Finančník Bakala prý dojednává propojení NWR s polskou JSW. Pokud ke spojení dojde, vznikne firma s tržní hodnotou kolem 130 miliard korun
Do nového roku bezpečně, vykročíme společně. Toliko citace z lednového čísla časopisu Horník. Plátek vydávaný společností OKD jako by předpověděl další možný osud těžebního koncernu New World Resources (NWR), jehož je OKD součástí. NWR totiž podle nejnovějších informací vyjednává o propojení s jednou z největších polských těžebních společností Jastrzebsky Spolky Wenglowe (JSW). Zprávu jako první přinesl britský deník Daily Telegraph. List rovněž uvedl, že v těchto dnech probíhají na dané téma intenzivní jednání JSW s BXR Group, která vlastní 64procentní podíl NWR. BXR je soukromá investiční skupina kontrolovaná finančníkem Zdeňkem Bakalou. JSW zase největším evropským producentem koksovatelného uhlí. Pokud by k dohodě o spojení mezi NWR a polskou společnosti došlo, vznikla by firma o hodnotě kolem 130 miliard korun. Jinak řečeno, největší těžební gigant v regionu střední a východní Evropy.
Šéf JSW nic neví
K chystanému spojení zatím není k dispozici mnoho informací. BXR a NWR totiž odmítly transakci jakkoli komentovat. Šéf polské JSW dokonce uvedl, že o takových jednáních nic neví. „Není mi známo, že by naše společnost vedla jednání o spojení s NWR. Po dřívějších akvizicích se soustředíme především na propojení všech našich operací,“ uvedl generální ředitel Jastrzebsky Spolky Wenglowe Jaroslaw Zagorowski.
Zřejmá není podle listu Daily Telegraph ani cena, kterou by JSW byla ochotna zaplatit za akcie nové NWR. Na přípravě transakce pro polskou firmu prý pracují bankéři z Credit Suisse. Podle zdrojů listu údajně BXR Group nebude ochotna akceptovat méně než 800 pencí za akcii, což by NWR ocenilo na více než 62,6 miliardy korun. A to by představovalo přes 20 miliard korun jako prémii vůči současné ceně. Zda transakce bude dokončena, není jasné. Podle některých polských médií by však rozhodnutí mělo padnout v nejbližších týdnech. Další zdroje nicméně zase tvrdí, že jednání skončila, aniž by se obě strany na něčem dohodly.
Čistě teoreticky spojení Bakalovy NWR s polským JSW dává smysl. Logický je především zájem NWR o polský trh, který finančník Bakala označil za nejatraktivnější ve střední a východní Evropě z hlediska investic.
Ale vraťme se k uhlí. Těžba černého uhlí v moravskoslezských OKD je složitá a objem vytěžitelných zásob pod zemí se neustále ztenčuje. Dle odhadů zveřejněných v roce 2010 Nezávislou energetickou komisí vystačí maximálně do roku 2030. NWR zároveň nabízí své uhlí především lokálním odběratelům, což zvyšuje citlivost firmy na každou ekonomickou krizi v Evropě. Jinak řečeno, pokud od OKD přestanou odebírat uhlí ocelárny a producenti energií na Ostravsku, nemá NWR moc jiných možností, komu ho prodat.
Na tuto skutečnost upozornila také agentura Reuters, když uvedla, že NWR na rozdíl od jiných těžebních firem není zapojena do mezinárodního obchodu spojeného s přepravou uhlí po moři. „Spojení s další firmou by mělo logiku, byť je otázkou, zda jí má být zrovna JSW. Její teritoriální záběr je sice širší, ale také omezený Evropou. Spojenými silami by asi bylo možné snížit náklady. Lépe by se hledaly další byznysové příležitosti,“ uvedla agentura.
Posílení pozic
Ekonomičtí analytici zmiňují i další výhody, které by spojení NWR a JSW přineslo. Obě společnosti působí ve stejném regionu a mají do jisté míry obdobnou strukturu odběratelů. V takovém případě by posílilo spojení jejich postavení na trhu, respektive jejich vyjednávací pozici vůči odběratelům. Obě firmy těží uhlí podobným způsobem, NWR ale disponuje mnohem modernější těžařskou technikou, která by se jistě hodila také JSW. Pro polskou firmu by fúze znamenala přístup k know-how, jímž aktuálně nedisponuje. Dle analytika společnosti Cyrus Marka Hatlapatky navíc NWR drží velký objem hotovosti, což by pomohlo JSW financovat transakci. Analytici zmiňují další možné výhody, mimo jiné lepší pozici pro další expanzi v regionu či strategickou a provozní podporu pro polské operace NWR. „Za touto dohodou vidíme silné strategické opodstatnění. Za prvé mají obě společnosti mnoho společného, obě těží v podzemních dolech, odběratelská základna se nachází v regionu centrální Evropy, těžba jde i do velkých hloubek, a tak obě společnosti operují na horním konci křivky nákladů na těžbu uhlí. Při bližším pohledu se zdá, že JSW má navrch v několika provozních parametrech, jako jsou vyšší produkce, lepší mix tržeb a lepší nacenění, které se promítá do vyššího EBITDA za tunu. Je zde však i několik faktorů, v nichž má výhodu NWR, tedy elektrárenské uhlí a vyšší produktivitu na zaměstnance,“ citovala média komentář polského analytika KBC Securities Petera Csaszara. Jeho český kolega Halapatka odhaduje pravděpodobnost, že ke spojení NWR a JSW skutečně dojde, na dvacet procent. Svůj odhad zdůvodňuje mnoha argumenty, které hovoří proti takové fúzi. Možné synergické efekty, které by spojením firem vznikly, jsou velmi malé, takřka vůbec totiž nelze využít jednotkové náklady na těžbu. Polská firma disponuje mnohem většími zásobami nerostu s lepší strukturou těženého uhlí, takže se nabízí otázka, proč by si JSW měla kupovat relativně drahý podíl v české společnosti, která je na tom v obou těchto aspektech mnohem hůře. Těží méně kvalitní uhlí a zásoby má jen na patnáct, maximálně dvacet let. Vrcholem kolotoče okolo JSW a NWR byla koncem minulého týdne zpráva z polských médií, podle níž JSW hodlá NWR ovládnout. Taková akvizice ale nezapadá do plánu Polska privatizovat státní majetek. V tomto případě by totiž Polsko místo prodeje naopak majetek draho nakupovalo.
