V aféře kolem amerických špionážních akcí je dobré vyhnout se jak přehnaným reakcím, tak bagatelizaci problému. Je nepřiměřené vyhrožovat koncem transatlantického partnerství či zastavením jednání o volném obchodu. Takové dohody jsou v zájmu Německa i EU, a to jak hospodářském, tak geopolitickém.
Člověk má málem pocit, že aféra přišla vhod některým lidem, kteří i bez ní horovali proti prohloubení transatlantického trhu. Politici od Berlína po Brusel se tváří nevinně a nevědomě, ale neměli bychom jim to věřit. Špionáž koneckonců patří mezi záležitosti států. Skutečnou senzací je v této aféře snad jen rozsah amerického špionážního programu. O pýše, která se za ním skrývá, není třeba diskutovat. Programy byly zaměřeny i proti spřáteleným státům a institucím. Těm se nelze divit, že se rozčilují. V takovém případě nehraje velkou roli, jestli se jedná o politickou nebo stále rozšířenější průmyslovou špionáž. O terorismus v případě špehování washingtonského zastoupení EU nešlo zcela určitě.
The Daily Telegraph: Egypťané musejí mluvit
Varování egyptské armády, že tamní politici mají 48 hodin na vyřešení svých sporů, naplňuje nejhorší proroctví těch, kteří se přede dvěma lety skepticky vyjadřovali o káhirském jaru. Náměstí Tahrír, středobod egyptského demokratického probuzení, je znovu zaplněno demonstranty. Protesty jsou ještě větší než ty, které nakonec svrhly Husního Mubaraka. Pocit zrady je hmatatelný. Jenže ulice se plní i zastánci prezidenta Muhammada Mursího, který chce Egypt odklonit z prozápadní cesty sekularismu. Protesty v Káhiře zůstávají převážně mírumilovné. Dosud nenastal úplný kolaps země, což otevírá politikům alespoň okénko příležitosti dosáhnout zklidnění. Mursí má legitimitu z vyhraných demokratických voleb, ale měl by více naslouchat přání těch, kteří nechtějí, aby se Egypt stal další blízkovýchodní teokracií. Islamisticky laděnou ústavu bude třeba pozměnit. Muslimské bratrstvo tvrdí, že chce jednat, a opozice by si měla alespoň vyslechnout nabídku. Ve stínu čeká armáda.
Pravda: Jídlo jako jed
Nemine měsíc, aby se neprovalil nový potravinový skandál. Masová výroba sice dokázala ceny potravin prudce srazit a nasytit narůstající počet lidí, ale jen na úkor kvality a zdraví. Mluvit dnes o čerstvých potravinách je proto téměř iluzí.
Spotřebitelé už pomalu vystřízlivěli z iluze, že kvalitní potraviny mohou být laciné. Za kvalitu se platí všude, ale ani laciné jídlo by rozhodně nemělo být zdraví škodlivé. Bohužel to, co předvádějí polští výrobci, přesahuje všechny meze. I producenti v jiných zemích se snaží ceny tlačit dolů, ale přece existují hranice, které nelze překročit. Potraviny s posypovou solí a antibiotiky nadopovaná kuřata nemají na pultech co dělat. Ziskuchtivost, lépe řečeno nenažranost výrobců a obchodníků jako by neměla hranic. Odpovědí by měl být bojkot nekvality, protože chce-li někdo rychle zbohatnout na úkor zákazníka, měl by dostat jasný signál, že tudy cesta nevede.
Čtěte také:
Egyťané mají dost Mursího vlády. Chtějí jiného prezidenta
Moralesovo letadlo neplánovaně přistálo ve Vídni. Kvůli Snowdenovi
