V poslední době se objevují názory Energetického regulačního úřadu, že musí být boom fotovoltaiky v Česku ukončen. Nejsnadnější cesta vede přes radikální snížení výkupních cen elektřiny. Stranou však přitom zůstávají některé argumenty: tuzemsko jen stěží dosáhne podílu na obnovitelných energiích, k nimž se v rámci Evropské unie zavázalo (13 procent do roku 2020).
V nejbližších měsících se bude v Kodani jednat o přímém pokračování Kjótského protokolu. Česká republika by se měla prezentovat světu i jinak než jen rozšířením těžby uhlí, třeba odstraněním nehospodárných plánů na rozšíření Temelína.
Větrná energie naráží v Česku stále na poměrně silný odpor a zřejmě nikdy nebude hrát takovou roli jako například 100 kilometrů severněji v Sasku. Na rozdíl od větrné energie představují solární panely daleko menší zásah do krajiny, a to zejména jsou-li opatřeny protiodrazovou vrstvou. Diverzifikace výroby elektrické energie je pro energeticky chudé země (jakými Česko s výjimkou hnědého uhlí jako jediného přírodního energetického zdroje je) životně důležité. V posledních letech se právě díky podpoře fotovoltaiky v západní Evropě podařilo dostat tuto technologii na úroveň schopnou brzy obstát v tržních podmínkách. Nezáleží na tom, zda bude v roce 2016 nebo 2018 výroba energie z fotovoltaiky stejně drahá jako z běžných energií, důležité je to, že je to energie budoucnosti.
Zahraniční investice do Česka letos výrazně poklesly. Z těch, které zůstaly, tvoří podstatnou část investice do obnovitelných energií. I v době krize se tak vytvářejí pracovní místa a průmyslové zóny, které by se již nikdy neuplatnily. Obzvláště cenné jsou z tohoto pohledu fotovoltaické projekty budované třeba na starých skládkách nebo střechách průmyslových hal.
Energetický regulační úřad poukazuje zejména na extrémní ziskovost fotovoltaických projektů. Právě zlevnění panelů a konvertorů v důsledku silné poptávky bylo přece jedním z důvodů fixace výkupních cen a cílem zákona o podpoře obnovitelných zdrojů. Amortizace během šesti let, jak se někdy tvrdí, je však nerealistická. A konečně pro investory stále přetrvává značné kurzovní riziko, neboť ve srovnání s investicemi do kancelářských nemovitostí jsou veškeré příjmy realizovány v českých korunách.
Ovšem nezapomínejme, že trvá zhruba dva roky, než je možné připojit větší fotovoltaický projekt k distribuční síti. Jestliže se nyní – na počátku nebo v polovině roku 2010 – změní podmínky, za nichž byly projekty odstartovány, budou mnohé z nich zastaveny a bude ohrožena věrohodnost celé země pro potenciální investory.
Obdobná diskuse byla vedena rovněž v Německu. Je zajímavé, že koalice tvořená CDU/CSU a FDP, která určitě není Zeleným příliš nakloněna, zachovala při znalosti této diskuse stejné principy a srovnatelnou výši německých výkupních cen.
Co se týče snižování ceny elektřiny, měli bychom i na domácí půdě najít jiné důvody, proč možná není elektřina v tuzemsku tak výhodná, jak by zřejmě mohla být.
