Prezident Václav Klaus ocenil Karla Gotta za přínos pro českou hudbu a propagaci země v zahraničí medailí Za zásluhy. Proti tomu teď protestuje kdejaký budižkničemu, námitky má kdejaký pazdera, moralizuje kdejaký nébich. Snad se ani nelze divit, že se Gott neovládl a dopustil se „fakovacího“ gesta. Vlna „spontánního rozhořčení“ totiž typově připomíná hon na čarodějnice.
Připomeňme, co Gott o sobě nikdy neřekl. Pověděl to až velikán české kinematografie Jan Němec (Víkend HN, 7. 7. 2006): „… A vidíte, když jsem pak nesměl točit vůbec nic, byl Gott jediný, kdo mě finančně podpořil … Šli jsme za ním s Landovským, aby nám půjčil nějaké peníze. Spíš jsme ho testovali, jak zareaguje. Ale on nám nakonec každému půjčil značnou sumu, z níž se dalo žít dva až tři roky. Museli jsme podepsat, že mu to vrátíme. A slíbit, že budeme držet jazyk za zuby. Jenže jsme s tím ‚šekem‘ oběhli všechny hospody a říkali: ‚Hurá, Goťák je strašně fajn, nenechá nás padnout.‘ Gotta si pak předvolali fízlové a spustili na něj: ‚Ti dva jsou určeni k vyhladovění, a vy je platíte. Ještě jednou, a skončíte jako oni.‘ Pak jsem odjel do exilu a po návratu jsem to chtěl Gottovi splácet. Řekl mi, že bych ho tím urazil.“
