Česko a Slovensko vykazují nejvyšší růst ve střední Evropě
Pokud by Český statistický úřad revidoval loňská čísla o HDP o kvartál později, nemohl by Jiří Paroubek hovořit o fenomenálním, nýbrž pouze o velice svižném růstu. Fenomenální výsledky by byly zveřejněny současně s údaji o HDP za letošní první čtvrtletí, tedy 9. června. Týden po volbách. To není kritika Českého statického úřadu (ČSÚ). Naopak je třeba vítat, že statistici zpřesněné údaje oznamují co nejdříve poté, co k nim dospějí, právě aby zamezili podezření z manipulací. Také to není pokus o zpochybnění rozhodnutí prezidenta, kterým byl termín voleb do Poslanecké sněmovny stanoven na 2. a 3. června, takže vláda přišla o další možnost zaskvět se ve světle příznivých čísel. Dokonce lze říci, že je dobře, když do voleb nezasáhne nejen fotbal, ale také ani zásadní ekonomický údaj, protože v takové pohnuté době má mít volič klid na kontemplaci a zpytování svědomí.
Jisté v každém případě je, že nejvyšší ekonomický růst ve střední Evropě dnes vykazují obě součásti bývalého Československa. Jedny zahraniční noviny to dokonce vedlo k úvaze, jaký že ekonomický cvalík by se tady pohyboval, kdyby federace neskončila. Taková úvaha je příliš odvážná, protože dva dobří bruslaři ještě netvoří krasobruslařský taneční pár. Srovnání ale stojí za to, když obě ekonomiky rostou stejným tempem, ale za rozdílných podmínek. Česko se ukazuje jako země paradoxů. „Asijského“ růstu jsme dosáhli za údajně nejnižšího zvýšení mezd za posledních třináct let. Makroekonomicky je jistě správné, když platová dynamika zaostává za zvyšováním produktivity práce. Ale je také pravda, že tak vysoký růst HDP by měl být, jak říká vrchní ředitel ČSÚ Kamil Kudlák, „vidět na ulici“, což si myslí i šéf ODS Mirek Topolánek. Ztlumené mzdy, které jinak mírného šéfa odborů Milana Štěcha vedou dokonce k úvahám o stávkách, kontrastují i s předvolební strategií ČSSD. A zřejmé také je, že pokud by platy rostly rychleji, stoupla by i spotřeba domácností o více než dvě a půl procenta, a protože je to jedna z klíčových položek HDP, působilo by to v prorůstovém směru. Podobně jako na Slovensku, kde loni stouply platy o více než devět procent a spotřeba domácností o procent šest.
Česká ekonomika mimoto roste za velmi nízké inflace. To souvisí se zmíněnou mzdovou střídmostí, i když nejen s ní. A opět je zde rozdíl jak ve srovnání se Slovenskem, tak i Maďarskem. V Polsku byla loni inflace zhruba stejná jako v Česku, ale při polovičním růstu. Současně však česká ekonomika neočekávaně rychle sílí v situaci, kdy má pořád před sebou ne-li reformu, tak určitě pádnou reakci na neodvratné problémy penzijního systému a stejně neodvratný zásah do státního rozpočtu ve smyslu odvrácení jeho trvalé tenze ke ztrátovosti. Slovenští reformátoři se naopak dočkali světového věhlasu kvůli tomu, že razantně sáhli do daňového i penzijního systému, sociálních transferů i zdravotnictví, a tempo růstu slovenské ekonomiky nejenže nekleslo, ale dokonce dál roste.
V ČSSD převažuje názor, že je to sociální experiment, který se jednou vymstí. Nelze však přehlédnout, že minimálně v daňové oblasti pro to scházejí důkazy. Na druhé straně je ale chatrné i tvrzení ODS, že když to jde na Slovensku, tak proč by to nemělo jít u nás. Nepodpořeno dostatkem vlastních argumentů vzbuzuje pochybnosti o invenci této strany a také zakrývá skutečnost, že avizovaná liberální revoluce se nekoná ani v Německu, ani v Polsku. Sociální demokracie nemá ráda zvraty a zřetelně dává přednost evolučnímu řešení. Jistoty a prosperita! Což lze ovšem v současné situaci chápat. Tvrdit, že za vysokého ekonomického růstu je přímo povinností vlády udělat makroekonomickou revoluci, jistě lze. Zvláště před volbami. Těžko však očekávat kladnou odezvu. Reformy se odjakživa dělají, když jednak teče do bot a také když je pro to vhodná politická situace, kterou ovšem nelze předem naplánovat. ODS je přímo povinna vytýkat ČSSD nedostatek reformního elánu, ale reálně vzato nelze předpokládat, že donutíte převléct se do montérek toho, kdo může pomalu chodit ve fraku.
Bylo by zajímavé sledovat, zda by ODS vydržela opoziční odvaha a radikálnost i po vítězných volbách. Pravděpodobnější ale je, že i za těchto okolností opět v Česku zvítězí osvědčená zlatá střední cesta. Což ale nemá být chápáno jako nabádání volit KDU-ČSL.
