Frank Gehry a tajemství jeho ultramoderny

30. 9. 2003

Autor: Euro.cz

Renomé vizionářského umělce sahá do oblak

Tyčí se v centru Los Angeles jako obrovitý železný květ. Ultramoderní koncertní sál vystavuje na odiv obnažené kovové nosníky, šrouby a trubky, kamenné schody i světlé dřevo, to vše skloubené v bláznivých úhlech. Obvodový plášť z leštěné oceli jiskří v jihokalifornském slunci. Za noci budova zlověstně potemní a změní se v obří pomník průmyslovému věku obklopený netečnými kancelářskými věžáky. Losangeleští patrioti o ní už hovoří jako o místní Eiffelovce – a přitom doufají, že nastartuje renesanci městského centra, jehož význam už dávno přebily bující příměstské čtvrti.
Koncertní síň Walta Disneyho, která se otevře světu 23. října a stane se sídlem Losangeleské filharmonie, je něčím víc než jen prestižní nemovitostí v majetku Města andělů. Je také vyvrcholením šestnáctiletého boje, který vedl její architekt a zdejší idol Frank O. Gehry, a pro něj osobně i zkušeností, která ho víc než cokoli jiného přesvědčila, že budovy je nutno plánovat úplně jinak. Vztah mezi architekty, stavebními firmami a zákazníky není nikdy jednoduchý, což pro losangeleskou koncertní síň platilo dvojnásob. Skoro každá stavba trvá déle, než se čekalo, a náklady se vyšplhají vysoko nad plánovanou mez. Snad nikde jinde střet ekonomických zájmů a uměleckých vizí nevyznívá tak rozpačitě. Majestátní Frank Lloyd Wright s typickým pláštíkem a čepicí byl pověstný návrhy domů nádherných – ale zcela neobyvatelných. Gehry, ač všeobecně uznáván za jednoho z nejlepších architektů světa, je pragmatik. Podle něj se dá stavět i jinak.
A právě to je parketa pro novou firmu čtyřiasedmdesátiletého architekta – Gehry Technologies. Vznikla sice až tento měsíc, opírá se ale o třináctileté zkušenosti s designérským počítačovým programem CATIA, který byl původně vyvinut francouzskou firmou Dassault Systemes pro použití v letectví. Vše začalo před několika lety (ne však tolika, aby bylo možno pomůcku plně využít při projektování Disneyho síně). Jeden z hlavních spolumajitelů Gehryho studia James Glymph tehdy přemýšlel, jak stavebním firmám vysvětlit architektovy čím dál složitější plány. Náhodou přitom narazil na leteckého inženýra, který mu doporučil program CATIA. O zbytek se postarali programátoři z řad stotřicetičlenného personálu studia, kteří software upravili k použití v architektuře. Dnes nová aplikace převádí Gehryho křivky střech i stěn do tří rozměrů. Jakmile architekt připraví klasický model z lepenky, dřeva a papíru, speciální nástroj model naskenuje a převede na prostorové obrázky.
Gehryho kolegové pak ještě víc ocení skutečnost, že program mohou použít i stavební firmy, které z něj získají přesné rozměry a parametry oceli, dřeva a dalších materiálů potřebných k realizaci stavby. Stejný software navíc používají desítky subdodavatelů, takže efektivita zvláště při složitých stavbách výrazně stoupá. “Jde o revoluční změny v celé organizaci stavebního projektu,” prohlašuje dlouhodobý Gehryho spolupracovník a děkan na Fakultě architektury Massachusetts Institute of Technology (MIT) William Mitchell, který Gehryho najal, aby jim navrhl dnes už hotové počítačové středisko. Firma Gehry Technologies vznikla kvůli zajišťování školení pro architekty, již si koupí novou aplikaci a jí podobné programy – a současně hodlá ve spolupráci s IBM uvést tento program na trh. “Bez něj bychom zdaleka nedokázali tolik,” přiznává architekt, který sám paradoxně počítač vůbec nepoužívá.
Zároveň by Gehry rád viděl užší spolupráci mezi architekty a stavebními firmami. Často se totiž stává, že když architekti plány předají stavbařům, ti se jim poté vyhýbají, jak jen mohou. Někdy mají architekti návštěvy na staveništi dokonce zakázány. Podle stavbařů jde o nejlepší způsob, jak architektům zabránit v drahých změnách na účet stavební firmy. Gehry ovšem spolupracuje s dodavatelem stavby i subdodávek od samého začátku, aby design a rozpočet doslova zabetonoval. “Trávíme mnohem více času se subdodavateli, takže většinu technických problémů vyřešíme dřív, než připravíme výsledný projekt,” vysvětluje legendární architekt. “Směr a předpokládaný výsledek jsou známy už před prvním výkopem, čímž předcházíme nepříjemným překvapením budoucího vlastníka. Všechny špatné zprávy se dozví předem.”

