Většina kvalitních síní vznikla po roce 1989
Každá renomovaná galerie, má vesměs svoji kontinuitu vývoje. Její majitelé či provozovatelé mají vizi, vědí odkud a kam směřovat. V našich specifických poměrech po listopadové revoluci jsou to důležitá hlediska. Je třeba si uvědomit, že na trh by dnes měla vstupovat výtvarná generace šedesátých a sedmdesátých let, profilující se v podmínkách před rokem 1989. Tehdy ovšem soukromé galerie neexistovaly a řada dnes předních autorů vystavovala jen neoficiálně nebo polooficiálně. Stav prvních soukromých výstavních síní, které vznikaly začátkem devadesátých let, nutně tuto situaci odrážel. Někteří galeristé jsou vlastně dobrými kamarády výtvarníků, které dnes zastupují. Jejich činnost je proto většinou založena jak na přátelských vztazích, tak na preferencích určitého typu umění a výtvarného názoru. Spolupracují sice i s autory mladými, vstupujícími na uměleckou scénu v devadesátých letech, ale jádro jejich „dodavatelů představují příslušníci střední a starší generace. Tento nepřerušený vývoj je pro klienty významný. Garantuje neměnnost galeristovy představy o tom, co vlastně chce prodávat. Nabízí záruku transparentnosti, kdykoliv doložitelnou, a to je pro sběratele a zájemce velmi cenné. Na základě těchto skutečností lze dolo–žit prestiž galerie. Většina jich vznikla po roce 1989. Je zajímavé sledovat jejich postupný zrod. Nejstarší z nich je brněnská galerie Ambrosiana, majitele architekta Vladimíra Ambroze, která svoji činnost zahájila v květnu 1990. V závěsu ji násle–dovala galerie R sochaře Aleše Rozehnala, jenž svoji síň uvedl do provozu v prosinci 1990. V roce 1996 sice přerušil výstavní činnost, ale na letošní září připravuje znovuzahájení svého programu. Není bez zajímavosti, že galerie R uskutečnila u nás historicky první aukci výtvarného umění po revoluci. Další významnou galerií je Behémót, kterou vlastní podnikatel a sběratel výtvarného umění Karel Babíček. Behémót vystoupila se svým výstavním programem 30. května 1991 a za necelý měsíc po ní se veřejnosti otevřela neméně významná galerie MXM. Bylo to 19. června 1991 a zahajovací vernisáž navštívil i Václav Havel. MXM vznikla s jasným cílem dominovat v čele předních galerií a měla značnou podporu médií. V první polovině devadesátých let byla velkým rivalem galerie Behémót, i přestože někteří autoři vystavovali v obou galeriích. Méně dravá galerie Via Art ohlásila zahájení výstavní činnosti 6. června 1991. Její majitelka Radka Freislebenová oproti předchozím síním spolupracuje s širším okruhem umělců, nicméně vždy klade na první místo kvalitu. Pomyslný žebříček význačných síní, vzniklých hned po roce 1989, uzavírá galerie Litera Miloslava Navrátila. Byla otevřena 3. září 1991 a soustředila kolem sebe významné solitéry českého výtvarného umění. V současné době provozuje majitel Litery kromě toho také galerii Navrátil v Praze 1 na Malé Straně.
VÝSTAVA
KRÁSY ARCHITEKTURY českého baroka ve fotografiích Vladimíra Uhra. V secesních interiérech jídelen prvního patra Obecního domu vystavuje nestor fotografie barokní architektury Vladimír Uher výběr černobílých zvětšenin ze svého celoživotního díla. Celky exteriérů i interiérů a detaily architektury ukazují krásu českého baroka, mistrovství jeho tvůrců i profesionalitu fotografa. Autor řady výpravných publikací a kalendářů, mimo jiné například titulu Jan Blažej Santini–Eichel, vydaného nakladatelstvím Karolinum, fotografuje české baroko zásadně černobíle na střední a velký formát. Protože mu mnohdy nestačily běžné fotoaparáty, vypomohl si různými úpravami i vlastními konstrukcemi, které můžeme obdivovat ve vitrínách uvedené výstavy. Expozice je otevřena denně, kromě 22.–25. srpna, od 10 do 18 hodin do 16. září 2001 v Obecním domě na náměstí Republiky 5 v Praze 1.
