ZE ZÁPADNÍ EVROPY PŘICHÁZÍ DO ČESKA DALŠÍ MÍČOVÁ HRA. JE TVRDÁ JAKO HOKEJ A KOMBINAČNÍ JAKO FOTBAL. SEDÍ SE PŘI NÍ V KAJAKU. DIVOKÉ PÁDLOVÁNÍ, OTÁČENÍ, STARTY, ESKYMOVÁNÍ. TO NENÍ SLALOM NA DIVOKÉ VODĚ, ALE KANOEPOLO V BAZÉNU NEBO NA KOUPALIŠTI.
Také s hokejem má kanoepolo něco společného - tvrdost i smysl pro férovou hru Míčová hra kanoepolo na kajacích se nejvíce podobá fotbalu nebo házené ve vodě. Je velmi populární v německy, italsky a anglicky mluvících zemích Evropy a v Austrálii. Například jen v Hamburku je registrováno pět klubů, ve kterých hraje třicet družstev od dětí, přes juniory až k ženám a mužům. V České republice zatím existuje jen jeden reprezentační tým s pětadvaceti hráči. Přesto každý rok koncem května pořádá mezinárodní turnaj na přehradě Džbán v Praze. JAKO RYTÍŘSKÝ TURNAJ Zápasy vypadají od první chvíle jako středověké rytířské turnaje. Pět proti pěti čekají vodáci v plné zbroji na brankových čárách hřiště pro vodní pólo. Každý má hlavu zakrytou přilbou a obličeje se skrývají pod mřížkami, jaké nosívají hokejoví brankáři. V rukou třímají místo kopí pádla, sedlají štíhlé rychlé kajaky a brnění nahrazují plovacími vestami. Hvizd píšťalky rozhodčího! Veškerou silou pádlují do středu hřiště, kam rozhodčí hodil míč. Následuje tvrdá srážka, plast zaduní, pádla křísnou o sebe. Začíná vyčerpávající honička jako v hokeji. Družstva používají různé strategie, míč odehrávají pádly i rukama, jen na kajak si ho nesmí položit. Hra se přelévá ze strany na stranu, protože nikdo nesmí držet míč déle než pět vteřin. Lodě do sebe tvrdě narážejí, hráči každou chvíli eskymují (eskymácký obrat je účinný způsob jak se po zvrhnutí lodě dostat zase na hladinu, aniž by hráč loď opustil) a tvrdé střely na branku, zavěšenou dva metry nad vodou, následují jedna za druhou. JAKO FOTBAL, ALE BEZ PROTESTŮ Pravidla kanoepola jsou jednoduše pochopitelná především pro fotbalové fanoušky. Hraje se na rohy, vhazují se auty a kontakt hráčů není povolen mimo boj o míč. Co by se jim však zdálo zvláštní, je pravidlo o rozhodčích. Nelze proti jejich rozhodnutí podat protest! Střídačka je umístěna za brankami a je hojně využívána, ačkoliv jeden poločas trvá jen deset minut. Kanoepolo je totiž vyčerpávající podobně jako hokej. Střídání je časté také proto, že zvrhnutý kajakář, který opustil loď, musí opustit i hřiště. S hokejem má kanoepolo společnou nejen tvrdost, ale také smysl pro férovou hru. Pokud protivník eskymuje, nesmí ho hráč ohrožovat, strkat do něj, nebo mu dokonce bránit dostat se na hladinu. Ovšem v okamžiku, kdy hráč dostane hlavu a ramena nad vodu, protivník ho tam klidně může šoupnout znovu. Pravidla chrání zvláště ruce vodáků. A tak nelze hrát pádlem, když je míč v jejich dosahu. Je samozřejmé, že nelze pádly bojovat jako meči, nesmí se jimi házet, sekat a vůbec dělat nebezpečné věci, které ohrožují protivníka. Pracuje se s nimi tedy podobně jako s hokejkou. Zajímavé je i pravidlo, které chrání lodě. Ty spolu mohou bojovat bok po boku nebo třeba ičelně, ale s jednou výjimkou: nelze narážet špičkou kolmo do boku protivníkova kajaku. Při silném nárazu by se mohl prorazit a loď by šla ke dnu. JAK SE TO JMENUJE? Český název kanoepolo vychází z němčiny (Kanu polo), angličtiny (Canoe polo) a holandštiny (Kano polo). Ovšem z technického hlediska by byl správnější název kajakpolo, protože hráči se pohybují na kajacích (v kanoi se klečí a pádluje jedním listem, kdežto v kajaku vodáci sedí a používají oboustranná pádla). PRAVIDLA Hřiště: 23×35 m, klidná voda, hloubka min. 90 cm, vyznačení plovoucími lany Branky: 1×1,5 m, zavěšené 2 m nad hladinou Míč: 400-450 g, obvod 69-71 cm Hráči: 5 na hřišti (na střídání max. 3 náhradníci) Vybavení: kajak s gumovými nárazníky, pádlo, přilba s ochrannou mřížkou, plovací vesta Hrací doba: 2×10 min NEJVĚTŠÍ ČESKÝ TURNAJ Nejbližší mezinárodní turnaj se koná na pražském koupališti Džbán 29.-30. května. Účast kromě českého družstva přislíbili Maďaři, Poláci, Rakušané a dva německé celky (výběry severu a jihu). INTERNET Česká asociace kanoepola: www.kanoepolo.cz Mezinárodní magazín: www.canoepolo.com//
