František Malinský vybudoval základ Amylonu

Český podnikatel František Malinský vystudoval medicínu. Koncem 19. století ale převzal vedení škrobárny v Ronově nad Sázavou a vybudoval z ní jeden z nejvýznamnějších podniků v kraji – základ dnešního Amylonu.

Obec Ronov nad Sázavou vznikla v podhradí stejnojmenného hradu, založeného počátkem 14. století pány z Lichtemburka. Po roce 1357 bylo ke zdejšímu panství připojeno i nedaleké město Přibyslav, tento stav ale vydržel jen do husitských válek. Roku 1421 byl ronovský hrad vypálen a od poloviny 16. století se uvádí jako pustý.

Vesnička ztratila na významu a upadla téměř v zapomnění. Změna přišla teprve v 19. století, kdy zde Christian Peška založil škrobárnu a pustil se do průmyslového zpracování brambor. Na jeho práci pak roku 1891 navázal švagr František Malinský, který z nevelké továrničky dokázal vybudovat silný podnik s řadou pobočných závodů.

Lékař a starosta František Malinský se narodil roku 1850 v Hlinsku v rodině místního měšťana a vlastence. Od mládí chtěl být lékařem, po ukončení střední školy proto nastoupil na pražskou Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde roku 1875 získal titul MUDr. Po krátké praxi v několika nemocnicích se vrátil do rodného města, kde nastoupil – díky příznivým okolnostem i vlivu rodičů – na uvolněné místo obvodního lékaře. To mu umožnilo zapojit se do veřejného života a brzy se stal i starostou místního Sokola. Roku 1877 se v Přibyslavi oženil s Boženou Peškovou, dcerou škrobárenského podnikatele z Ronova nad Sázavou. Sám se ale do podnikání zatím nepouštěl, ještě několik let se věnoval původní profesi, a byl dokonce starostou města. Teprve po tchánově smrti se rozhodl skomírající ronovskou továrnu zachránit a roku 1891 převzal její vedení. Spojení mocných První Malinského kroky směřovaly k modernizaci zařízení a celkovému zlepšení organizace práce. Vyrukoval navíc i proti konkurenci, a to hned na několika úrovních. Malé, nedokonale technicky vybavené podniky nepředstavovaly pro ronovskou škrobárnu hrozbu a stačilo většinou počkat, až dojde k zastavení jejich provozu pro nerentabilnost. Středně velké továrny už byly větším oříškem, ale i ony se postupně dostávaly do problémů a Malinský je začal skupovat. Tímto způsobem získal například škrobárny v Nížkově a Přibyslavi. |FRANTIŠEK MALINSKÝ (1850-1926)|
| Narodil se 30. listopadu 1850 v Hlinsku. V Praze vystudoval medicínu a stal se obvodním lékařem. Roku 1877 se oženil s dcerou Christiana Pešky a roku 1891 převzal vedení jeho škrobárny v Ronově. Podnik modernizoval a v kraji postupně zlikvidoval většinu konkurence. Se závody v Polné, Žďáře a Hesově pak roku 1912 vytvořil akciovou společnost Amylon, která se stala jedním z největších škrobárenských podniků na Moravě. Byl předsedou Živnostenské banky i dlouholetým poslancem a senátorem. Zemřel 7. dubna 1926.|
Velké průmyslové podniky v Polné, Žďáře nad Sázavou a Hesově ovšem pouhým čekáním porazit nešlo a bylo nutné s nimi spolupracovat. Prvním krokem se roku 1908 stala koupě škrobárny v Pohledských Dvořácích, které se účastnili zástupci všech zmíněných firem. Společný postup se ukázal jako velmi výhodný, roku 1912 proto došlo ke spojení konkurentů a vzniku akciové společnosti Amylon. Cesta na výsluní František Malinský se stal předsedou správní rady a jeho vliv ještě stoupl. Centrálním ředitelem Amylonu byl jmenován jeho syn Vladimír a sídlo podniku zůstalo v Ronově. Odpadlo navíc soupeření s někdejšími rivaly a Malinský se mohl věnovat i dalším činnostem. Byl činovníkem Obchodní a živnostenské komory, Národohospodářského ústavu a od roku 1907 i místopředsedou Družstva hospodářských lihovarů. Roku 1917 se stal na tři roky předsedou představenstva Živnostenské banky a v témže čase vykonával i funkci předsedy Ústředního svazu průmyslu. Kromě toho byl několik let poslancem Národního shromáždění a senátorem. Od dědiců Theodora Eichmanna koupil roku 1904 zámek v Holovousích u Hradce Králové, jehož se stal prvním českým majitelem. Později ho věnoval synu Milanovi, který byl od dětství slepý, a sám se přestěhoval do Prahy. Rána z milosti**

Přemíra aktivit se ale podepsala na jeho zdraví. Trpěl kornatěním tepen a roku 1926 u něj odhalili pokročilé stadium rakoviny. Jako lékař věděl, že se nemůže uzdravit, proto si ještě tentýž rok vzal život ranou z revolveru.

Ronovský závod byl po válce znárodněn a stal se součástí nově vzniklého národního podniku Amylon Havlíčkův Brod (později státní podnik Škrobárny). Výroba ale probíhala beze změn a v sortimentu až do šedesátých let zůstala i takzvaná „mejdlíčka“ – levné cukrovinky z bramborového škrobu.

Zvrat nastal teprve po roce 1989, kdy privatizací vznikla opět akciová společnost Amylon se závody v Havlíčkově Brodě, Polné a Ronově nad Sázavou. Místo brambor se začala zpracovávat pšenice a klasický škrob doplnila výroba lepku, škrobového sirupu, pudinků, knedlíkových těst a instantních kaší.

Prameny: Historie a současnost podnikání na Vysočině, Přibyslavský čtvrtletník, Amylon, a. s.