České společnosti mají strach z falzifikátů
Vytváření korporátních uměleckých sbírek je více než sto padesát let spojeno zejména s finančními institucemi a významnými advokátními kancelářemi. I když ve druhé polovině 19. století, kdy firmy začaly sbírat umělecké předměty, neměla z nich žádná oddělení public relations, jejich image mecenáše umění bylo úspěšnou marketingovou strategií. Díky nákupům sbírek tak plynuly do umění z podnikové sféry nemalé prostředky. Na prvorepublikovou tradici nyní navazují Česká pojišťovna a Česká spořitelna. Své sbírky začaly vytvářet i další banky a také některé nepeněžní společnosti. Pro více manažerů je již prestižní záležitostí nechat se vyfotografovat na výroční zprávu s obrazem nějakého významného umělce. Přesto je ale stále pro mnoho bohatých korporací umění na okraji zájmu.
Průkopníci z Manhattanu.
Myšlenka budovat svůj marketing a image firmy na spojení kancelářských prostor a uměleckých předmětů pochází ze Spojených států. Průkopníky hnutí pojmenovaného „art in the office“, založeného na představě, že umění je nedílnou součástí interiérů administrativních budov, se staly v poválečných letech bohaté společnosti na Manhattanu. „Bankéři a doktoři chtěli, aby jejich prostory byly krásné a zároveň důvěryhodné,“ říká Jiří Kužel, správce sbírek výtvarných děl České pojišťovny.
Společnosti, které pracují s veřejností, tak začaly klást větší důraz na spojení reprezentativní architektury a výtvarného umění. „Umělecká výzdoba se stala součástí firemního stylu. Haly, chodby a kanceláře byly jakousi jednotně koncipovanou galerií demonstrující nejen bohatství a mecenášství dané instituce, ale i její kulturnost a kultivovanost,“ tvrdí Kužel.
Kromě budování image je pro firmy nákup uměleckých předmětů i bezpečnou investicí. Naopak součástí těchto sbírek se stávají i předměty, které by se mnohdy kvůli nedostatku financí nedostaly do galerií.
Významné sbírky umění mají dnes vedle amerických i evropské společnosti. Horlivými kupci jsou hlavně rakouské, německé a švýcarské banky. Jedním z největších sběratelů současného umění je Deutsche Bank. Umění ale podporují také společnosti z jiných oborů. Automobilka BMW například sponzoruje galerii moderního umění Serpentine v Londýně. Vlastní muzeum designu založila i švýcarská nábytkářská firma Vitra.
České sbírky.
V České republice pocházejí první korporátní sbírky z druhé poloviny 19. století. Jejich původ je úzce spjat se zakládáním peněžních a bankovních institucí. Výzdobou okázalých sídel se stala díla významných českých umělců. Oblíbenými autory byli malíři z okruhu generace Národního divadla a tehdejší profesoři Akademie výtvarných umění Václav Brožík, Vojtěch Hynais, František Ženíšek nebo Julius Mařák. Po druhé světové válce byly všechny peněžní instituce znárodněny a v majetku státu skončily také umělecké sbírky. I v průběhu čtyřiceti let socialismu si sice státní podniky a instituce pořizovaly nová umělecká díla, nemalé procento z nich ale byly výtvory tehdejších prominentů, většinou značně tendenční a pochybné kvality. Ze zákona bylo stanoveno, že procento veškerých investic se muselo věnovat na pořízení výtvarných děl. Toho ale nomenklatura mnohdy zneužívala. „Kupovali se stále stejní umělci,“ říká Maja Lukasová, umělecká kurátorka developerské společnosti European property development. Zákon stanovující povinnost nákupu uměleckých děl již neplatí. Maja Lukasová tvrdí, že je to škoda. „Už nikdy se nebude opakovat takový boom administrativní výstavby, jaký byl v 90. letech. Kdyby v každé budově byl nějaký umělecký předmět, v umění by bylo podstatně více peněz.“ Bankovní domy často horečně nakupovaly umělecká díla a vzhledem k absenci sbírek staršího umění se zaměřivaly na počiny současných umělců.
Vede Česká pojišťovna.
