FRITÉZY MÍSTO BAKELITU

Podnik trápí nedostatek zaměstnanců

Výroba kuchyňských spotřebičů byla ve východočeském Isolitu–Bravo vedle tradiční nástrojárny a lisovny založena teprve před deseti lety. I přes tvrdou konkurenci v oboru si výrobky z Jablonného nad Orlicí dokázaly najít zákazníky a dnes se na obratu firmy podílejí více než polovinou. „Na domácím trhu si fritézy a konvice Bravo získaly významné postavení, potvrdil Robert Stránský ze společnosti GfK, která se zabývá marketingovými průzkumy trhu. Martin Dokoupil z marketingové agentury Incoma dodává: „Isolit jde strašně nahoru, je to firma, kterou zákazníci chválí. Za hotové je to výhodnější. Isolit byl privatizován v roce 1992 veřejnou soutěží. Zúčastnil se jí také tehdejší a současný ředitel podniku Kvido Štěpánek spolu se dvěma kolegy (Pavlem Prokopcem a Zdeňkem Najmanem). Jejich projekt vyhrál. Počátkem roku 1993 byla firma převedena na nové majitele. „Vzali jsme si úvěr 24 milionů korun, za nějž jsme ručili i vlastními rodinnými domky, upřesnil Štěpánek. Isolit–Bravo letos oslaví osmdesáté výročí existence. V prvních letech se závod prezentoval jako lisovna tehdy velmi módních bakelitů a za druhé světové války získal značné renomé. Pak ho ovšem neminulo znárodnění a přičlenění k národnímu podniku OEZ Letohrad. V roce 1990 se závod osamostatnil a nový generální ředitel Štěpánek zavedl výrobu kuchyňských spotřebičů. „Nechtěli jsme fungovat pouze jako subdodavatelé, a proto jsme zavedli výrobní program s finálními výrobky, konstatuje ředitel. Obrat se za posledních deset let zdesetinásobil a podobně i zisk. Letos firma předpokládá, že utrží sedm set milionů korun a vydělá přitom devadesát milionů hrubého. Za první pololetí její obrat dosáhl 268 milionů korun při hrubém zisku osmatřicet milionů. Na investice, aby Isolit–Bravo udržel tempo s konkurencí, ročně plyne zhruba šestatřicet až čtyřicet milionů korun. Například původně malá nástrojárna se vypracovala na provoz, jehož produkce se za posledních osm let zvýšila pětkrát, přičemž zaměstnanců přibyla jenom pětina. „Hodně jsme investovali do technologií a změnila se také intenzita práce, vysvětlil generální ředitel. Isolit vybočuje z tradičních českých podmínek dvěma zvláštnostmi – momentálně hospodaří bez koruny dluhů a veškerou technologii nakupuje za hotové. Prý proč připlácet za dodavatelský úvěr či leasing, když při cash nákupu získají lepší podmínky. Dvě třetiny výroby do světa. Podnik má tři výrobní divize, kromě kuchyňských spotřebičů je to nástrojárna a lisovna plastických hmot. Mezi největší odběratele lisovny, která ročně utrží 180 milionů korun, patří na domácím trhu Kavalier Sázava. Do zahraničí míří tři pětiny produkce, a to zejména do firem Océ (Nizozemsko), IKEA a do německé Wohner. Až devadesát procent obratu nástrojárny (ročně 140 milionů korun) se rekrutuje z exportu a výrobky odebírá IKEA, Idepro, Severin, Philips a Valeo. „Myslím, že naše nástrojárna se dostala na světovou úroveň a v Česku se s ní mohou srovnávat jen asi tři další firmy. Největší konkurencí je pro nás Portugalsko, které má v této oblasti velkou tradici a prodává za téměř stejné ceny jako my, mimo Evropu Singapur, Čína a Tchaj–wan, do nichž renomované zahraniční společnosti přenesly technologii, uvedl Štěpánek. Také devět desetin výroby kuchyňských spotřebičů je určeno pro zahraniční