G20 versus B20

Proč by (ne)měli státníci naslouchat zástupcům velkých korporací

Svět zasáhla hospodářská krize, z níž se většina zemí dostává jen pomalu. Pátrá se po jejích příčinách a hledají viníci i způsoby, jak podobným turbulencím do budoucna zabránit. Kdo má vlastně na starost řešení ekonomických otázek globálního významu? A kdo opravdu rozhoduje, zda svět potká za několik let totální bankrot, nebo budeme zase žít v prosperitě? Z logiky věci by o zásadních ekonomických otázkách měli rozhodovat zástupci největších ekonomik světa. Řečeno jinak, státy a jejich volení zástupci – politici. Zatím se to i oficiálně děje. O slovo se však hlásí i mocné korporace a jejich šéfové, což také nepřekvapuje. Vždyť význam nadnárodních firem ve světové ekonomice v posledních desetiletích neustále roste. Nebo to aspoň tak vypadá.

Nestranná B20 Donedávna mělo globální ekonomický píseček a řešení jeho problémů vyhrazeno sedm nejvyspělejších zemí světa – takzvaná skupina G7. V posledních měsících se však zodpovědnost přenáší na širší okruh zemí G20, jejíž součástí jsou vedle sedmičky lídrů i nastupující mocnosti, jako je Čína, Indie a Brazílie.
Připomeňme si, na čem se G20 dohodla loni v září na summitu v americkém Pittsburghu. Hodlá vytvořit společný systém, který umožní silný, udržitelný a vyrovnaný globální růst. Dále chce zajistit, aby regulace pro banky a další finanční firmy kontrolovala excesy, jež vedly ke krizi. A klade si za cíl „reformovat celosvětovou architekturu, aby odpovídala potřebám 21. století“. A skupina G20 bude také „hlavním fórem pro mezinárodní ekonomickou spolupráci“. Zmíněné body jsou sice zatím jen obecné a nic moc říkající fráze, ale právě tady, na platformě G20, zřejmě padnou zásadní rozhodnutí, jež ovlivní naši budoucnost.
Na tento vývoj zareagovali na světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu na konci ledna přední byznysmeni a finančníci návrhem, dle něhož by měl vzniknout poradní orgán G20 – skupina B20 složená z šéfů velkých bank a korporací z vyspělých i rozvíjejících se ekonomik. „Hlas byznysu musí být vyslyšen, až se G20 opět sejde a bude jednat o ekonomické strategii a finančních regulacích,“ prohlásil jeden z autorů nápadu, šéf Deutsche Bank Josef Ackermann. „Nebude to žádná lobbistická skupina. Půjde o nestranné fórum, jež bude pomáhat politikům vytvořit stabilnější globální ekonomiku,“ ujišťoval další ze zainteresovaných finančníků, předseda HSBC Stephen Green. Vznik B20 dle Greena podporuje britská vláda, která právě předsedá G20.

Potenciál k hádkám Jde jistě o zajímavou myšlenku, jež však má obrovský potenciál k hádkám a dohadům. Rozhodnout, kdo bude součástí dvacetičlenného klubu ze zhruba dvou set států, je hračkou oproti dohodě o vlivných korporacích, jež se stanou součástí B20, jsou-li jich po světě desetitisíce. Počítat s tím, že by v červnu v kanadském Torontu či v listopadu v jihokorejském Soulu byznysmeni v rámci B20 radili státníkům na zasedáních G20, je zřejmě nereálné. Konkrétní jména kandidujících firem sice zatím nejsou známá, ale lze počítat s tím, že HSBC nebo Deutsche Bank budou na seznamu. Agentura Reuters se tedy pokusila alespoň rozdělit společnosti proporciálně a geograficky (viz První liga). Na všechny se však ani zdaleka nedostalo. Například na firmu z Mexika či Jižní Koreje. Nikdo nereprezentuje ani jihovýchodní Asii. Agenturou Reuters navrhovaná B20 se velmi liší od skupiny G20. Nebude Američanům vadit, že evropských firem je ve skupině více? Vyjadřují jen tři americké firmy dostatečně globální dominanci USA ve světě? Neměly by mít rozvíjející se trhy výraznější podíl? Ten, kdo bude o složení B20 někdy skutečně rozhodovat, to nebude mít lehké. Jinou otázkou je, může-li vůbec takový poradní sbor přispět něčím pozitivním. Myšleno světové ekonomice, a nikoli do vlastní kapsy. Před vypuknutím krize většina moudrých hlav z řad korporací a bank na nic špatného neupozornila a hrozící katastrofy si nevšimla. Současný systém jim vyhovoval. Jaké know-how najednou získali, že mají potřebu udílet rady?
„Svobodný obchod je pro rozvoj absolutně zásadní,“ říká Peter Sands, výkonný šéf Standard Chartered Bank, která funguje především v Asii. Naráží tím na plánované regulace finančního odvětví, jež velkým bankám sníží zisky. A u takto důležitých (pro ně) rozhodnutí chtějí velcí finanční a korporátní hráči být osobně a mít na jejich výslednou podobu vliv. Ale ten přece mají i bez uskupení, jako je fórum B20. Nebo nemají?

