Pokud se podaří zlomit odpor úředníků a prosadit změny, může Japonsko zase prosperovat
V dubnu japonská vláda provedla dlouho plánované zvýšení spotřební daně z pěti na osm procent. Byl to první růst, následovat by měl další na deset procent v roce 2015. „Zvýšení“ je klíčovým prvkem strategie premiéra Šinzóa Abeho, které se dostalo označení abenomika a signalizuje odhodlání japonské vlády k nápravě veřejných ? nancí v dlouhodobém horizontu.
Japonsku ovšem způsobuje i těžké makroekonomické ztráty.
Předběžné statistiky hrubého domácího produktu ukazují, že japonská ekonomika se ve druhém čtvrtletí meziročně propadla o 6,8 procenta. To je vůbec největší propad od zemětřesení a ničivé tsunami, která se přes zemi převalila v roce 2011. Rekordně se propadají i výdaje spotřebitelů, v červenci celkem o 5,9 procenta.
Všechny zprávy ale nemusejí být nutně špatné. Velkorysá měnová politika – druhý ze tří „šípů“ abenomiky, hned po rozpočtovém stimulu – vedla ke snížení míry nezaměstnanosti na 3,8 procenta. Počet volných míst přesáhl počet nezaměstnaných a takzvaný deflátor HDP, pomocí něhož se měří růst spotřebitelských cen v ekonomice, se přiblížil k nule.
Na výše zmíněnou statistiku můžeme nahlížet ze dvou protikladných úhlů. Někteří ekonomové se bojí, že údaje ze druhé čtvrtletí utlumí inflační očekávání, a ohrozí tak Abeho plány na nastartování solidního hospodářského růstu. Bank of Japan ovšem s důrazem na pozitivní dopady své měnové politiky váhá, zda pokračovat v dosavadních expanzivních opatřeních.
Pokud se první pohled ukáže jako správný, japonská centrální banka bude muset ještě více uvolnit měnovou politiku, aby mohla čelit padající míře in? ace. Pokud má Bank of Japan pravdu, měla by se držet dosavadního přístupu a vláda by měla upustit od dalšího plánovaného zvýšení daní. Nebo by jej přinejmenším měla rozložit na dva růsty o jedno procento, namísto jednorázového zvýšení o dvě procenta.
Statistiky HDP ze druhého čtvrtletí samozřejmě odrážejí bezprostřední reakci ekonomiky na zvýšení spotřebních daní, ale zúčastnění by neměli přijímat žádná rozhodnutí, dokud nebudou znát čísla ze třetího čtvrtletí. V tu chvíli budou mít daleko lepší představu, co se děje v ekonomice země, než po prvním daňovém růstu. Naštěstí chce Abe postupovat přesně takto.
A TEĎ RŮST Ať tak nebo tak, úspěch měnové politiky nelze popřít. Její dopad ovšem bude slábnout s tím, jak bude pomalu mizet de? ace. Rozhodnutí Bank of Japan totiž ovlivňují spotřebitelské ceny citelněji než výkon ekonomiky. To je také důvod, proč by japonští lídři měli svoji pozornost přenést ze současných priorit na prioritu další – novou strategii hospodářského růstu.
Když v hospodářství země existuje dostatečný převis nabídky, je v podstatě zbytečné podporovat produkci zároveň bez podpory poptávky. To znamená, že nemělo smysl, aby se instituce soustředily na růst, dokud se jim nepodaří vypořádat s deflací. Ovšem to už neplatí.
Třetí „šíp“ abenomiky, kterým je podpora růstu, není založen na tradiční podpoře průmyslu. Zdůrazňuje spíš nutnost reforem pracovního trhu, deregulace a snížení daně z příjmu právnických osob.
Klíčovým bodem Abeho plánu je navýšení pracovní síly. To v japonské společnosti, která velmi rychle stárne, nebude vůbec lehký úkol. Logickým řešením by bylo přivést na pracovní trh více cizinců. Tyto snahy by ovšem čelily kulturním a společenským bariérám, které nelze opomíjet.
Jednoduchým řešením by byla mobilizace žen v produktivním věku, které jsou nebo plánují zůstat v domácnosti. Odstraněním bariér, kterým ženy v Japonsku čelí – nedostatečný počet předškolních zařízení či společenské předsudky – by se vládě mohlo podařit citelně navýšit míru zaměstnanosti žen. Vytvořila by tak efektivní ochranu před případným nedostatkem pracovní síly.
Druhým nezbytně nutným opatřením je odstranění přebujelé vládní regulace. Například vytvoření nové lékařské fakulty v současném systému zabralo 34 let, což je důsledek tajných dohod mezi lékaři a vládními úředníky.
NIŽŠÍ DANĚ PRO FIRMY Abe počítá s vytvořením několika méně regulovaných hospodářských sektorů. Jde například o schvalování a uvádění nových zdravotnických technologií či lákání zahraničních investorů. Takový tah by ze hry vyřadil úřady, které mají destruktivní sklony. Vláda by ovšem ruku v ruce měla jednat s odbory o reformách pracovního trhu, který by měl být více ? exibilní a efektivní.
Strategie japonského premiéra počítá i se snížením daně z příjmu právnických osob.
Nižší daňová sazba je nezbytností, aby země zvýšila míru zahraničních i domácích investic. Některé Abeho snahy nepochybně budou čelit odporu úředníků, kteří se budou bát ztráty vlastní moci. Ale pokud premiér zůstane věrný svým cílům, japonské hospodářství čeká světlá budoucnost.
O autorovi| KOIČI HAMADA Zvlá tní ekonomický poradce japonského premiéra inząa Abeho, profesor ekonomie na Yaleov univerzit a emeritní profesor ekonomie na Tokijské univerzit Z angličtiny přeložil Michal Půr
