Zákoník práce se po jedenadvacáté novelizuje
Momentální novelu pracovního zákoníku její autoři označují za harmonizační. Nezastírají, že nemá jinou ambici než sedmadvacet směrnic Evropské komise proměnit v české paragrafy. Jak tvrdí, díky nové úpravě se země rychleji posune do vyspělé Evropy. Nic více, nic méně. Na debaty o tom, jak by vůbec mělo pracovní právo vypadat, zda je pro ně vůbec nutný samostatný kodex, anebo by postačoval Občanský zákoník, vláda momentálně nechce přistoupit. Evropské pracovní právo ovšem především akcentuje mobilitu pracovní síly. U normy předkládané vládou se spíše nabízí otázka, zda se za řečmi o přibližování k vyspělým zemím neskrývá naopak snaha přitáhnout už uvolněné otěže. Ostatně v dějinách sociálnědemokratického kabinetu by to nebyl případ jediný. Podobnou snahu projevili ministři při koncipování sankčního návrhu tiskového zákona, až do praxe se dostal zákon o pobytu cizinců. Předloha novely například zpřísňuje podmínky pro sjednávání pracovních poměrů na dobu určitou, což k mobilitě pracovní síly nepřispěje, ba spíše naopak. Za zvýšení rigidity trhu práce lze považovat i úpravu hromadného propouštění. Navíc novela zákona, tak jak ji kabinet předložil Poslanecké sněmovně, nectí ani smlouvy běžné v praxi - třeba manažerské. Mnozí odborníci tak dávají za pravdu poslankyni Aleně Páralové (ODS): Pokud nebude vyhověno alespoň nejvážnějším připomínkám z praxe, bude se pracovní právo praxi nadále vzdalovat, nebude dodržováno a bude oprávněně kritizováno, že brání podnikání, omezuje svobodu jednotlivce a porušuje Listinu základních práv a svobod. Za vládu se ovšem postavily odbory a zaměstnavatelské svazy. O novele říkají, že zamezí porušování pracovního práva a podpoří vytvoření dobrého klimatu ve vztahu dobrý zaměstnanec - dobrý zaměstnavatel. Podle nich to nutně musí vést k vytváření finančně zdravých společností, k lepší životní úrovni a následně pak i ke stabilizaci pracovních míst. Však také ministr práce a sociálních věcí neopomněl Poslanecké sněmovně připomenout, že o jednotlivých ustanoveních se prodiskutovaly stovky hodin s lidmi, kteří mají přímou zkušenost jak s podnikáním, tak s pracovními vztahy a mají odpovídající kvalifikaci. A Parlament by tedy neměl do návrhu pokud možno zasahovat. Jenomže v odborech je méně než třicet procent zaměstnanců, navíc diverzifikace jejich členstva je poněkud zvláštní. Odborově organizovaní jsou často zaměstnanci rozpočtových a příspěvkových organizací, polostátních podniků a například ve firmách do pětadvaceti zaměstnanců je odborová organizovanost nižší než jedno procento. Takže dohoda, jak připomněl exministr práce a sociálních věcí Stanislav Volák, uzavřená v Radě hospodářské a sociální dohody nemusí nakonec vyjadřovat ani názory zaměstnanců, ani zaměstnavatelů. Alfou a omegou evropského pracovního práva je rovněž dialog mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Ten je v předložené novele Zákoníku práce zakotven hned v několika paragrafech. Podrobně je dokonce popsáno, v jaké lhůtě a v jakých případech má zaměstnavatel pracovníky informovat. Přesto se nedá říci, že česká norma docela pochytila duch norem evropských. Tak třeba do měsíce po uzavření pracovní smlouvy musí zaměstnavatel písemně informovat pracovníka o základních právech a povinnostech, které z uzavřeného pracovního poměru vyplývají. Čímž není dotčena informační povinnost zaměstnavatele před uzavřením pracovní smlouvy. Docela pěkná tautologie. A nezbývá než se zeptat: K čemu pak budou pracovní smlouvy? A co napraví informační povinnost, pokud zaměstnanec údaje o právech a povinnostech v pracovní smlouvě nemá? Dobré klima mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jistě nevytvoří zákon. Dobré klima vzniká tam, kde je zažita etika podnikání. O tomto pojmu mnozí podnikatelé dosud nemají ani ponětí. A pokud ano, nemusí ho vyznávat. Nahrává jim rostoucí strach lidí, že přijdou o práci. A lidé, kteří se o práci ucházejí, si zase budou muset zvyknout brát se za svá práva a se spory se obracet na soudy. Ani sebelepší zákon, pokud bude napsán v mezích demokracie, totiž nikomu nemůže zaručit, že ostatní budou nařízení dodržovat. Ne nadarmo experti Evropské komise domácím odborníkům zdůrazňovali, že nemusí otrocky slovo od slova jednotlivá ustanovení směrnic přebírat. Naopak je nabádali k tomu, aby se drželi „ducha zákona .