spotřebitele. Odbyt je však komplikovanější, podnik používá tři způsoby prodeje. V Česku, na Slovensku a v Polsku prodává pod svoji značkou Bravo. Na těchto trzích má firma podrobnou obchodní síť. „Bravo je postavena na současnou strukturu maloobchodní sítě, těží z toho, že výroba vznikla na zelené louce, a využívá šikovně kombinace dealerů a nezávislých malých velkoobchodů, konstatoval Martin Dokoupil z marketingové agentury Incoma. Na zahraniční trhy se firma tlačí tím, že prodává přes společnosti. Například v Německu dodává spotřebiče zásilkovému obchodnímu domu Otto, který je nabízí pod svojí vlastní značkou. Podobně funguje prodej v Dánsku či Velké Británii. Isolit–Bravo používá i třetí způsob prodeje, a to prostřednictvím spolupráce s výrobci, konkrétně s firmou Philips. Ta navrhne pouze design budoucího výrobku, na který si Isolit udělá formy, nástroje, komponenty a smontuje ho. Takto vyrobené fritézy a mixéry pak nesou jméno Philips. Nástrojáři z Mongolska. Přes všechny úspěchy není Isolit–Bravo bez potíží. Tou největší je nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců. Podnik nyní zaměstnává 450 lidí, o polovinu více než před osmi lety. Míra nezaměstnanosti dosahuje v Jablonném jenom 3,6 procenta a žadatelů o práci je o třetinu méně než volných pracovních míst. Takže nepracují jenom ti, kteří nechtějí. O ty ostatní se firmy přetahují. Ředitel Úřadu práce v Ústí nad Orlicí Erich Rauer minimální nezaměstnanost potvrzuje. Největší nouze je o nástrojáře a zámečníky, tyto obory jsou nyní téměř na vyhynutí. Proto si Isolit–Bravo několik zaměstnanců přivezl až z Mongolska. „Navíc na nástrojáře se nelze rekvalifikovat, na tuto profesi je nutné absolvovat specializovaný čtyřletý učební obor, konstatuje Rauer. Zájem však není ani o místa řídících pracovníků. „Nikdo nechce pracovat s lidmi. Kdyby nebyla taková nouze o zaměstnance, tak bychom toho mohli dokázat více, tvrdí Štěpánek. Aby motivoval pracovníky, zavedl takzvaný program znalostních zaměstnanců. Nyní je v něm zařazeno zhruba 215 lidí, kteří dostávají na zvláštní účet, úročený momentálně deseti procenty, podíl na zisku. Po prvním roce si mohou vybrat čtvrtinu, za deset let polovinu a při odchodu dostanou celou sumu. „Například nástrojáři si po dvaceti letech ve firmě nashromáždí zhruba milion korun, upřesnil ředitel. A to není všechno: obědy a večeře pro zaměstnance podniku stojí jen deset korun, k dispozici jsou pro ně i bezúročné půjčky. Zvětšovat se nemůžeme. I když celosvětový trend nahrává spojování národních firem do globálních celků, generální ředitel Isolitu soudí, že středně veliké podniky budou mít vždy šanci na úspěch. Jsou totiž oproti velkým konglomerátům pružnější a schopné rychlé reakce a rozhodování. „Není možné, aby všechny domácí podniky patřily zahraničnímu kapitálu. Není to všelék, v zahraničních společnostech to také často klopýtá. My o takovém partnerovi zatím neuvažujeme, myslím si, že i české firmy musí fungovat, dodal. Vedení podniku již dostalo od různých fondů několik nabídek na spolufinancování, ale výstavba na zelené louce prozatím nepřichází v úvahu. „Bylo by to velké riziko. Nejdříve bych musel dát dohromady tým, který by prověřil trh a marketing, a takové lidi k dispozici nemám. I kdybych je sehnal, bude problém obsadit továrnu kvalifikovaným personálem, vysvětlil Štěpánek.