V pražské Galerii Mánes se bude v sobotu 19. května konat aukce atraktivních obrazů a soch. Pořádající Galerie ART Praha do aukce vybrala více než 300 děl. Největšími taháky by měla být díla Karla Černého a Antonína Slavíčka. Nejvyšší vyvolávací cenu bude mít Slavíčkovo Zátiší s konví a Černého Milenci.
Velkoformátový obraz „Milenci“ Karla Černého je ikonickou ukázkou autorova mistrovství ze čtyřicátých let minulého století, tedy z vrcholného období jeho práce. Své náměty vybíral autobiograficky – téma milenců mu přinášelo kompenzaci nenaplněné lásky. Jde o výjimečné dílo romantického subjektivismu, které navazuje na obdobně pojednávané téma přelomu století. „Milenci jsou mimořádně jímavým výrazem vášnivé touhy po neuskutečnitelné lásce, která nabývá absolutních měřítek,“ napsala v expertíze Rea Michalová.
Karel Černý se tady představuje jako pokračovatel novoromantických tendencí českého umění. Už v roce 1947 charakterizoval dobový tisk Černého jako „malíře noci“. A to nejen proto, že tvořil převážně v noci, podobně jako někteří dekadentní umělci. Černý měl romantickou představu noci zjevně zakódovanou ve své psychice a do této atmosféry halil nejenom náměty milenců, ale i ležící zasněné ženy, stylizované siluety měst, bary a zahradní restaurace. Tento obraz je zajímavý také svou špičkovou proveniencí – pochází ze sbírky doktora Jaroslava Borovičky, obchodníka s uměním a sběratele, který shromáždil na svou dobu nevídaný soubor českého, ale také francouzského umění 20. století.
„Milenci“ ale nejsou jediným draženým dílem Karla Černého. Znalci českého malířství budou moci v sobotu obdivovat také jeho další dílo – obraz „Podbaba“ z roku 1942. Cesta Černého ke svébytnému malířskému výrazu byla spojena právě s krajinou. Tu chápal v duchu symbolismu přelomu století jako „krajinu duše“. Jako fyzicky křehký člověk měl rád vše drsné, nezjemnělé, ale svým způsobem poetické. V Praze našel takovou krajinu v Prokopském údolí a zejména v Podbabě. Karel Černý zde mimořádně citlivě ztvárnil osudovost a melancholii válečné doby. Temně modrá barva je fixována na stav stesku, motiv parníku symbolizuje lidskou osamocenost.
Rokem 1894 je datováno další významné malířské dílo, které Galerie ART Praha získala do své aukce. Jde o „Zátiší s konví“ Antonína Slavíčka. Dílo patří do skupiny obrazů na téma zátiší, které mladý Slavíček maloval vedle krajinomaleb na začátku své umělecké kariéry. Projevuje se v něm naturalismus, v té době nejmodernější projev malířství. „Naturalistický je výběr předmětů zátiší, soustřeďující se na kuchyňkou zeleninu a obyčejné nádobí,“ popisuje profesor Petr Wittlich. Na stolové desce s vykrojenou hranou leží horizontálně rozložené zeleninové zátiší a za ním sestava tří nádob – lahve, větší plechové konvice a kameninového hnědě glazovaného džbánku. Levý okraj stolu je vykryt zelenou drapérií. Obraz je výborně barevně sladěný, prokazuje vysokou malířskou kulturu a skvělou kompozici.
Hold Jana Baucha rodnému městu – i tak by se dal popsat další skvostný obraz zařazený do sobotní aukce. Jde o obraz „Sv. Salvator“ z roku 1955. Patří k cyklu oslavené Prahy započatém právě v polovině padesátých let. Sv Salvator je skvělým dokladem, jak v této době posílila v Bauchově malbě plastická složka výrazu, jak autor pracuje s barevnou pastou jako s krásnou hmotou - ,,belle matière“. Plocha plátna je traktována reliéfně hnětenými barevnými vrstvami. Impulsivnost autorova projevu se střídá s uvážlivými zastaveními. Proces tvorby se prodlužuje na měsíce. Touto ,,promalovaností“ odkazuje Bauch k zděděné řemeslnické poctivosti, která má sochařský charakter. Dramatizace hmotné struktury obrazu na jedné straně vyplývala z autorova dosavadního vývoje, na druhé straně odpovídala dobovým tendencím evropské malby, aktualizující podněty expresionismu.
Neobyčejně působivé a jedinečně malířsky vyvážené je i další dražené dílo – „Slavnosti násilí“ od Josefa Jíry. Obraz náleží k Jírově stěžejnímu cyklu „Oči“, na kterém začal pracovat roku 1967 a v němž pokračoval do začátku sedmdesátých let. Josef Jíra zde stupňuje míru reflexe subjektivních zážitků a úvah, které se stávají tvrdou konfrontací se současným nebezpečným směřováním člověka – jeho intolerancí, neschopností komunikace, vedoucí až k eskalaci konfliktů, násilí. Velice bystrozrace upozornil na problém stále většího uzavírání se do sebe, „samoty v davu“. Pocit narůstající osamělosti jedince ztvárnil právě prostřednictvím lidského srocení. Dřívější statický princip jeho děl je popřen, obraz se stává expresivní „tkání“ zážitků a událostí promítaných do zástupů.
Malířský výraz obrazu je založen na strukturálně bohatě rozrůzněných barevných pastách a magických zásvitech barev. V souvislosti s díly z cyklu „Oči“ bylo trefně napsáno, že tu „i černá stává se barvou“.
