Startuje nový ročník americké Major League Soccer. Zajímavý rozhovor při této příležitosti otiskl časopis Red Bull Bulletine s nejzářivější hvězdou soutěže. Francouzský „básník“ Thierry Henry, třiatřicetiletý mistr světa a Evropy a držitel mnoha dalších trofejí, vzpomíná na otisky dětství v Paříži, které si přenesl do kosmopolitního New Yorku. A moudře se vyznává z lásky ke hře i čerstvé touze.
Foto: Red Bull
Britský list Guardian napsal, že dvě třetiny fotbalistů v MLS jsou důchodci. Co vy na to po půl roce v Americe?
Nečtu anglické noviny a nestarám se, co si lidé myslí. Můžu jen říct, že jsme na začátku sezony porazili Manchester City a neprohráli bychom ani s Tottenhamem, kdybychom do druhé půle nenasadili tolik náhradníků. Takové diskuze mě trochu rozčilují. Jaká je nejlepší liga na světě? V Anglii říkají anglická, v Itálii italská a v Německu německá. Mě to netrápí. Přišel jsem do Ameriky vyhrát MLS a hraju tady s excelentními hráči.
Jste tedy ambasadorem MLS pro Evropu?
Nejsem ambasadorem MLS, ale fotbalu. Stejně jako všichni ostatní kluci, kteří hrají, trénují a baví se hrou po celém světě. Možná mám známější jméno, ale plno chlapců odtud hraje opravdu velmi dobře. Jen je ještě málokdo zná. Kdyby přišli do Evropy, lidé by byli překvapeni. V Evropě většinou nemůžete MLS vidět v televizi. Přesto ji tam lidé hodnotí, aniž by viděli pořádně jediný zápas.
Ale přece jen bude asi jednodušší dávat góly v Americe než ve Španělsku nebo v Anglii?
To záleží na týmu, ve kterém hrajete. Určitě je to snazší v Barceloně nebo Arsenalu. Není to soutěží, ale úrovní týmu, jak je schopen myslet a pracovat ve prospěch útočníka. Když máte správné spoluhráče, dostanete spoustu dobrých balonů. A pak už to přijde většinou samo. Hrál jsem s mnoha výbornými hráči a nebylo obtížné dávat góly.
Dá se říct, že úroveň evropských týmů je kompaktnější a předvídatelnější než v Americe?
Řeknu vám příklad. Když jsem byl v Barceloně, nevyhráli jsme nic. Pak přišel kouč Guardiola a náhle jsme dávali góly. S tím samým týmem, těmi samými hráči. Jako byste náhle klikl myší. Nejdůležitější věcí ve fotbale je dát týmu sebedůvěru, a pak věci správně secvaknou dohromady. A hráči, kteří nebyli vidět, najednou posílí týmového ducha. Dobří manažeři a koučové s tím umějí pohnout.
Nemyslíte, že už jste vyhrál všechno, co jde?
Ne, ne, nevyhrál jsem MLS. A proto jsem tady. Nedívám se, co jsem už vyhrál, ale co chci ještě vyhrát.
Pro mnoho lidí znamená cíl úspěch, nehledě na cestu, jakou ho dosáhnete.
Ano, ale ne pro mě. Fotbal má být hrán. Ano, hrán. Nejlépe stylem, jakým to teď předvádí Barcelona.
Fotbal v Americe
MLS – profesionální fotbalová liga, vznikla v roce 1993, letos 18 týmů (16 z USA, 2 z Kanady), titul obhajuje Colorado, hvězdy: Henry, Beckham, Donovan, Blanco, trenéři Arena, Winter, za Chicago hrával Čech Kubík
NASL – předchozí profesionální soutěž v letech 1968–1984, nejslavnější tým New York Cosmos, hráli zde Pelé, Cruijff i Beckenbauer, průměrné návštěvy nejvíc okolo 14 000
To zní jako deklarace lásky k fotbalu. Ale není příliš velkým luxusem ve společnosti uznávající jen triumf?
Já vím. Počítají se úspěchy. Ukaž nám, čeho jsi dosáhl. A podle toho tě posuzují. Ano, jako sportovec chci vyhrát každý zápas. A jako milovník fotbalu chci hrát a vidět nádherný fotbal.
K tomu vás vedl otec na pařížském předměstí? Kdy vás opravdu pochválil?
Takové věci on neříkal. Většinou jsem to viděl na jeho očích. Myslím, že nejvíc to bylo po vítězství na mistrovství světa v roce 1998. Naučil mě nebýt nikdy spokojený s tím, čeho jsem dosáhl. Možná že se vám nikdy nepodaří dosáhnout všeho, co byste chtěl, ale můžete se alespoň pokusit přiblížit tomu rozhodujícímu „gólu“, cíli.
Cítil jste z jeho strany tlak?
To jsem nepotřeboval, on tam byl jen pro mě. Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl. Ale toužil jsem, aby byla na mě pyšná moje rodina. Když mi bylo osm devět a táta mě v neděli odpoledne sledoval, cítil jsem větší odpovědnost než později před zaplněným stadionem.
Jak sport ovlivnil vaši osobnost?
Rychle jsem dospěl. V šestnácti kopete někde za barákem. V devatenácti nastupujete v dresu národního týmu před plnými tribunami, které křičí vaše jméno. A ve dvaceti jste mistr světa. To je brutální instalace! Ale nemáte na výběr. I když chcete „jen“ hrát fotbal.
Jste hrdina moderní doby?
Ne, to jsou lidi, co zachrání život.
Ale vy děláte jiné šťastnými.
Možná jsem někdy někoho potěšil. Lidé přijdou zapomenout na starosti, pobavit se. Ale nemůžete vyhrát každý zápas, vždycky dát gól. Možná jsem bavič, ale ne hrdina.
Usadíte se v New Yorku, až ukončíte kariéru?
Dokud budu hrát, tak zůstanu. Pak se rozhodnu mezi New Yorkem a Londýnem. Ale kdo může říct, jakou příležitost mu život nachystá?
Zůstanete u fotbalu? Mnozí slavní hráči jsou jím přesyceni.
Tomu rozumím, můžete být tím vším okolo unaveni. Ale já nemám alternativu. Miluju tu hru příliš. Cokoliv budu dělat, zůstane spojené s fotbalem. Jsem workoholik v pozitivním i negativním smyslu slova, tak to prostě je.
