Zemek, Valenta, Fait, Roman, Otava, Kellner...Nahlédnutí do sbírek výtvarného umění největších tuzemských byznysmenů.
Zastihl jsem ho, když se vracel na svou radějovskou oboru v Bílých Karpatech. „Mám taky Boudníka,“ vypráví. „Jinak Boudník bydlel v jednom bytě s naším velkým spisovatelem, který měl teď nedávno výročí. Jestli víte, se kterým?“ zkouší mě bývalý majitel potravinářské firmy Hamé Leoš Novotný, když spolu po telefonu mluvíme o jeho sbírce výtvarného umění. „To samozřejmě vím, s Hrabalem,“ odpovídám. „No vy jste hvězda, normálně,“ chválí mě otec Leoše Novotného mladšího, který provozuje železniční firmu Leo Express.
Leoš Novotný starší prodal Hamé v roce 2008 za zhruba čtyři miliardy korun těsně předtím, než do Česka dorazila krize, a v té době začal systematicky budovat svou sbírku. „Je to pro mě hlavně investice. Mám to jako diverzifikaci svého majetku, něco jsem investoval do lesů, něco do jiných věcí a jedna z nich je umění,“ vypráví. S pomocí kurátora se mu za dekádu podařilo vybudovat velmi kvalitní sbírku, která čítá asi 120 položek.
Mezi nejcennější kousky patří plátna od Jakuba Schikanedera či Antonína Slavíčka. Obrazy těchto autorů z přelomu 19. a 20. století se nyní na aukcích prodávají za jednotky až desítky milionů korun. „Pokud se budeme bavit o tom nejlepším, kdybych to měl přirovnat ke sportu, například k hokeji, kdy hraje Česko a je tam i Jágr, tak tím Jágrem je skutečně u mařákovců (výtvarná škola - pozn. red.) Antonín Slavíček. Slavíček je jen jeden a začíná jím česká moderní malba,“ říká tvůrce Novotného sbírky, akademický malíř Pavel Trucla.
Třenice kvůli Boudníkovi
Favoritem Leoše Novotného je ovšem „malíř smutku“ Schikaneder, od něhož vlastní několik obrazů; nejlepší je jednoznačně rozměrné plátno Kontemplace z roku 1893, které před sedmi lety vydražil za téměř deset milionů korun. Schikanederovy snové obrazy dlouho ležely zapomenuty v Národní galerii, pak je získali restituenti, dali je na trh ajejich hodnota začala růst. Podle Trucly je cílem získat do sbírky právě nejlepší díla jednotlivých autorů, jako je Kontemplace, protože jen nejkvalitnější obrazy dokážou dlouhodobě uchovat svou hodnotu.
Novotný dal Truclovi na počátku jedinou podmínku, která na první pohled nevypadá složitě: obrazy se mi musejí líbit a musejí se zhodnocovat. Ale v moderním umění nejsou ta nejkvalitnější díla často na první pohled stravitelná. A kvůli výběru vznikaly někdy mezi Truclou a Novotným třenice. „Vydražil jsem kdysi asi pět nebo šest Boudníků, ale honili jsme se kvůli tomu kolem stolu,“ vzpomíná teď už s úsměvem Trucla na nákup abstraktních děl grafika Vladimíra Boudníka, na něhož je nyní Novotný pyšný.
V Novotného sbírce nyní najdeme i dalšího solitéra české malby, například nedávno zesnulou Adrienu Šimotovou, již byli oba ještě před její smrtí navštívit kvůli ověření pravosti obrazu. Ve sbírce je i František Kupka, momentálně nejdražší český autor. Jeho obraz Série C I. (Protihodnoty) z roku 1935 patří k vrcholům světové abstraktní malby a loni se vydražil za 62 milionů korun.
Nedaleko od Novotného lovecké obory Radějov sídlí dva milovníci umění ze Slovácka. Zdeněk Zemek, který ovládá ocelářskou skupinu Z-Group Steel Holding, spoluvlastní Galerii Joži Uprky. Tento malíř dokumentoval ve stylu realismu a počínajícího impresionismu folklor jižní Moravy.
V jeho galerii nedávno vystavoval další slovácký miliardář Ivo Valenta. Majitel hazardní skupiny Synot a senátor je sběratelem jediného autora. Zamiloval si tvorbu pozapomenutého malíře Vlastimila Košvance, umělce s košatým příběhem, který se v meziválečném Československu stal součástí pražské kulturní elity. Po válce byl obviněn z kolaborace a vězněn, na konci čtyřicátých let internován na psychiatrické klinice.
„Jako muže mne oslovilo především to, že v jeho dílech můžeme najít hezké ženy. Současně se ale v některé části jeho tvorby objevují motivy folkloru a lidového veselí, což je oblast, která je mi velice blízká. Proto jsem se postupně stal sběratelem Košvancových děl, jejichž hodnota stále stoupá, a v současné době už jich mám na 250,“ řekl týdeníku Euro Ivo Valenta, který do své kolekce dosud zainvestoval desítky milionů korun. Ve sbírce má i díla ilustrátora Zdeňka Milera, některé kresby a náčrty Jana Zrzavého a soubor bronzových plastik sochaře Quida Kociana, přičemž některé exponáty visí v hotelech, které Valenta vlastní.
Živobytí pro stovky lidí
Mezi aktivní sběratele patří i někdejší generální ředitel energetické skupiny ČEZ Martin Roman, který sbírá především současné umělce. Týdeníku Euro umožnil, aby si je prohlédl. „Většina děl, která jsem od mladých umělců nakoupil, je umístěna v PORG Ostrava a Nový PORG v Praze-Krči. Považuji za správné zprostředkovávat současné české umění dětem už během jejich vzdělávání,“ řekl Roman, který se po odchodu z energetiky věnuje právě osmiletému nestátnímu gymnáziu a základní škole pod hlavičkou PORG.
