Frankfurt proti Paříži

22. 10. 2002

Burzy soupeří, která z nich bude hrát v eurozóně dominantní roli

Werner G. Seifert neměl letos klidný podzim. Generální ředitel frankfurtské Deutsche Börse, nejvýznamnější německé burzy, před časem založil Neuer Markt (Nový trh), na kterém se obchodovalo s růstovými akciemi převážně technologických společností. V opojných letech rozmachu internetu tento rychle rostoucí trh vytáhl z kapes investorů miliardy dolarů. Pak ho však zasáhla série skandálů týkajících se obchodů s akciemi, a když praskla bublina „nové ekonomiky“, utržil mnohem tvrdší ránu než trhy konkurenční. Seifert nakonec ušetřil Nový trh dalšího trápení a 26. září ohlásil, že ho nahradí nový tržní segment nazvaný Prime Standard (Prvotřídní kvalita).
To určitě muselo bolet. Jeden manažer však Seiferta určitě nelitoval: Jean-François Théodore, předseda správní rady pařížské burzy Euronext, jež vznikla v roce 2000 fúzí pařížské, bruselské a amsterdamské burzy. Théodore i Seifert jsou odhodláni udělat právě ze svého trhu s cennými papíry tu největší a nejvýnosnější burzu v Evropě. Vytrvale kují v zákulisí pikle, aby co nejvíce vytěžili z další fúze, která na sebe podle odborníků nenechá dlouho čekat. Vždyť Evropa se stále honosí více než dvaceti burzami. „V delším časovém horizontu je tu však místo jen pro dvě nebo tři,“ říká ředitel jedné z menších německých regionálních burz.
Poté, co musel pochovat svůj Nový trh, už Seifert v žádném případě prohrávat nechce. Všemožně se snaží přilákat nové akcie, nabízet na trhu nové produkty, využívat synergické efekty mezi jednotlivými divizemi Deutsche Börse a srazit náklady až na samé dno. S Théodorem oba dychtí po jediné ceně. Tou je Londýnská burza cenných papírů, evropský trh s největším zastoupením zahraničních subjektů a mateřská náruč pro nejprestižnější evropské nadnárodní společnosti. Seifert se už jednou pokusil s londýnskou burzou spojit, ale fúze se nezdařila.
Ani jeden z generálů nechce prozradit, jestli a kdy plánuje zahájit pochod na Londýn. Théodore upozorňuje na to, že londýnská burza je dost silná, aby přežila sama, a „nic ji nenutí uzavírat dohody za každou cenu“. Seifert odmítá o fúzi s Londýnem veřejně spekulovat. Avšak spojení Deutsche Börse, nabízející širokou paletu služeb, s londýnskou burzou, která se pyšní rozsáhlým hotovostním trhem, by byl z podnikatelského hlediska dobrý tah.
Zápas o dominantní postavení na evropském burzovním poli se odehrává právě v době, kdy Evropská komise dokončuje přípravu změn, jež budou zveřejněny v listopadu a díky nimž dojde k harmonizaci řady národních předpisů zdražujících a komplikujících mezinárodní obchod s cennými papíry. Ty také umožní burzám regulovaným v určité zemi působit v celé Evropské unii. „Stanovení víceméně stejných pravidel pro všechny dále zostří konkurenci,“ říká Seifert. Z toho by měly mít prospěch větší a likvidnější burzy, jako je německá, londýnská a Euronext. Klesající ceny akcií a nedostatek primárních veřejných emisí posilují již tak ostrou rivalitu, protože Deutsche Börse a Euronext (a ostatně i londýnská burza) jsou nyní veřejně obchodované akciové společnosti štvané požadavkem maximalizace zisku. Ačkoli jejich akcie letos klesly, analytici hodnotí obě společnosti vysoko. Německá burza pro tento rok předpokládá zisk ve výši 350 milionů dolarů z obratu v hodnotě 1,3 miliardy. Euronext počítá se ziskem 271 milionů dolarů z výnosů ve výši 962 milionů. Théodore a Seifert na sebe mají spadeno už od roku 2000, kdy Deutsche Börse vyjednávala onu nešťastnou fúzi s Londýnem. Ještě než zmíněný projekt zkrachoval, podnikl Francouz Théodore protiúder v podobě odvážného spojení pařížské, bruselské a amsterodamské burzy. V lednu pak získal Londýnskou burzu pro mezinárodní finanční termínované obchody (LIFFE), a vyzrál tak na Londýn na jeho vlastním hřišti.
Deutsche Börse je vlastníkem největší burzy pro termínové obchody na světě, v Eurexu. má osmdesát procent. Euronext s LIFFE se pro ni stal na trhu s termínovanými obchody a deriváty rovnocenným soupeřem. To je významný fakt, neboť derivátové obchody rychle rostou. „Obavy z úvěrových rizik a rostoucí poptávka po zajišťovacích (hedgingových) produktech způsobuje neustálý růst obchodů s deriváty,“ vysvětluje Huw van Steenis, odborník na burzy u londýnské společnosti Morgan Stanley. „Navíc jde o růst dvouciferný. Trh termínových obchodů a opcí je nyní pro soupeřící burzy hlavním kolbištěm.“
Théodore, bývalý vedoucí pracovník francouzského ministerstva financí, na začátku letošního roku rozmnožil své burzovní stádečko, když do stáje Euronext přivedl portugalský trh cenných papírů. Třiapadesátiletý Švýcar Seifert, bývalý konzultant u McKinsey s diplomem z pojišťovnictví, bankovnictví a organizační teorie, podnikl svůj další krok v dubnu, kdy Deutsche Börse upevnila svůj podíl v clearingové a zúčtovací firmě Clearstream International. Clearingové společnosti zařizují převody akcií a jejich úhradu mezi kupujícími a prodávajícími. Díky koupi Clearstreamu může Seifert využívat synergické efekty mezi jednotlivými divizemi a udržovat náklady na minimální úrovni.
První červnový den pak německý Eurex pronikl hlouběji na území Euronextu, protože rozšířil nabídku nizozemských opcí na akcie a představil technické změny, které z něho učinily pro holandské investory atraktivnější sousto. Od té doby se mu podařilo shrábnout sedm procent tohoto lukrativního odvětví.
Kdo tedy vede? V současné době je levnější vypořádávat obchody na Deutsche Börse než na Euronextu. A přestože její hlavní německý akciový trh je téměř na bodu mrazu, daří se jí v derivátových obchodech a zúčtovávání transakcí s fixním příjmem. Deutsche Börse je levnější a vykazuje vyšší kapitálovou návratnost než Euronext. Podle analytiků by ukazatel návratnosti vlastního kapitálu měl letos na Euronextu dosáhnout přibližně deseti procent, zatímco na Deutsche Börse zhruba čtrnácti.
Théodora však ještě nemůžeme odepsat. Euronext sice nesnižoval náklady tak rychle jako Deutsche Börse, ale přesto nezůstává o moc pozadu. Nakonec bude úspěšnější ten, kdo přiláká více obchodů nabídkou kvalitnějších služeb nebo zvýšením objemu prostřednictvím fúzí. Právě na tomto bitevním poli zatím vedl pětašedesátiletý Théodore, absolvent elitní francouzské školy státní správy Ecole Nationale d‘Administration. Jeho úspěch se připisuje snaze dosáhnout při rozhodování konsensu, zatímco Seifertův tvrdý přístup zřejmě přispěl ke krachu plánovaného sloučení s Londýnem.
Théodore naproti tomu nabídl partnerům Euronextu výhodné podmínky. Nejen že každého velkoryse odměnil větším podílem na sloučené firmě, než jim zaručoval objem obchodů, ale ponechal si i vedoucí pracovníky a většinu zaměstnanců. Podobnou taktiku použil i k nalákání LIFFE. Návnadou byla cena 808 milionů dolarů v hotovosti a záruka, že předseda správní rady ani generální ředitel nepřijdou o místo.
Théodore teď nepochybně začne podlézat londýnské burze, neboť ten z protivníků, který ji získá, bude konečným vítězem. Londýn se k tomu nechce vyjadřovat. „Máme několik zajímavých možností,“ řekl mluvčí burzy. Vedoucí oddělení firemní strategie na londýnské burze Phil Bruce připomíná, že jednou z možností je zůstat nezávislý. Dodává, že v Americe mají jen jeden clearingový systém a jeden regulační orgán, ale celou řadu burz, „protože klienti prostě nechtějí jenom jednu“. Možná má pravdu. Jenže Seifert ani Théodore se tím zřejmě nedají odradit. Oba se budou dál hnát za vidinou „svého“ burzovního impéria.