Projekty, které podporuje nadace Proměny, musejí být řešené komplexně, ve spolupráci se zkušenými odborníky a s přizváním širší veřejnosti. Jen tak může vzniknout kvalitní a funkční veřejný prostor, říká Gabriela Navrátilová, ředitelka nadace Proměny.
Foto: Jakub Stadler
Vaše nadace podporuje projekty, které zakládají a udržují veřejné parky. Co zeleni v českých městech podle vás nejvíce škodí?
Je to směs různých vlivů. Roli určitě hraje nedostatečná údržba, na to pak navazuje omezení možností využívání parků lidmi. Obecně chybí širší zapojení architektů do řešení obnovy zelených veřejných prostranství, třeba i malých prostor. Městská zeleň se často řeší bez souvislostí, více se přihlíží k investiční stránce projektů než k jejich obsahu – funkci a vzhledu.
Řada měst se ale už do obnovy parků pustila.
To je dobře. Je ale třeba, aby radnice projekty řešily v návaznostech na celkový rozvoj měst. Náklady jsou navíc spojeny nejen s vybudováním parku, ale i s jeho další údržbou. V tomto ohledu je městský park nebo zahrada vlastně dlouhodobým projektem, který nekončí otevřením pro veřejnost. Pokud park vybudujete a pět deset let ho nebudete udržovat, jste opět na začátku. V našich projektech proto na udržitelnost klademe velký důraz.
Co by měla města dělat, aby se zeleň objevovala na více místech?
Měla by se především věnovat uchopení širších vztahů jednotlivých prvků města. Zeleň je jejich přirozenou součástí a její zakomponování do městského prostoru má vždy své logické souvislosti. Chybějící návaznosti jsou bohužel nedostatkem mnoha projektů. V důsledku se to může projevit v nefunkčním veřejném prostoru.
Myslíte si, že developeři, kteří stavějí bytové domy, přicházejí s kvalitními projekty, pokud jde o řešení veřejných prostranství?
Nadace se na developerské projekty nezaměřuje, i když samozřejmě vnímáme jejich úskalí. Osobně mi zde chybí dostatečně kvalitní řešení budovaného prostoru jako takového, zcela postrádám princip architektonických soutěží.
Jak městům s obnovou parků pomáhá vaše nadace?
Vyhlašujeme grantové výzvy na realizaci parků. Naše granty pokrývají větší část celkových nákladů projektu, zbývající část hradí z vlastních prostředků město. Nabízíme i podporu architektonických soutěží, konzultační a odbornou pomoc při realizaci projektů nebo zapojování veřejnosti. Od našich žadatelů za to očekáváme, že projekt bude řešen od začátku komplexně, včetně prostoru pro děti, zeleně jako takové a zapojení veřejnosti do přípravy projektu. Projektový záměr musí mít nějakou celkovou myšlenku, nesmí chtít jen výměnu laviček.
Podporujete i údržbu vybudovaných parků?
Ano. Už tím, že se snažíme podporovat udržitelné projekty. V monitorovacím období, které trvá tři roky po dokončení přestavby, poskytujeme projektům, pokud splní určité požadavky, i grant na údržbu.
Jak zajistíte, aby projekt obsahoval to, co by v daném místě chtěla veřejnost?
Už na samém začátku, kdy město formuluje svůj projektový záměr, musí brát v potaz uživatele parku. V rámci nadací podporovaného projektu se pak provádí místní šetření, v němž se zjišťuje, co se tamním lidem líbí, co by chtěli změnit. To se pak předá jako jeden z podkladů do architektonické soutěže, aby s tím architekti mohli pracovat. Podstatná je průběžná informovanost, velmi přínosné jsou nejrůznější typy akcí, dlouhodobá spolupráce s místními organizacemi či školami.
Jaké povinnosti musí splnit město, které dostane váš grant?
Část nákladů hradí ze svého. Po otevření parku má během tříletého monitorovacího období povinnost uspořádat v obnoveném prostoru vždy v daném roce tři veřejné akce. Chceme, aby ten prostor žil.
Jaké projekty jste už například podpořili?
Máme třeba projekt v Kamenickém šenově, kde běží třetí monitorovací rok. V Broumově byl projekt dokončen loni.
Jak tam zajistili, aby nový park žil?
V Kamenickém šenově pořádají mnohem víc akcí než jen ty tři povinné. V blízkosti jsou dům s pečovatelskou službou, školky, školy, takže to opravdu využívají. Podobné je to v Broumově, kde je park úplně nový. Zatím jsou zkušenosti dobré. Snažíme se městům vysvětlit, že jde o jejich prostor, a chceme, aby k tomu tak přistupovala.