HLEDÁNÍ HRDINY V očích většiny lidí zůstane Gehry navěky architektem, který dokázal revolučním způsobem přetvořit onu strohou kostku, jež je základem většiny dnešních budov, a skloubit abstraktní krásu s všedními potřebami v dokonale funkční celek. Až dosud bylo nejznámějším ztělesněním této vize Guggenheimovo muzeum v Bilbau. Gehry je sice technofob, ale jeho změny v organizaci práce jsou neméně revoluční. „Asi to mohlo mít větší dopad na veřejnost,“ uvažuje. „Svou levicovou částí povahy chci přece jen sloužit lidstvu.“
Gehry vyrůstal v Kanadě v krizových třicátých letech minulého století. V dědečkově torontském železářství si hrál s rozbitými opékači topinek a hodinami a z náhradních dílů stavěl pohádková města. Jeho otci se obchodování příliš nedařilo, a tak se s rodinou vydal za lepším do Los Angeles. Tehdy sedmnáctiletý Gehry tam přes den po domech instaloval prefabrikované jídelní kouty a po večerech studoval výtvarné umění na Jihokalifornské univerzitě. Když však jednou na staveništi pozoroval architekta Raphaela Soriana, zaměřil se na architekturu. “Pocházel jsem z velmi chudé rodiny a neměl jsem žádné ambice,” vzpomíná Gehry. “Člověk si vždycky hledá nějakého hrdinu a Soriano působil velmi chrabrým dojmem.”
Gehry dostudoval v roce 1954 a žil skromně z návrhů malých kancelářských budov, nákupních středisek a jiných komerčních staveb. Postupně začal obdivovat práci moderních umělců typu Roberta Rauschenberga a Edwarda Kienholze, kteří svá díla skládali z předmětů nalezených na ulici. Koncem sedmdesátých let rozšířil svůj jednoduchý domek, postavený v holandském koloniálním stylu v Santa Monice. Použil na něj drátěné oplocení, ohrady z vlnitého plechu a holé dřevěné trámy. Sousedé stavbu nenáviděli – jeden z nich dokonce na originální dílo pravidelně nechával venčit psa. Gehryho kritici dodnes argumentují tím, že budovy slavného architekta nezapadají do okolí. Rekonstrukce ovšem přitáhla značnou pozornost, dokonce i v zahraničí. “Nepokoušel jsem se o nějakou provokaci,” dušuje se Gehry. “Měl jsem na tu stavbu jen padesát tisíc dolarů. Měli jsme malé dítě a potřebovali pokoj navíc.” Kladná i záporná reakce veřejnosti však architekta inspirovala. “Napadlo mne, že je to esteticky zajímavé,” vzpomíná, „tak proč neobrátit nízké náklady v přednost?“

