Poté, co Rusko postupně omezilo dodávky plynu, hledala Evropa alternativy, které by tuto komoditu nahradily. Jednou z nich je i zkapalněný zemní plyn (LNG), jenž byl až donedávna nejčastěji zmiňován v souvislosti dopravou, kde představuje ekologičtější alternativu paliva. Dnes se jedná o látku, která je podle řady odborníků schopná konkurovat právě i ruskému plynu. Potíž nicméně je, že s jejími dodávkami to aktuálně vázne.
Zhruba 35 nákladních lodí, jež LNG přivážejí, momentálně kotví u Španělska a v okolí Středozemního moře. Jen u Cádizského zálivu je podle zpravodajské agentury Reuters k vidění nejméně osm plavidel. Stojí zde proto, že dotčené země nemají dostatek zařízení pro takzvanou regazifikaci plynu, což je označení pro proces zpětného odpařování, který je nutné podstoupit v případě, že má být LNG použit v plynném skupenství.
Terminály jen pro pětinu plavidel
Aby bylo možné vytěžený plyn efektivně přepravit, je nejprve převeden do zkapalňovacích stanic, kde dochází k jeho stlačování a ochlazování. Jakmile surovina dosáhne požadované teploty, je již v kapalné podobě odčerpána do tankerů. Těmi je následně přepravena až do cílové destinace. Pokud není v plánu LNG využít v kapalné podobě, dochází v konečném terminálu k jeho přečerpání do zásobníků. V odpařovacích terminálech je pak kapalina za zvyšující se teploty opět přeměněna na plyn a ten dodán do plynovodního systému.
Jenže zařízení přeměňující kapalinu v plyn momentálně pracují na maximální limit. A tak v případě, že nedojde ke změně, mohou lodě s LNG začít hledat alternativní přístavy mimo Evropu a na nich svůj náklad vyložit.
Podle agentury Reuters, která se odvolává na zdroje z řad obchodníků, analytiků a jedinců z regazifikačních terminálů, nabízí tento týden Španělsko pouze šest slotů pro zplyňování. To přitom odpovídá méně než pětině plavidel, která stojí ve frontě u jednoho z jeho pobřeží.
Komplikace v pátečním prohlášení potvrdila i španělská národní plynárenská síť Enagas. Ta uvedla, že dost možná bude muset odmítnout vykládku LNG kvůli nedostatečné kapacitě svých terminálů. Situace se podle ní pravděpodobně nezmění ani do prvního listopadového týdne.
Paradoxní je, že je to právě Španělsko, jež má největší kapacitu pro zpětné zplyňování v celé Evropské unii. Ta představuje asi 33 procent veškerého LNG, přičemž 44 procent pak připadá na kapacitu skladovací.
Plynu je dost, ale na moři
Kromě Španělska momentálně lodě s LNG kotví také v blízkosti dalších evropských zemí. To by podle jednoho ze zdrojů Reuters mohlo znamenat, že na vykládku čekají desítky dalších plavidel. „Úroveň plovoucích zásobníků v lodní dopravě LNG je na historicky nejvyšší úrovni. Je v nich vázáno něco přes 2,5 milionu tun,“ uvedl Oystein Kalleklev, výkonný ředitel společnosti FLEX LNG Management, která je vlastníkem lodí.
„Zaznamenali jsme vysoký počet nákladů čekajících na moři v jižním Španělsku nebo kroužících ve Středozemním moři, stejně jako některé náklady čekající u Velké Británie,“ potvrdil Alex Froley, analytik LNG ve společnosti ICIS zabývající se zpracováním dat.
K problému v neposlední řadě přispěla také nižší průmyslová poptávka v důsledku zpomalování evropské ekonomiky a současně nižší než očekávaná domácí spotřeba ve Španělsku. Ta byla zapříčiněna nezvykle teplým počasím. Přetížení pak podpořila i blížící se zima, kdy se kvůli rostoucí poptávce po vytápění očekává zdražování. To jinými slovy znamená, že některé lodě čekají na prodej svého nákladu za vyšší cenu, jež bude kompenzovat ztráty vzniklé kotvením na moři.
„Tato strategie částečně funguje, protože některé společnosti mají flexibilitu ve svých přepravních portfoliích kvůli odstávkám, jako je uzavření americké elektrárny Freeport,“ podotkl Froley s tím, že cena nákladu LNG dodaného koncem listopadu nebo začátkem prosince je přibližně o dva dolary na jeden milion britských tepelných jednotek (mmBtu) vyšší než ta současná.
Tento týden se mají sejít představitelé Francie, Německa, Španělska a Portugalska, aby se pokusili dosáhnout dohody o plynovodu MidCat, který by mohl přepravovat španělský plyn, a v budoucnu i vodík, do střední Evropy. Vytvořil by rovněž třetí plynové spojení mezi Francií a Španělskem, což by podle jeho hlavních zastánců – Madridu, Lisabonu a nově i Berlína – pomohlo Evropě snížit závislost na ruském plynu.