I díky bohatým byznysmenům se v Česku podle odhadů kurátorů i samotných výtvarníků uživí volnou tvorbou stovky lidí a roční obrat českého trhu se pohybuje kolem jedné miliardy korun. „Asi nejlépe se uživí David Černý, který dělá velké nákladné realizace a prodává do Česka i do ciziny. Jeho věci jsou kvalitní, originální, technicky náročné a vždy vzbudí rozruch,“ komentuje situaci Edmund Čučka, kurátor z pražské DSC Gallery. Mezi další atraktivní jména současnosti patří třeba mladý výtvarník Jakub Matuška známý pod jménem Masker nebo Jiří Černický, který učí na pražské UMPRUM, či třiačtyřicetiletý Krištof Kintera, který v roce 2011 vytvořil v Praze pod Nuselským mostem pomník Memento mori věnovaný sebevrahům. Slušné částky za svá díla inkasují žijící legendy, jako jsou Karel Malich, Milan Grygar či Jiří Georg Dokoupil.
Přečtěte si o zálibě Martina Romana:
Martin Roman buduje sbírku výtvarného umění
Podle Čučky lze navíc v současnosti vypozorovat trend, že tzv. kapitáni průmyslu či miliardáři začínají tvořit svoje soukromé sbírky, které pak vystavují. Zanedlouho tak vystaví svou sbírku na Malé Straně například Oldřich Šlemr, který společně s Tomášem Němcem před dvěma lety prodal gumárenský holding ČGS švédským strojařům Trelleborg za víc než 31 miliard korun. A galerii chystá i finančník a bývalý spolumajitel těžařské skupiny Czech Coal Petr Pudil, který sbírá avantgardu a surrealismus. Pod hlavičkou své nadace The Pudil Family Foundation rekonstruuje pro galerii Kunsthalle Praha budovu nedaleko stanice metra Malostranská.
Připojí se tak třeba k Petru Kellnerovi, který pod hlavičkou PPF Art provozuje Ateliér Josefa Sudka, Galerii Václava Špály a od října 2012 Galerii České pojišťovny.
Mimochodem Kellner spravuje i rozsáhlou sbírku československé a české fotografie, která patří k největším privátním kolekcím v Česku - obsahuje 1800 děl od 150 autorů. Jsou v ní zastoupeny fotky Josefa Sudka, Františka Drtikola, Jaromíra Funkeho, Ivana Pinkavy nebo Tona Stana.
V Brně Kellnerovi ve sběratelství směle konkuruje průmyslník Igor Fait, který už řadu let tvoří svou osobní kolekci a provozuje i Fait Gallery. Ve sbírce má průřez od české moderny až po současnost. „Z poválečných jsme se teď zaměřili na umělce z generace Malich, Grygar, Sýkora a je to pro nás stěžejní,“ říká Fait, u něhož se rovněž investice prolíná s vlastní zálibou. Dnes už je celá jeho sbírka, do níž investoval 200 až 400 milionů korun, soustředěna ve Fait Gallery, přičemž spousta děl je rozpůjčovaných na tuzemské i mezinárodní výstavy. Sbírka však není u konce a Fait ji hodlá rozšiřovat. „Kdybych měl neomezené finance, tak bych rozhodně chtěl někoho ze světových špiček, Picassa, Cézanna, ale k tomu se asi nikdy nedostanu. Pokud budu realista, tak spíš inklinujeme ke kubistickému období. Zajímaly by mě špičkové věci od Procházky z kubistického období,“ vypráví.
Hliníkový Kafka
Na malém náměstí za kancelářsko-obchodní budovou Quadrio stojí už přes dva roky jedenáctimetrová hlava spisovatele Franze Kafky. Skládá se ze 42 lesklých pohyblivých pater, která se vodorovně posouvají a mění obličej. Výtvarné dílo financovala realitní skupina CPI Property Group Radovana Vítka, který dříve chtěl zřídit na pražských Příkopech Muzeum skla v bývalé budově Živnostenské banky. Pak ji však odprodal Číňanům a zdá se, že z plánů zatím sešlo.
Nicméně hlavu Franze Kafky mají i další sběratelé. Existuje ještě asi pět zmenšených kopií a jedna z nich čerstvě stojí ve vstupní hale společnosti MTX Petra Otavy. Otava však vlastní rozsáhlejší sbírku výtvarného umění, kam patří díla britského sochaře Tonyho Cragga či švýcarského performera Johna Armledera. Z tuzemských umělců pak klasici jako Zdeněk Sýkora, Josef Šíma, Karel Malich, Adriena Šimotová či Václav Boštík.
Za pozornost určitě stojí zajet do beskydského designového hotelu Miura Richarda Kučíka, spolumajitele obchodníka s energiemi Ezpada, kde je nejen dobrá kuchyně, ale na zdech visí díla světových autorů. Při vstupu narazíte na rodinu Krychloidů od Davida Černého. Hned v recepci vás uvítá americký umělec Jean-Michel Basquiat, v restauraci se pokocháte Damienem Hirstem a cestou na pokoj se mrknete na dílo nejdražšího autora současnosti Gerharda Richtera.
Jak říká jeden z miliardářů: Lidé, kteří sbírají kvalitní umění, vědí, co dělají. „Je to lepší investice než na burze. Je to jedna z nejlepších investic, pokud to však nedejbože neshoří nebo to někdo neukradne.“
Přečtěte si také:
