Kapitola 213
Všestranný kádr * Tester Cibulka
Všestranný kádr
Ptali se v Evropské unii Štefana Füleho, jak to bylo s jeho členstvím v komunistické straně, a na studia vysoké diplomacie v socialistické Moskvě, odkud se rekrutovali agenti KGB. „Pan Füle už svou prací velvyslance v NATO ukázal, na jaké straně je. Měli bychom posuzovat lidi především dle současné práce. Těší mě, že je kariérní diplomat. Pro jeho portfolio je to vynikající kvalifikace,“ rekapituloval britský konzervativní poslanec Charles Tannock. Nikdo se nesmál. Konzervativní poslanec s úžasně flexibilním hodnotovým žebříčkem, řečeno slušně.
Podobně jako po druhé světové válce. Dělal jsi, Japončíku, biologické pokusy na zajatých Američanech? Buď vítán se svými vědeckými zkušenostmi v USA! Dělal jsi, Němčoure, genetické výzkumy na vězněných Židech? Buď vítán v Argentině! A ty jsi zase, profesore, bombardoval raketami Londýn? Teď spolu poletíme na Měsíc! Svatý Bandero, oroduj za nás.
Je jistě mnoho způsobů, jak se vyrovnat s minulostí. Je možné za ní udělat tlustou čáru. Co jsme si, to jsme si. Gauner, nebo hrdina, všichni jedna rodina. Je však také možné činy minulosti bez promlčení stíhat a trestat. Alternativním postupem je učinit čestné soudy – podobně jako v Jihoafrické republice. Kdo veřejně přizná vlastní provinění, budou mu odpuštěna, ať jsou jakákoli. A může se zařadit do společnosti. Je možné také udělat pokus o administrativní očistu společnosti formou lustračních zákonů. Každá z těchto cest nesporně poskytuje důvody, proč by měla být zvážena její vhodnost pro konkrétní dobu a společnost. Každá z nich však má své úskalí a žádná není způsobem, který by poskytoval satisfakci všem. Ani zdaleka však nejsou takovým totálním průšvihem, jako když se v jednu dobu v jedné společnosti, nikoli de iure, ale de facto všechny používají současně. Totiž dle toho, jak na koho. Jako u nás. Viz Füle. Co by jiný nepřežil ani nerozchodil, je mu ozdobou, ctí a chloubou.
V této situaci lze rychle pochopit pravou hodnotu rozdílu mezi „mít iluze“ a „nemít iluze“. Rozdíl je víc než ztráta iluzí. Nejlépe jej ilustruje slavná anekdota v nezapomenutelném podání Miloše Kopeckého: „Mít sto korun a nemít sto korun je dvě stě korun rozdíl!“
Tester Cibulka
V pořadu ČT 24, neuspořádaně vzpomínajícím na zrušení Státní bezpečnosti (StB), padla přesto některá, poměrně nečekaná slova. Kromě omniprezentního tvůrce politicky historizujících mýtů, ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka, který vrůstá do role novodobého Zdeňka Nejedlého, byli pozváni i Richard Sacher a Jan Ruml. Pozván však byl také omniprezentně zlobivý Petr Cibulka. Na moderátorovu žádost o ilustraci, jak naši přítomnost ovládá mafie KGB a StB, uvedl, že se stačí podívat na minulost současného ředitele ČT Jiřího Janečka, načež se bohatýrsky rozesmál. Uvidíme za čas. Byl-li pozván naposled, měl pravdu.
Budeme-li se s podobnými – nejen Cibulkovými – leckomu pod fousy nejdoucími názory setkávat častěji, nebude to zase s naší demokracií natolik špatné. Chybí ještě přestat vykládat historii z pozice vítězů. Diváky by možná po tolika letech mediálních masáží překvapilo, že StB vyšetřovala pachatele, kteří by i za dnešního režimu dopadli právem stejně. Bylo by totiž dobré slyšet i druhou stranu. Je to naše civilizační manko. V důsledku dlouhodobého lhaní je společnost v takovém blbém stavu. Díky proto ČT za pozvání Cibulky! Bylo nesmírně zajímavé slyšet, že Cibulka byl schopný změnit názor. Ne moc, ale přece. Pracoval na sobě a nechodil se zavřenýma očima. Škoda, mohl se zbavit více apriorních a těžko doložitelných předsudků. Každý však má své meze. Pokud však na sobě zapracoval Cibulka, bylo by po té době dobré slyšet i ostatní protagonisty! Mnoho mýtů by splasklo. Ostatně takto mýtoborně se choval Tomáš Garrigue Masaryk, na něhož skoro všichni přísahají. Co takhle namísto přísahání konat podobně?
