František Wawerka patřil za první republiky k významným moravským průmyslníkům. V Lipníku nad Bečvou vedl továrnu na výrobu obráběcích strojů a v dobách největší konjunktury zaměstnával až pět set dělníků.
Lipník nad Bečvou leží zhruba dvanáct kilometrů severovýchodně od Přerova. První zmínky o něm pocházejí ze 13. století a zásluhou řady historických domů je dnes jeho jádro městskou památkovou rezervací. Od středověku se zde rozvíjela drobná výroba a místní lidé bohatli. Třicetiletá válka ale město ekonomicky ochromila a k následné stagnaci přispěla i morová rána roku 1714.
Oživení přišlo až ve 40. letech 19. století, kdy byl Lipník napojen na Severní dráhu císaře Ferdinanda. Železnice přinesla nebývalý rozvoj řemesel a trhů. U trati navíc vyrostly četné průmyslové areály, jako cukrovar, sladovna, pivovar či továrna na svíčky. Roku 1896 přibyla i firma Františka Wawerky, která se brzy stala jedním z největších výrobců obráběcích strojů na Moravě.
Stroje z cihelny František Wawerka se narodil roku 1874 v Lipníku. Od mládí toužil po vlastním podnikání a koncem 19. století začal plány realizovat. Roku 1896 založil na severním okraji města cihelnu, která se velmi dobře uvedla. Hned v následujícím roce přibyla i výroba cementového zboží a počet zaměstnanců se postupně zvyšoval. Útlum nastal až za první světové války, kdy výrazně ubylo zakázek a firma musela přejít na kovovýrobu pro válečný průmysl. Obrat to byl radikální, nakonec se ale ukázal jako velmi šťastný. Vedle kovových dílců začaly v továrně vznikat i celé stroje a roku 1916 se bývalá cihelna definitivně změnila na strojírnu. Produkce stavebních hmot sice úplně nezanikla (v době hospodářské krize třicátých let se dokonce opět dostala do popředí), hlavním výrobním artiklem se ale staly obráběcí stroje, které se úspěšně vyvážely i do zahraničí. Zlatá třicátá
| FRANTIŠEK WAWERKA (1874-1963) |
| Narodil se 5. září 1874 v Lipníku nad Bečvou. Roku 1896 založil ve městě cihelnu, kterou následně rozšířil o výrobu cementového zboží. Firma prosperovala až do první světové války, kdy se změnila na strojírnu. Po roce 1918 se pak stala jedním z největších výrobců obráběcích strojů v republice. František Wawerka se kromě podnikání zajímal i o místní politiku a třicet let byl členem městského zastupitelstva. Roku 1945 byl ale násilně vyhnán z podniku i z města. Zemřel 20. dubna 1963. |
Sortiment byl od počátku rozmanitý, podstatnou část ovšem tvořily stroje pro kovoobrábění, především vrtačky a soustruhy. Poptávka po nich rychle stoupala, takže roku 1924 musel Wawerka přistoupit k dalšímu rozšiřování závodu. Zvětšila se plocha dílen a vznikla i nová administrativní budova.
Ze zmíněné krize na počátku třicátých let se firma brzy vzpamatovala a roku 1932 již opět rostla. Přibyla vlastní doprava, tiskárna propagačních letáků, nová nástrojárna s modelárnou a pro stále se zvyšující počet zaměstnanců i řada nových bytů.
František Wawerka se stal jedním z největších výrobců obráběcích strojů v republice, vedle podnikání se ale velmi zajímal také o komunální politiku. Přes třicet let byl členem městského zastupitelstva.
Druhý Tugendhat V polovině třicátých let se do vedení podniku zapojil i Wawerkův syn František mladší. Vystudoval brněnskou techniku a praxi získal v zahraničí. Po návratu do vlasti se oženil a roku 1937 si nechal v Lipníku postavit novou rodinnou vilu. Autory domu byli významní čeští architekti manželé Oskar a Elly Oehlerovi. Budovu, která nezapřela inspiraci v brněnské vile Tugendhat, navrhli ve stylu meziválečné moderny. Měla podobu jednoduchého hranolu se střešní terasou. Přízemí se dělilo na tří základní části – vstupní halu, kuchyňský trakt a velký obývací pokoj. Většinu zdí pokrývalo ušlechtilé dřevo a ze stejného materiálu byly i posuvné příčky. Technicky nejzajímavější součástí se pak stala skleněná stěna, kterou bylo možné zapouštět do podlahy a propojit tak interiér se zahradou. Z ředitelny na dlažbu**
Wawerkovi ovšem v novém domě nakonec prožili jen jedno desetiletí. Druhou světovou válku firma ještě ustála, i když musela opět přejít na zbrojní výrobu. Roku 1945 byla ale jako strategický podnik znárodněna a podobný osud potkal také vilu.
František Wawerka starší, ačkoliv nikdy nespolupracoval s nacisty, byl za poměrně dramatických okolností vyhnán z továrny i z města. Zbytek života dožil v ústranní ve Velkém Újezdě. Jeho syn František mladší směl zpočátku v závodě aspoň pracovat, později byl ale odsouzen ve vykonstruovaném procesu a strávil pět let za mřížemi.
Firma Fr. Wawerka a spol. se stala součástí národního podniku TOS Kuřim a od roku 1965 fungovala pod názvem TOS Lipník. Produkce obráběcích strojů zůstala zachována, jen původní soustruhy nahradily modernější frézky. Od roku 1995 v jejich výrobě pokračuje i současná společnost Strojtos Lipník.
Prameny: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Město Lipník v proměnách staletí
