Němci odjakživa měli komparativní výhodu v průmyslu s návazností do služeb, a to včetně výchovy další generace. Hlavně ale projevovali schopnost učit se od lídrů. Když byla na špici Anglie, posílali aspirující němečtí průmyslníci své syny tam.
Jak ovšem poznamenal prominentní britský historik Alex Hobsbawm, jakmile se před více než sto lety ukázalo, že Británie není primárním inovátorem, že pokrok přichází z Ameriky, začali němečtí továrníci posílat své syny právě tam.
Tohle Němcům zůstalo a zároveň si udrželi schopnost praktického přenosu informací až do úrovně továrního dělníka. A ten rozdíl v míře nezaměstnanosti mladých Francouzů a Němců je donebevolající, stejně jako exportní výkon francouzského a německého průmyslu v posledním desetiletí.
Změna jako příležitost
Němci také chápou, že svět nebude jiný, a i když se nám to nelíbí, musíme se přizpůsobit a vnímat změnu jako příležitost. To se také týká i sociálního státu – když příliš nákladný sociální systém brzdil Německo dostatečně dlouho, dokázali Němci udělat obrat. Ba co víc, dokázal ho udělat sociální demokrat Gerhard Schröder, jehož reforma v podstatě přinutila lidi jít a hledat práci.
Němci také dobře vědí, že fiskální disciplína a dobrá pověst dlužníka je důležitá. A že se dlouhodobě vyplatí na nízkých úrokových sazbách, za které se financuje nejen stát, ale i soukromý sektor.
Šance pro Hollanda
Francie ovšem není ani zdaleka ztracena, vůbec bych ji neodepisoval. Za prvé, francouzští prezidenti mají moc, a pokud se rozhodnou učinit velký obrat, mohou jej i prosadit. Totéž, co kdysi udělal Francois Mitterrand, když po dvou letech vlády totálně změnil kurz, může udělat i jeho žák Hollande. A podle všeho tento obrat už také učinil: Jestliže říká, že sníží zátěž sociálních daní, sníží výdaje o 50 miliard eur do roku 2017 a zjednoduší byrokracii, aby ve Francii mohlo podnikání dýchat – je to závazek.
Za druhé, Francouzi trpí velikášstvím, považují se za nositele civilizace. Pokud změna je tím, co francouzské elity uznají jako nutnost pro obhájení velikosti Francie, pak to prostě udělají. Bude se stávkovat, ale stane se to. A Evropa francouzskou reformu velmi potřebuje.
Hospodářsky zdravá, sebevědomá a silná Francie, která pořád věří Evropě a investuje do ní, je ve skutečnosti nenahraditelná hodnota. Je to náš nejvyšší zahraničněpolitický zájem. Velmi jí držím v našem zájmu palce.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
Čínští mandaríni a služební zákon