MNOHO ŠÉFŮ V roce 1987 věnovala Lillian B. Disneyová padesát milionů dolarů na stavbu hypermoderní budovy Losangeleské filharmonie. Gehry se ve vypsané veřejné soutěži na projekt koncertní haly utkal s dvaceti čtyřmi dalšími architekty. Tehdy se ovšem zdálo, že prakticky nemá šanci. Jeden místní politik řekl výběrové komisi: „Nemůžeme tu přece mít koncertní síň splácanou z drátěných plotů, překližky a vlnitého plechu“. Názor lidí, kteří znali Gehryho dílo v celém jeho rozsahu, však převážil a v prosinci 1998 byl jeho projekt oficiálně přijat.
Ukázalo se, že stavba Disney Hall má mnoho šéfů. Vlastník pozemku, okres Los Angeles, chtěl mít v komplexu koncertní síně i garáže (a dostal je) a hotel (ten už nikoli), aby se na celé věci víc vydělalo. Filharmonie zase prosazovala použití náročné akustické technologie a požadovala větší prostory. Stěny a strop sálu jsou tedy rozmáchlé a plné křivek, aby poskytovaly „více rezonančních bodů“ a zákulisí bylo rozšířeno, aby se v něm našlo dost místa i pro členy hostujících orchestrů a jejich hudební nástroje a jiné vybavení.
Vypracování konečných plánů bylo svěřeno jinému architektovi, jelikož Gehryho firmička neměla ke zvládnutí tak rozsáhlého úkolu potřebné kapacity. Tento architekt se však neuměl dost dobře vypořádat s Gehryho návrhy, které byly stále složitější. Navíc došlo počátkem roku 1994 v oblasti Northridge k zemětřesení a bylo nutné plány zásadně přepracovat, aby splňovaly nové stavební předpisy. Každá změna vedla pochopitelně ke zvýšení nákladů. V prosinci 1994 se už předběžný odhad vyšplhal na pětinásobek původního obnosu padesáti milionů dolarů, věnovaného Lillian Disneyovou, z něhož se měl podle původních předpokladů financovat téměř celý projekt. Projekt uvízl na mrtvém bodě.
Pak se ale stalo něco zcela nečekaného. Budova Guggenheimova muzea ve španělském Bilbau navržená Gehrym se ještě před dokončením stala předmětem chvály mezinárodní odborné i laické veřejnosti. Smělé oblouky ocelové konstrukce, jejíž projekt byl vypracován za pomoci nejnovějšího softwaru CATIA a s jejíž stavbou se započalo až po zahájení prací na Disneyho síni, byly při slavnostním otevření v roce 1997 označeny nadšenou veřejností za triumf moderní architektury. Stavba muzea byla dokončena v plánovaném čase a při její realizaci nebyl překročen původní rozpočet ve výši sto milionů dolarů.
Radní města Los Angeles se ocitli ve značných rozpacích, že výrazně méně bohaté město jako Bilbao úspěšně dokončilo stavební projekt, s jehož obdobou měli takové problémy. Záhy proto obnovili své snahy o dokončení Gehryho budovy. Tehdejší starosta Los Angeles Richard J. Riordan si zajistil podporu místního magnáta a filantropa Eliho Broada. Další příspěvky poskytla Disneyho rodina a řada dalších soukromých osob i obchodních společností. Poté, co se Gehry dozvěděl, že chce komise pověřená realizací projektu angažovat jiného architekta, rezignoval. Dcera Lillian Disneyové Diane Disneyová Millerová však trvala na tom, aby vedoucím projektu zůstal Gehry. Ten po svém návratu do čela projekčního týmu použil ve spolupráci se stavebními společnostmi software CATIA k přesnějšímu určení nákladů na koupi a montáž ocelových součástí konstrukce, vnějších kovových obkladů, skleněných dílů i dřevěných prvků stavby.
Dnes je Disneyova koncertní síň, jejíž postavení nakonec přišlo na 274 milionů dolarů, považována za mistrovské dílo architektury. Losangeleská filharmonie je největším magnetem ve městě a k její budově už proudí davy turistů. „Frank dosáhl dalšího úspěchu,“ říká Mark Wigley, prozatímní děkan Fakulty architektury, urbanistiky a obnovy památek Kolumbijské univerzity. „Jeho uměleckou signaturou je kov a dřevo. Věřte nebo ne, i ve Spojených státech vznikají nádherná architektonická díla.”
Gehry mezitím velmi dobře využil svůj software a metodu spolupráce se stavebními a dodavatelskými podniky k vypracování dalších velkých projektů: připravil stavbu budovy Petera B. Lewise na Univerzitě Case Western Reserve, která se vloni stala sídlem tamní Ekonomické fakulty, a realizaci Střediska Raye a Marie Statových na prestižní technické univerzitě Massachusetts Institute of Technology. Skutečnost, že architekt byl schopen poskytnout podrobné informace o všech součástech počítačové laboratoře včetně těch nejsložitějších, pomohla udržet její pořizovací cenu v mezích finálního 300milionového rozpočtu. L. William Zahner, prezident společnosti, která pro laboratoř vyrobila ocelové díly, dodává: “Kdybych si mohl koupit akcie společnosti pana Gehryho, tak bych neváhal ani vteřinu.” Na Univerzitě Case Western používala hlavní stavební firma Hunt Construction Group z arizonského Phoenixu i všichni subdodavatelé k předkládání nabídek software CATIA. Výsledkem bylo, že budova fakulty, jejíž rozměry se v průběhu vypracovávání stavebních plánů postupně zvětšovaly, byla dokončena včas a konečný rozpočet v celkové částce 62 milionů dolarů se překročil jen o dvě procenta. Hunt nyní používá software CATIA při práci na budově vědeckotechnického střediska navrženého Gehrym, jehož stavba probíhá na Princetonské univerzitě.
Nejpříjemněji byl asi rychlou a úspornou výstavbou budovy ekonomické fakulty překvapen sám Peter B. Lewis. V osmdesátých letech, kdy byl generálním ředitelem pojišťovacího gigantu Progressive Corp., pověřil Gehryho vypracováním projektu na přístavbu ke svému domu. V následujícím desetiletí spolu plánovali výstavbu rodinného sídla v hodnotě zhruba 80 milionů dolarů – Lewis však nakonec couvl, neboť usoudil, že by přece jen mohlo jít o příliš velkou marnotratnost. Lewis dnes pobývá šest měsíců do roka na své jachtě. Gehrymu však jeho někdejší experimentování s kovovými prvky pomohlo při projektování muzea v Bilbau (Lewis je předsedou správní rady Guggenheimovy nadace), a tak oba žertem mluví o Gehryho účtu na pět milionů dolarů za projekt Lewisova sídla jako o soutěžní ceně, kterou tento geniální architekt udělil sám sobě.
Po letech zkušeností, někdy trpkých, ale většinou velmi pozitivních, Gehry prohlašuje: „Lidé nechtějí tápat v mlze, chtějí přesně vědět, do čeho jdou. A právě to se jim snažíme poskytnout.” Jen těžko si lze představit, že by podobnou myšlenku vyslovil Frank Lloyd Wright.

