Nad Německem svítí čtvrtá hvězda. Šedesát let po „zázraku z Bernu“ slaví německý fotbal své velké vítězství, čtvrtý titul ze světového šampionátu. Jakkoli byla cesta k titulu těžká, zázrakem tento parádní úspěch není. Výsledek plyne z dlouhodobého a precizního úsilí. Základy byly položeny před deseti lety. Bez investic do rozvoje, techniky a tréninkových center by vítězství nebylo možné.
Titul z Maracana je tedy i oceněním tehdejší odvahy vydat se novou cestou, již prošlapal Joachim Löw nejprve po boku Jürgena Klinsmanna a pak během osmi let vedení národní jedenáctky. Enormní modernizační tlak vedl k tomu, že německý fotbal se stal vzorem pro celý svět – inovativním a inspirujícím.
Poslední krok, krok na samu špici, nelze exaktně naplánovat, lze pro něj jen vytvořit předpoklady. Štěstí pořád hraje v pětitýdenním turnaji velkou roli. A právě ono v posledních letech Německu trochu chybělo. Ale na posledním šampionátu všechno klaplo a vyústilo v zisk čtvrté hvězdy. Německý fotbal díky ní září tak jako nikdy v minulosti.
The Guardian: Konflikt v Gaze
Dokonce i ti, kteří jsou přesvědčeni, že Izrael má právo se bránit před raketami Hamasu, musejí být smutní při pohledu na dům srovnaný se zemí dvěma leteckými útoky, které za sebou zanechaly odhadem 22 mrtvých a 45 zraněných. Ti na zemi ostatně nepopírali, že místní policejní šéf blízký Hamasu se v domě ukrýval, jen se ptali, proč musela jeho početná rodina včetně dětí zemřít také. Tyto a podobné otázky začínají Izrael tlačit.
Spřátelené vlády uznávají, že Izrael nemá jinou volbu než odpovídat na agresi Hamasu silou a že výzbroj Hamasu dávno není amatérsky stloukaná na koleně. Ale přes všechno pochopení se základní pravda nemění: tento konflikt nemá vojenské řešení.
Skutečnost, že toto je čtvrtá operace proti raketám Hamasu za osm let a že intervaly mezi operacemi se zkracují, to jen podtrhuje. Tvrdě zasáhnout Hamas neznamená vyřešit problém. Konflikt musí být vyřešen politicky prostřednictvím jednání. Jiná cesta neexistuje.
SME: S agresory opatrně
Ukrajinská armáda dobře ví, že musí udělat všechno pro to, aby její palba nezasáhla ruské území a nezabíjela tamní občany. Nepotřebuje provokovat Kreml. Jenže se bojuje blízko hranic a je velmi pravděpodobné, že jednou se něco takového stane. Proto nelze v případě nedělního incidentu v ruském Doněcku vyloučit selhání člověka či techniky na straně ukrajinské armády.
Ani u proruských rebelů nelze předpokládat, že by jen tak chtěli zabíjet vlastní lidi. Viník je neznámý. Moskva však reagovala obratem vyhlášením, že jde o „akt agrese“ a varovala před „nevratnými následky“. Označovat celý incident za vědomý akt agrese je předčasné.
Kreml tím jasně naznačuje, že za viníka považuje Ukrajinu. Pokud by u toho zůstal, vmanévruje se do situace, kdy bude muset konflikt dále stupňovat. To by pak skutečně mělo „nevratné následky“. Viníka je třeba určovat velmi uvážlivě. Otázkou je, zda na to v Kremlu vůbec mají chuť.
Čtěte také:
Sázka na Brazílii finančníkům nevyšla, Němcům věřila jen PwC
