Náměstek pražské primátorky pro dopravu a pražský volební lídr ČSSD Petr Dolínek je před volbami trochu jako bůh: také je všude a nikde. Téměř všude v hlavním městě ho nepřehlédnete hlavně na lehce strašidelných billboardech, z nichž mladý a sympaticky vyretušovaný politik slibuje „důstojné stáří". Méně ho pak uvidíte na vlastních předvolebních akcích.
„Ještě jsem je neviděl, jak po Praze moc nejezdím autem,“ říká mi Dolínek k billboardům, zatímco spolu stojíme před výstupem stanice metra Lužiny.
Celkem pražskému náměstkovi pro dopravu rozumím, proč na svou předvolební akci přijel metrem. Pražská MHD sice není úplně rozdavač radosti, na rozdíl od auta vás ale přinejmenším metro občas i doveze, kam potřebujete. Za volantem se vám to poslední dobou vzhledem ke všem uzavírkám a objížďkám nepřihodí ani náhodou.
Pražský volební lídr ČSSD se voličům prodává pomocí italské tříkolky Piaggio, jíž říká ťuk-ťuk. Jenže ťuk-ťuk tady dneska není. „Je to z technických důvodů,“ vysvětluje mi Dolínek, menší muž se spojeným obočím oblečený v tmavě modrém obleku.
Petr Dolínek za sebe posílá na mítinky pomeranče (Foto Hynek Glos)
Má tu ale pomeranče, z nichž jeho mladý pomocný tým dělá čerstvý džus, který zkouší rozdávat lidem. Jaká proměna korporátní identity ČSSD! Za Jiřího Paroubka, jenž přemaloval ČSSD na oranžovo, aby nevypadala moc rudě, pěla v odéru z laciné desítky a klobás na playback Kateřina Brožová; teď dostanete hipsterskou čerstvou šťávu, a dokonce i espreso. „Za mě klobásy a pivo nikdy nebyly. Říkali jsme si prostě, že v létě lidé ocení spíš něco fresh,“ říká Dolínek.
Já to neřekl
Záleží samozřejmě na historické perspektivě. Paroubek padl po sněmovních volbách v roce 2010, což byl přesně čas Dolínkova nástupu do vyšší politiky. Rodák z Vyškova, tedy líhně Bohuslava Sobotky, Michala Haška a Jeronýme Tejce, se stal ve stejném roce pražským zastupitelem, a záhy po volbách dokonce i radním, jímž ho udělal známý pražský kmotr Tomáš Hrdlička, který tehdy domluvil magistrátní koalici ODS a ČSSD. Jinak ale v partaji Dolínek kráčí spíš v Sobotkových šlépějích: už ve čtrnácti letech se stal mladým sociálním demokratem, ty později i vedl. A sotva dosáhl plnoletosti, vstoupil v roce 1999 do ČSSD. Klobás a piva, tradičního volebního artiklu ČSSD, tedy pamatuje víc než dost.
Přečtěte si komentář: Máme rádi Okamuru. S našimi penězi to umí nejlíp
Teď zkouší ČSSD nejen v Praze spasit čerstvým džusem. Stále ještě vládní partaj poztrácela mezi volbami 2006 až 2013 třináct procent voličů a současné předvolební preference jí přisuzují něco mezi deseti až patnácti procenty. A sešup je vidět i v Praze: ještě v roce 2006 tady strana brala 23 procent hlasů, jenže ve volbách 2013 ji volilo pouze 14 procent voličů. Dolínek chce sestupný trend obrátit a odvážně slibuje přes 20 procent hlasů. Pomoct mu k tomu má i všudypřítomný volební slogan ČSSD Když bohatne země, musí bohatnout i lidé.
Problém je, že ČSSD znovu míří hlavně na ty, jimž může z daní jiných přidat politickým tabulkovým výnosem. Tedy na zhruba půlmilionu státních zaměstnanců a také už brzy třímilionovou armádu důchodců. Velmi příznačně - a po vzoru Paroubka - proto volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek odstartoval horkou kontaktní kampaň mezi stovkou brněnských důchodců. Předtím ale ještě stačil nazvat podnikatele platící zaměstnancům nižší mzdu „darebáky“, kteří by radši měli jít pracovat, zatímco se šéf Senátu za ČSSD Milan Štěch upřímně podivil „nad přínosem“ živnostníků „na tvorbě HDP“. Třídní boj a čerstvý džus k sobě nikdy neměly blíž.
„Já jsem to nikdy neřekl a neřekla to ani sociální demokracie. Řekl to bývalý šéf odborů. A u Zaorálka si to musíte vždycky poslechnout celé, abyste pochopil jeho zásadní myšlenky. Já s tím ale nesouhlasím. Na druhé straně, když vám podnikání nejde, můžete se s někým poradit. A on vám třeba řekne, že můžete svůj krám zavřít,“ zkouší se Dolínek distancovat od hlavounů vlastní strany tak kreativním způsobem, že začnete pochybovat o stavu vlastního sluchu.
ČSSD totiž současně hlásá, že chce k sobě znovu přetáhnout drobné podnikatele, kteří emigrovali k hnutí ANO. Podle Dolínka nejspíš radou, jak s drobným podnikáním skončit.
ČSSD už lidem nerozlévá lacinou desítku (Foto Hynek Glos)
„Já vás volit nebudu, já volím pravici,“ říká Dolínkovi před stanicí metra mladík a bere si džus. „Vlezete každému jen do řiti. Volil jsem vás, ale už vás volit nebudu. Jak chcete splatit státní dluh? Všude si můžete připlatit, a jen ve zdravotnictví ne. Byl jste teď někdy v nemocnici?“ ptá se ho pro změnu muž vyššího středního věku, jenž dělal čtvrt století na ministerstvu obrany. „Naštěstí ne,“ odpovídá primátorský náměstek. „Tak se tam běžte podívat, co tam vaří za blafy,“ poradí mu dlouholetý státní zaměstnanec. A bez ironie ještě dodá: „Je to tady samý úřad a úředník.“ Dolínek se usmívá.
„Vždycky to není jednoduché. Ale třeba ve vojenské nemocnici vaří perfektně,“ podotkne. Načež mu někdo zavolá. „Omlouvám se, ale musím odjet. Mám další přejezd,“ rozloučí se a zmizí z vlastní předvolební akce. Neslyší tak postesk ženy z lavičky, že ČSSD lidem mačká džus z kyselých pomerančů.
Jezdi MHD
To u stanice metra Ládví, v krásné betonové džungli s evidentním deficitem lidského štěstí, kde má Dolínek další předvolební akci a kde se v odpoledním slunci vyhřívají důchodci na elektrických invalidních vozících, už ťuk-ťuk nechybí. Na mítink ho tu připravuje mladý volební tým. „Bude ho Dolínek řídit?“ ptám se. Kabinka malé italské tříkolky je totiž dimenzovaná spíš na fyziognomii štíhlých Italů než českých politiků. „Nevíme. Pan Dolínek má na práci spoustu jiných věcí,“ slyším odpověď.
To jistě. Třeba pražskou dopravu, která podobně jako D1 téměř denně kolabuje. „My nejvíc propagujeme dopravu. A hlavně vnější okruh, aby lidé nemuseli jezdit přes Prahu. Jinak naše celostátní heslo je víc peněz pro zaměstnance,“ říká kolemjdoucí ženě Roman Petrus, čtyřka pražské kandidátky ČSSD a starosta Prahy 8. I její vedení připomíná vedení pražské ČSSD; lídrem kandidátky se totiž šestatřicetiletý Dolínek stal jako obvykle zákulisně až poté, co jejím lídrem přestal být ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. Protřelý politický kádr kvůli tomu dokonce oznámil politický konec. I na něj to bylo moc.
Dolínek se stal místopředsedou ČSSD letos na jaře a právě letošek označuje za zlomový pro sebe i celou zemi. „Země je zastabilizovaná, teď ji musíme posunout dál,“ zopakoval mi několikrát, když jsem se ho zeptal, proč vlastně kandiduje do sněmovny. Primátorský náměstek totiž úplně není ideálním prototypem pražského politika, tedy starším a vzdělaným mužem, nejlépe lékařem; studoval na filozofické fakultě, tu ale nedokončil. Spíš než studium mu ale šla nejrůznější studentská fóra, z nichž do politiky bývá nejblíže.
Možná i proto se podobně jako jeho partajní kolega Milan Chovanec spíš než velkým slovům (jeho politický manifest stěží pochopíte) radši věnuje politické symbolice: zatímco ministr vnitra a po funkčním osvobození Sobotky i šéf ČSSD se rád věnuje střílení se zavřenýma očima, Dolínka v médiích i na webu nejčastěji potkáte ve stavbařské zelenožluté vestě a s ochrannou helmou na hlavě. Byť ve frekvenci nošení těchto propriet nikdy netrumfne mluvčího ŘSD Jana Rýdla, který je zřejmě nikdy nesundává.
Když se tedy Dolínek konečně zjeví v Ládví, říkám mu, že jsem sem z nedalekých Holešovic autem ani málem nedojel. Už brzy odpoledne stála celá ulice V Holešovičkách a dopravní omezení brzdila dopravu i v objížďce přes Libeň. „Měl jste jet MHD! Proč jste nejel metrem? A z Holešoviček jste neměl ujíždět, ve dvou minutách se to tam vždycky hned rozjede. Zkoušíme tam ideální propletení dopravních pruhů. Ale nevymyslel jsem to já, udělali to dopravní inženýři,“ poradí mi s upřímným nadšením.
A hned sám i dodá: „Zrovna dnes jsme schválili plán rozvoje tramvají do roku 2030. Myslím, že Praha začíná být z pohledu Pražanů mnohem lepší město. A teď to bude pokračovat i mimo Prahu.“ Podá mi oranžovou propisku, svou horkou novinku. „Volím ČSSD. To si piš,“ stojí na ní. Načež z vlastní akce zmizí ještě dřív než z Lužin. Znovu je prý odvolaný na důležitou schůzku, takže ani jeho tým netuší, jestli se ještě vrátí. „Doděláme poslední pomeranče a zabalíme to taky,“ říká mladý muž stojící za otevřeným ťuk-ťukem.
Balím to i já a na Dolínkovu radu jedu domů ulicí v Holešovičkách, jen směrem do centra. Opačný směr je teď úplně ucpaný, auta nehybně stojí až k Letňanům. Dopravní inženýři zřejmě někde udělali chybu.
