chystají kde podpořit, tak on byl ta pravá osoba. Potkával jsem se s ním čas od času stejně jako s mnoha jinými lidmi, kteří se v té době pohybovali v politickém zákulisí. Ty schůzky nebyly v ničem výjimečné proti jiným.
* Mnozí lidé ale vnímali setkání s Rittigem úplně jinak…
Tehdy nebylo nic tak úplně zvláštního potkat se s ním. Scházeli se s ním kapitáni českého průmyslu, vrcholní i řadoví politici, kteří dnes dělají, že ho neznají. Byl silný a vlivný politický hráč, a pokud vím, nečelil v té době žádným trestním stíháním a obviněním. Měl vždy výborné informace a kontakty nejen v rámci ODS, ale napříč celým politickým spektrem. Poslední tři roky se s ním nevídám.
* Jaké máte vztahy s Janou Nagyovou?
V podstatě žádné. Janu Nagyovou jsem poznal až po nástupu na ministerstvo jako vrchní ředitelku kabinetu a nejbližší spolupracovnici premiéra. Ale za ty dva roky jsem se s ní vídal naprosto minimálně, ona většinou komunikovala napřímo s ministry.
* A co s Pavlem Dlouhým?
S Pavlem Dlouhým se znám už strašně dlouho. Prakticky od senátní kampaně Tomáše Jirsy v roce 2004, na které jsem se na Hluboké podílel. Věřím, že náš vztah mohu označit za přátelský. Vnímám, že o něm byla popsána spousta papíru, ale z mediálního prostředí dobře vím, že v naprosté většině případů to jsou věci uměle nafouknuté a psané účelově. Má můj respekt za to, co jako místostarosta za posledních 20 let pro Hlubokou udělal. Vídáme se ale jen velmi, velmi zřídka. l
Tehdy nebylo nic tak úplně zvláštního potkat se s Rittigem. Scházeli se s ním kapitáni českého průmyslu, vrcholní i řadoví politici, kteří dnes dělají, že ho neznají.
O autorovi| Jan Hrbáček, hrbacek@mf.cz