Je mezi architekty o soutěže na úpravu parků zájem?
Naše zkušenost ukazuje, že architekti o takovou práci stojí. Je škoda, že se k ní moc nedostávají, protože architektonické soutěže se příliš nevypisují. Když město vybere architekta jen v obchodní soutěži, nemůže porovnat více možností a pohledů na řešení svého prostoru. To právě umožňuje architektonická soutěž, která dává prostor rozmanitosti.
Zpracování studií ale bývá drahé.
Proto nadace architektonické soutěže finančně podporuje.
Gabriela Navrátilová (39)
V letech 1991-1995 působila v nakladatelstvích Bonton a následně Bertelsmann Media. V roce 1995 stála u zrodu dvou grafických studií v Praze a Pardubicích, zde působila až do roku 2005. Od roku 2005 do roku 2007 se podílela na vytváření nového projektu pro nastávající maminky. Na podzim roku 2007 se stala ředitelkou nadace PROMĚNY.
Jak se vám daří shánět peníze na obnovu parků?
Jsme soukromá nadace. Dlouhodobě nám pomáhá finanční a investiční skupina KKCG. Jejich dary pokrývají z podstatné části náklady na projekty, velmi si vážíme toho, že u nás někdo tuto oblast v takové míře podporuje. Vedle toho máme přispěvatele také v rámci jednotlivých projektů, naši činnost podporuje celá řada jednotlivců.
Můžete využívat peníze z evropských fondů?
Nadace jsou většinou z dotací Evropské unie vyloučeny. Navíc není možné sladit podmínky evropských fondů s našimi projekty – administrativně ani časově. Pokud město získá zdroje z Evropské unie, nemáme s tím problém.
Připravujete i další granty kromě podpory obnovy parků?
V letošním roce jsme otevřeli nový program Zahrada hrou, zaměřený na školní zahrady. Většina z nich je u nás ve velmi špatném stavu, případná obnova se bohužel často řeší šablonovitě a je většinou postavená na typizovaných herních prvcích. My chceme rozšířit povědomí, že to jde dělat i jinak, udržitelně a funkčně, ve spolupráci s architekty a výtvarníky. Chceme tuto oblast podpořit, protože cítíme, že je velmi zanedbaná a že se na ni prostředky v řadě míst nedostávají.
Co ve školních zahradách chybí nejvíc?
Zaprvé chybí finance, a když už se je podaří sehnat, sklouzne se k pouhému „nákupu“ herních prvků. Často zbytečně vysoké nároky se kladou na bezpečnost, ze zahrad se tak vytrácí přirozenost a hravost. My chceme ukázat, že třeba strom je přirozenou součástí zahrady a může být i herním prvkem. Bezpečnost zahrady nespočívá v tom, jestli děti na strom vylezou nebo ne. Stačí si vzpomenout na to, jak jsme vyrůstali třeba my. školní zahrada má být místem, které děti nějakým způsobem rozvíjí, ne svazuje.
Už jste nějaký takový projekt podpořili?
Teď pracujeme na pilotním projektu, což je zahrada internátu při Speciální církevní škole Don Bosco v Praze, kterou budou vyžívat i děti z blízké mateřské a základní školy. škola se zaměřuje na logopedickou výchovu, což by se mělo ve výsledném řešení odrazit. Postupně se dávají dohromady požadavky pedagogů a představy dětí, a je pak na architektovi, aby je zpracoval a zahradu podle toho navrhnul.
Proč jste vybrali zrovna tuto zahradu?
Pilotní projekt jsme vybrali na základě průzkumu více zařízení pro děti. Na této zahradě nás zaujalo, že zahrnuje širší využitelnost, co se týče věkového rozpětí dětí. Roli sehrála i skutečnost, že projekt byl částečně rozjetý, líbila se nám myšlenka logopedicky zaměřené zahrady. Bude první v České republice.
Jaká kritéria budou muset města či školy splnit, abyste je podpořili?
Důležitý je vždy projektový záměr, souvislosti prostoru, jeho uživatelé i to, jak má park nebo zahrada fungovat po proměně. Parky a zahrady, které projdou do užšího výběru, navštívíme, abychom lépe poznali daný prostor, jeho vazby na okolí i samotné uživatele. Ve finálním výběru přizýváme zástupce odborné veřejnosti, kteří nám dají své doporučení.
Jaký byl letos zájem o vaše grantové projekty?
V programu Parky přišlo 52 žádostí. Minulý týden skončila i výzva v programu Zahrada hrou, dostali jsme přes 70 žádostí. Vybrané projekty budeme znát na podzim.
