Před tím, než vypukla epidemie, mnoho lidí z předměstí pracovalo v šedé ekonomice, a ze štědrého francouzského sociálního systému tak teď dostávají jen velmi málo. "Když se všechno zastavilo, co lidem zbylo? Nic," říká Bachir Ghouinem, dobrovolník v potravinové bance v předměstí Clichy-sous-Bois, které leží asi 20 kilometrů severovýchodně od centra francouzské metropole.
Ghouinem a další dobrovolníci vydávají lidem cukr, těstoviny, sýr, mléko, čerstvé ovoce a zeleninu, které většinou nedarovaly velké řetězce, ale místní obchody. Pomoci během jednoho dne nakonec využije asi 1600 rodin. Dvakrát více, než se očekávalo.
Clichy-sous-Bois je jen jedním z pařížských předměstí, které patří k sociálně vyloučeným lokalitám v okolí hlavního města. Nezaměstnanost v řadách jejich obyvatel, převážně imigrantů, byla nad celostátním průměrem už před tím, než udeřila epidemie.
Šestačtyřicetiletá Nathalie Barlagneová, která se také zařadila do fronty, pracovala před krizí jako asistentka v jeslích. O práci ale přišla. Nikdy dřív se nemusela spoléhat na charitu, aby zabezpečila svou rodinu, ale potom, co se zavřely místní trhy, už na nákup potravin zkrátka neměla. "Teď musíme nakupovat v supermarketech a to je velmi drahé," vysvětluje.
Lidí ve frontě před potravinovou bankou přibývá a zakladatel místní charitativní organizace ACLEFEU Mohamed Mechmach vyzývá k dodržování pravidelných odstupů. "Jinak nebudeme moci dělat to, co děláme," upozorňuje. "Prefekt prostě řekne: 'Se vším přestaňte.' A to by byla škoda. Všichni jsme tu ze stejného důvodu," dodává.
Na pařížských předměstích zjitřila opatření, která ve snaze zastavit šíření koronaviru nařídil prezident Emmanuel Macron, hluboce zakořeněné sociální napětí. Kombinace přeplněných sociálních bytů, lidí s prací "v první linii" a neklidu mladé generace změnila předměstí v ohniska nákazy a nepokoje. Posledních několik nocí se neslo na několika předměstích ve znamení násilí.
Západně od Clichy-sous-Bois leží předměstí Argenteuil, kde charitativní organizace Kanteho Sakha rozváží potravinové balíčky do domácností. Sakho jich podle svých slov rozveze každý týden 600, ale krok s poptávkou drží jen stěží.
Někteří příjemci potravinové pomoci jsou negramotní, a nejsou tak schopni ani vyplnit formulář, který vláda vyžaduje od lidí, kteří chtějí navzdory celostátní karanténě opustit své domovy. Další rodiny se po uzavření škol potýkají s problémem, jak zajistit dětem tři jídla denně. "Od vypuknutí epidemie se chudoba velmi rozšířila," dodává Sakho.