Různé názory Traduje se, že nadnárodní korporace jsou dnes mocnější než většina států. Ovládají dle různých zdrojů (od pravicových až po levicové) 20 procent až tři čtvrtiny světového obchodu, nejsou nikomu odpovědné a v případě ekonomického selhání snadno získávají dotace na obnovu z peněz daňových poplatníků.
Politický filozof Sheldon Wolin popisuje v knize Democracy Incorporated (Demokracie, a. s.) propojenost současných korporací a státní moci a nazývá ji „totalitou naruby“. Ta se naoko tváří demokraticky, ale ve skutečnosti korporace zkorumpují a zmanipulují ty, kdo drží moc, že učiní demokracii nemožnou. K tomu dodává Chris Hedges v článku pro Truthdig, že korporace mají 35 tisíc lobbistů ve Washingtonu a tisíce dalších v hlavních městech jednotlivých států. Ti rozdávají peníze korporací na změny a psaní nových zákonů. USA jsou dle něho jasným příkladem korporátního státu. Profesorka na Cambridgeské univerzitě Noreena Hertzová v knize The Silent Takeover (Plíživý převrat) tvrdí, že nadnárodní firmy se staly natolik mocnými, že ohrožují základy demokratických společností. Ve stejném duchu argumentuje například kanadská spisovatelka Naomi Kleinová. Říká, že velké firmy neprodávají fyzické, ale emocionální výrobky, čímž mění a zneužívají naše kulturní návyky.

Přeceňovaná role korporací Mají skutečně tyto „multinationals“, jak se nazývají v angličtině, takový vliv, nebo se poněkud přeceňují? Především je zřejmé, že jejich počet v posledních desetiletích stoupá – od konce šedesátých let do počátku 21. století zhruba desetinásobně. Dle konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) existovalo v roce 1969 více než sedm tisíc nadnárodních společností. A v roce 2003 již 63 tisíc.
Argument, že „korporace jsou mocnější než většina států“, se pak rozšířil především díky vlivné studii washingtonského Institutu politických studií z roku 2000, jež tvrdila, že 51 ze sta největších ekonomik světa jsou korporace. I pokud si odmyslíme fakt, že studie srovnávala dvě neporovnatelné položky – HDP (států) a celkové tržby (firmy) – pořád ze statistiky vycházelo, že nejlepší korporací byl až na 23. místě General Motors, navíc jako padesátkrát menší „ekonomika“ než první v žebříčku, USA. Proč tedy nenapsat, že „vyspělé ekonomiky jsou mnohonásobně mocnější než největší korporace“? Ze stejných údajů to vyplývá rovněž, ale už to nezní tak atraktivně.
Pokud se navíc místo tržeb firem porovnává jejich přidaná hodnota, což učinili ve své studii z roku 2003 Paul De Grauwe a Filip Camerman, dospěje se k úplně jiným údajům. A z nich státy vyházejí ještě mnohem lépe (37 ku 63 v neprospěch firem). Nejlepší firma Wal-Mart je až na 44. místě a její hodnota je téměř 150krát nižší než USA. I z tohoto žebříčku však vyplývá, že Wal-Mart má o několik bilionů dolarů větší ekonomiku než Česká republika nebo že Slovensko těsně poráží Hitachi (v údajích z roku 2000).
De Grauwe a Camerman porovnávali čísla z let 1980 až 2000 a zjistili, že přibližně stejně rostlo v tomto období jak HDP sledovaných států, tak přidaná hodnota 50 největších korporací. A dospěli k závěru, že se nezměnila ekonomická realita, ale její vnímání. Prostě nyní máme pocit, že nadnárodní firmy a jejich moc neúměrně rostou. Před dvaceti lety byla situace podobná, ale korporace byly víc v módě. Současná krize negativní vnímání velkých firem, a především bank oprávněně ještě vyostřila. Zlepšit vlastní mediální obraz by proto mohla právě skupina B20. Pokud se urychleně vytvoří a byznysmeni tím ukážou, že se umějí dohodnout v první řadě mezi sebou, může to být – navzdory jistým pochybnostem – první impuls k avizované reformě celosvětové architektury.

* TABULKA
První liga Rozdělení členů skupiny B20 dle zemí Stát* Počet firem* Důvod zařazení
USA* 3* Největší světová ekonomika
Japonsko* 2* Druhá největší světová ekonomika
Velká Británie* 2* Stačila by jedna, ale HSBC má místo jisté
Německo* 2* Největší evropská ekonomika
Francie* 2* Řekněte Francouzům, že budou mít méně než Němci a Britové Čína* 2* Jeden z nejperspektivnějších světových hráčů Indie* 2* Stejný případ jako Čína
Rusko* 1* Strategicky důležité, přestože ekonomicky klesá
Brazílie* 1* Reprezentant Jižní Ameriky a další rozvíjející se gigant
Blízký východ* 1* Stále má dost peněz aspoň na jednoho reprezentanta
Afrika* 1* Symbolicky velmi důležitý zástupce
Austrálie* 1* Důležitá země, pokud chce být B20 reprezentativní Pramen: návrh agentury Reuters TABULKA (někde po straně)
Skupina G20 Argentina
Austrálie
Brazílie
Čína
Evropská unie
Francie
Indie
Indonésie
Itálie
Japonsko
Jihoafrická republika
Jižní Korea
Kanada
Mexiko
Německo
Rusko
Saúdská Arábie
Turecko
USA
Velká Británie TABULKA
Státy nad firmami**
Země a korporace klasifikované dle přidané hodnoty/HDP v roce 2000 (v mld. dolarů)
1. USA* 9882,8 2. Japonsko* 4677,1
3. Německo* 1870,1
4. Velká Británie* 1413,4
5. Francie* 1286,3
6. Čína* 1076,9
7. Itálie* 1068,5
8. Kanada* 689,5
9. Brazílie* 595,5
10. Mexiko* 574,5
.
44. Wal-Mart Stores* 67,7
49. Česká republika* 50,8
.
72. Toyota Motor* 30,4
73. Bělorusko* 29,9
.
99. Slovensko* 19,1
100. Hitachi* 19,0

Pramen: Světová banka, Fortune