Nejpozoruhodnější sbírku vlastní Česká pojišťovna (ČP). Srovnatelným konkurentem je pouze Česká spořitelna. Tradice sběratelství je spojena s Českou pojišťovnou již od jejího založení před 175 lety. Celková hodnota uměleckých děl, kterých je přes pět tisíc, byla znalci odhadnuta na více než 58 milionů korun. Ve sbírkách pojišťovny jsou díla Alše, Brožíka, Hynaise, Justitze, Muchy, Marolda, Mařáka, Myslbeka, Schikanedera, Špály, Štursy a dalších. Některé z obrazů byly zapůjčeny i na prestižní výstavy. Své sbírky pojišťovna nadále rozšiřuje. Jejich novou součástí je rozsáhlá kolekce děl, zahrnujících tvorbu několika generačních a názorových okruhů českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století.
Nákupy Komerční banky.
Od základu začala v 90. letech budovat sbírky Komerční banka, která k tomuto účelu vytvořila i speciální komisi. Umělecké předměty využívala hlavně k výzdobě svých reprezentativních prostor. Ve sbírce má banka například pastely Karla Malicha a dalších významných představitelů soudobého českého umění, jako jsou Adriena Šimotová, Zdeněk Sýkora, Olbram Zoubek, Josef Jíra, Vladimír Preclík… V současné době se ale objevují zprávy, že banka celou sbírku, jejíž hodnota se odhaduje na desítky milionů korun, prodá. To by mohlo vést ke snížení cen uměleckých děl současných českých výtvarníků. Dalším finančním domem, který nově zřídil umělecké sbírky, byla Investiční a Poštovní banka. Ve své bývalé centrále na Senovážném náměstí založila i stálou expoziční síň. Významné akvizice provedl i bankovní dům Skala. Z nebankovní sféry vynikla Pražská plynárenská, která se zaměřila na poválečnou koláž.
Umění a development.
Svou image spojila s uměním i developerská společnost European property development. V její sbírce je kolem stovky uměleckých předmětů. Kromě toho pořádá v prostorách administrativního komplexu Praha City Center v Klimentské ulici výstavy děl českých umělců. „V budově pracuje 800 lidí a další stovky přicházejí na návštěvu. Nájemci prostor jsou silné společnosti, které mají peníze na takový luxus, jakým je umění,“ říká Maja Lukasová. Dodává, že mnoho manažerů nemá ani čas chodit do galerií.
„Výstavy v kancelářských prostorách zvyšují nejen úroveň pracovního prostředí, ale dávají také příležitost talentovaným umělcům prezentovat díla na veřejnosti,“ říká Lukasová. Kromě toho ale mají výstavy i další funkci. „Před šesti lety, kdy jsme s pořádáním výstav začínali, bylo mnoho nájemců k naší práci skeptických. Nedávno jsem na základě ankety zjistila, že více než 80 procent lidí, kteří zde pracují, má zájem vědět o umění víc. Prakticky vychováváme novou skupinu znalců, kupců a sponzorů umění mezi podnikateli,“ tvrdí Lukasová.
Do dnešní doby vystavovaly zdarma v komplexu Praha City Center přibližně dvě stovky většinou českých umělců, například Jan Souček, Dita Štěpánová, Eva Chmelová, Karel Sládek, skupina Grafičanka. Z více než 1300 vystavených uměleckých děl se přes 450 prodalo. Téměř čtyřicet procent kupců tvořili nájemci budovy.
Přidali se další, ale…
I když se mezi sběratele umění v Česku zařadily i společnosti z nebankovního sektoru, pro mnoho prosperujících podniků je zatím umění na okraji zájmu. „Vždy záleží na managementu firmy. Vztah k umění je dán tím, jak jsou manažeři kultivovaní. Ještě jsme si nezvykli, aby se umění stalo součástí portfolia společnosti,“ říká Jiří Kužel. Hlavním důvodem, proč ale z podnikové sféry neplyne do umění více peněz, je zřejmě strach. Mnohé bankovní ústavy totiž v průběhu 90. let nakupily spoustu falz. „Některé odhady předpokládají, že díla takzvané české moderny, která jsou na našem trhu velmi ceněna, jsou z poloviny padělky,“ konstatuje akademický malíř a odborný konzultant Jan Paul v dubnovém čísle časopisu Ateliér. Dodává, že velké množství výtvarných děl, na které banky poskytly po roce 1989 štědré úvěry, jsou v mnoha případech bezcenné práce. Poučené banky nechtějí mít ostudu, takže na odhalování dalších falzifikátů nemají zájem. „Některé se je snažily nabídnout pod cenou zpět do prodeje, ale bez velkého úspěchu,“ konstatuje Paul.
