Syrské hlavní město Damašek bylo dosud ušetřeno přímých násilných bojů syrského režimu proti opozici. Už to ale neplatí. Boje překročily i hranice metropole. A budou eskalovat, protože Damašek je hlavní baštou Asadova režimu, již bude stávající prezident chtít a muset uhájit. Naopak povstalci vědí, že nenáviděný režim nepadne, dokud metropole nebude v jejich rukou.
Napřou proto všechno své vojenské úsilí tímto směrem. Násilné činy nyní přehlušují všechny diplomatické snahy, které probíhají na mnoha frontách. Kofi Annan jedná v Moskvě, Pan Ki-mun v Pekingu, Hillary Clintonová v Izraeli. Na síle však nabírá také sektářský charakter syrského konfliktu mezi sunnitskou většinou a alavity, k nimž náleží vládnoucí klan. Nelze proto vyloučit, že události v Sýrii naberou balkánský spád a zvrhnou se v masakry a zastrašování nechtěných skupin obyvatel. Sýrii reálně hrozí, že s konečnou platností zabředne do bezedné bažiny násilí.
Čtěte také:
Asad bez váhání použije chemické zbraně, tvrdí zběh Fáris
Červený kříž: Konflikt v Sýrii je občanskou válkou
Další člen syrského režimu dezertoval
The Washington Post: Romneyho problém
Mitt Romney má plné právo držet své soukromé a profesní finance v tajnosti. A voliči mají plné právo předpokládat, že pokud tak činí, chce skrýt něco znepokojivého. Pokud se to Romneymu zdá nefér, může dávat vinu jen sám sobě. Sérií přehmatů dokázal Romney udělat dost možná rozhodující moment voleb z něčeho, co mělo být jen zanedbatelným škytnutím v kampani.
V neděli dokonce i sami republikáni vyzvali Romneyho, aby zveřejnil svá daňová přiznání, a podivovali se, co se jejich kandidát snaží skrývat. Jeho poslední pokus vysvětlit, jak a kdy opustil společnost Bain Capital – prý z jejího čela „odstoupil se zpětnou platností“ – však dodal Obamovi jen další munici. Jestliže má Romney skutečně schopnost ohýbat čas a prostor, měl by retroaktivně uklidit ten nepořádek, který si v kampani nadělal. Otevírat dokořán dveře divokým spekulacím svých oponentů je mizerná koncepce vedení prezidentské kampaně.
The Daily Telegraph: Nechť hry začnou
Do zahájení olympiády zbývají jen dny a kritici si brousí nože. V silnicích jsou díry, autobusy jezdí podivně, zajištění bezpečnosti má trhliny. Ba co hůř, čeká se déšť, který zřejmě promění Olympijský stadion ve druhé centrum plaveckých soutěží a jednou provždy utopí reputaci Londýna.
Může to vypadat hrozivě, že by Británie po sedmi letech příprav upadla na první překážce. Je pravda, že selhání bezpečnostní agentury G4S a dopravců, kteří vezli americké a australské sportovce do olympijské vesnice, si žádné medaile nezaslouží. Ale jakkoli je to trapné, podobné chyby jsou součástí každých her. Letošní olympiáda v Londýně je jednou z nejsložitějších logistických výzev, jíž Británie kdy čelila. Nejenže hostíme největší sportovní událost světa, ale činíme tak v metropoli, jejíž stárnoucí infrastruktura je i bez toho pod velkým tlakem. Nevyhnutelně bude docházet ke zpožděním, nehodám a výčitkám. Přesto dosud běží mnohem více věcí správně než špatně.
