Němci a Francouzi znovu dávají hlavy dohromady
Alsaská restauraceu U Filipa (Chez Philippe) v městečku Blaesheim může být jednou slavná. Když v ní minulou středu společně večeřeli vládci Německa a Francie, nedospěli k žádnému převratnému rozhodnutí. Přesto šlo o mnohem více, než se na první pohled zdá. Francouzi a Němci se shodli, že bez jejich vůdčího tandemu to s evropskou integrací půjde z kopce. Tento tandem se přitom v posledních měsících ocitl v pokročilém stadiu rozpadu. Od nynějška má být vše jinak. „Musíte si zvyknout na to, že podobná neformální setkání se budou konat každých šest nebo osm týdnů, řekl podle agenturních zpráv novinářům německý kancléř Gerhard Schröder. Společně s francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem, premiérem Lionelem Jospinem a oběma ministry zahraničí se také dohodli, že obě země podpoří prohlubování činnosti Evropské unie. Zpátky na zem. Oživování německo–francouzského partnerství je dokladem toho, že se politici obou zemí vracejí zpět do reality. Když kancléř Schröder nastupoval do svého úřadu, chystal se především hájit národní zájmy. Vina za hrůzy druhé světové války, která do té doby omezovala rozlety německé zahraniční politiky, už podle těchto představ nebyla tak aktuální. Gerhard Schröder také vážně uvažoval o tom, že se v prosazování evropských vizí výrazněji zaměří na partnerství s britským premiérem Tonym Blairem. Schröder určitě neočekával, že německá asertivita může vyvolat na francouzské straně tak velké obavy. Když na posledním summitu Evrposké unie v Nice Němci požadovali více hlasů pro rozhodování v Radě ministrů, narazili na tvrdý francouzský odpor. Zdá se, že se poučili. „Pád Berlínské zdi neukončil diktát sebeovládání v německé zahraniční politice, prohlásil minulý týden ministr zahraničí Joschka Fischer. Podobně se nyní vyjadřuje také kancléř Schröder. „Nemůžeme se tak jednoduše odpoutat od katastrof naší minulosti, citoval ho týdeník The Economist. „Možná bychom se o to ani neměli pokoušet, dodal Schröder. Bolestivé šarvátky. Na druhé straně i Francouzi si stále více uvědomují, že šarvátky s Němci nic dobrého nepřinesou. Když se obě země dostaly před časem do sporů ohledně financování společné zemědělské politiky, kterou Paříž zarputile brání, a naposledy i kvůli rozdělení hlasů v Radě ministrů, zpochybňovaly tak samy sebe v očích ostatních členů Evropské unie. Ti byli dříve zvyklí spíše na německo–francouzskou součinnost. „Naše historie nás spojuje jako žádné dvě jiné evropské země ve společné odpovědnosti za budoucnost, prohlásil francouzský ministr pro evropské záležitosti Pierre Moscovici. Podobný názor má Schröderův zahraničněpolitický poradce Michael Steiner. „Nic není v Evropě možné bez francouzsko–německých vztahů, bez společných iniciativ, citovala Steinera agentura DDP. Francouzi nicméně trvají na tom, že takové partnerství vyžaduje rovnost, i když Německo má po svém sjednocení o dvacet milionů obyvatel více. To Jacques Chirac neopomněl připomenout ani na summitu v Alsasku. „Jsme si rovni v povinnostech a právech, zdůraznil prezident. O voze a koze. Když ovšem Francouzi a Němci jedním dechem mluví o hlubší Evropské unii, každý má na mysli něco jiného. Byť to tak zpočátku nevypadalo, německá vláda sociálních demokratů a zelených se stala propagátorem myšlenky federální Evropy. Joschka Fischer tutovizi nastínil zcela otevřeně, Gerhard Schröder zatím spíše mluví o potřebě vypracovat evropskou ústavu, která by jasně stanovila kompetence orgánů Evropské unie, států a regionů. „Potřebujeme jasnou dělbu moci, prohlašuje kancléř. Německé vize mimo jiné směřují k vytvoření demokraticky volených evropských orgánů se silnějšími pravomocemi. Prezident Chirac prosazuje pravý opak. Soudí, že základem všeho by v Evropě měla být spolupráce mezi jednotlivými státy. V tom ostatně nachází společnou řeč s Brity. Celkově je ovšem francouzský postoj dost nejasný kvůli komplikované mocenské situaci v Paříži, kde pravicový prezident soupeří o vliv s levicovým premiérem. Lionel Jospin se k evropským záležitostem zatím raději příliš nevyjadřuje. Také proto dnes Němci získávají pověst hlavního tahouna unie. „Německo převzalo vedení při navrhování nových struktur pro rozšířenou unii, zdůrazňuje britský list Daily Telegraph. Tento deník v tom mimochodem nevidí nic dobrého. Ve stejném článku cituje zprávu francouzského právníka Pierra Bertheleta, v níž se píše, že EU vytváří „represivní federální systém a mohla by se stát „monstrem . Nové euro? Za poslední úspěšný projekt Evropské unie se silnou německo–francouzskou podporou je považován zrod společné měny euro. Vzhledem k rozdílným představám obou zemí není na obzoru nic dalšího. Přesto se nápady objevují. Bývalí ministři obrany Volker Rühe a Francois Léotard přišli v den alsaského summitu s návrhem, aby se obě země více věnovaly mírovým operacím v Bosně, a umožnily tak Spojeným státům nést menší břemeno odpovědnosti za vývoj v bývalé Jugoslávii. Otázka evropských ozbrojených sil je aktuální i vzhledem ke snaze nového prezidenta George Bushe omezit americké zasahování v Evropě.