Jasnější náhled Gehry projektuje své jedinečné stavby, například toto nově budované počítačové středisko prestižní technické univerzity Massachusetts Institute of Technology, za použití modelovacího softwaru zvaného CATIA. Jeho nová společnost Gehry Technologies hodlá školit architekty a stavaře v používání tohoto programového vybavení.

Většina architektonických výkresů je dvojrozměrná, takže si z nich přímo neodvodíme hloubkový rozměr zobrazených struktur.

Software k vypracování trojrozměrných výkresů, například programové vybavení, které používá Gehry, pomáhá stavebním a dodavatelským společnostem lépe vyhodnotit množství potřebného materiálu a pochopit, jak se komplexní díly stavby nakonec složí dohromady. To jim umožňuje přesnější určování cen za poskytované zboží a služby.

Výsledkem jsou stavby umožňující aplikaci technologií, jež šetří čas i peníze stejně jako budovy využívající hromadně vyráběné stavební díly.

Frank Owen Gehry V době světové hospodářské krize si malý Gehry stavěl v Kanadě „města“ z různých náhradních dílů.

NAROZEN 28. února 1929 v Torontu.

VZDĚLÁNÍ V roce 1954 získal titul bakaláře architektury na Jihokalifornské univerzitě. V roce 1957 po jednom ročníku zanechal studia magisterského programu na Fakultě designu Harvardovy univerzity.

POSTAVENÍ
Prezident společnosti Gehry Partners v kalifornské Marina del Rey

ZDROJE INSPIRACE
Snaží se vnést pohyb do statických předmětů a cituje zdroje tak rozdílné, jako jsou indické sochy boha Šivy nebo nadívaný kapr jeho babičky před kuchyňskou úpravou.

NEJZNÁMĚJŠÍ STAVBA
Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau z roku 1997. Zvýšení turistického ruchu bylo nazváno příznačně „Gehryho efekt“.

PROJEKT, KTERÝ MU PŘINESL NEJVĚTŠÍ PUBLICITU
Přestavba rodinného domu v kalifornské Santa Monice koncem sedmdesátých let s využitím takových prvků, jako je drátěný plot a překližka. Sousedům se dům hnusil.

PRVNÍ STAVBA PLNÁ KŘIVEK
Vitra, německá továrna na nábytek a muzeum.

JEDNO Z TAJEMSTVÍ GEHRYHO ÚSPĚCHU
Gehry používá projekční software CATIA, který takříkajíc vdechuje život jeho komplexním plánům a umožňuje stavebním firmám přesné určení měr, vah a množství potřebných stavebních materiálů.

MÁLO ZNÁMÁ SKUTEČNOST
Gehry pravidelně hrával hokej a přijal do firmy řadu mladších architektů, kteří rovněž rádi vyjížděli na led zimního stadionu.

RODINA
Dvě dcery z prvního manželství s Anitou, která jej požádala o změnu příjmení, jež původně znělo Goldberg. Se svou současnou manželkou Bertou, která vede finanční oddělení společnosti Gehry Partners, má dva syny.