Právě dnes je to 18 let od dne, kdy začalo panování Vladimira Putina. Délkou vládnutí se přiblížil k Leonidu Iljiči Brežněvovi a překoná ho. Předvedl v televizi svalnatý trup, aby dokázal občanům, že má sílu vládnout dál, napsal polský list Gazeta Wyborcza. Podle něj je Putinovu roli vůdce národa třeba počítat od 9. srpna 1999, kdy nemocný Boris Jelcin ohlásil národu v televizi, že má nového předsedu vlády Vladimira Vladimiroviče, kterého si má zvolit novým pánem Kremlu.
Byla řeč o volbách, ale v Rusku jsou volby naprosto předvídatelné. Například už teď je jasné nejen to, kdo vyhraje prezidentský duel v březnu 2018, ale i to, že favorit získá 70 procent hlasů při účasti 70 procent voličů. Řízená demokracie funguje takto přesně.
Před 18 lety byl svět zaskočen, že si odstupující prezident vyhlédl následníka v zdánlivě nenápadném bývalém rezidentovi rozvědky. Ale carovi lidé neměli čas na rozpaky, hned se museli přizpůsobit nástupci. Pro něj začala pracovat armáda byrokratů, peníze a média oligarchů. Putin se stal vůdcem v okamžiku, kdy Jelcin oznámil: „To je on.“
Ten, kdo to hned nepochopil a nepodpořil následníka, pochopil později, jako například mediální magnát Vladimir Gusinskij, který přišel o svou říši, dostal se za mříže a nakonec skončil v emigraci.
Přečtěte si také o tendencích vrátit Česko pod křídla Kremlu nebo Pekingu:
Podle ODS patříme na Západ. Tak proč nás táhne na Východ?
—
Putin tedy může slavit osmnáctiny svého panování. Brežněv byl sice šéfem strany, a tedy i státu, o čtyři týdny déle, ale ve skutečnosti tak dlouho nevládl, protože ke konci měl jen slabé ponětí o realitě. Jak pravil krutý vtip, „dnes se soudruh Leonid Iljič Brežněv po dlouhé a těžké nemoci vrátil do práce, aniž nabyl vědomí“.
Nynější pán Kremlu je úplně jiný případ. Po dvou čtyřletých mandátech - a dalším, kdy si na cara hrál Dmitrij Medveděv, ale kormidlo moci zůstalo ve stále stejných rukách - a po čtvrtém, již šestiletém období, bude vládnout dál.
Oficiálně ještě Putin neoznámil, že půjde do březnových voleb. Ale země už ví, že to udělá. Největší událostí na počátku srpna, která zastínila i americké sankce, se totiž stala dovolená na jihu Sibiře. 64letý prezident odpočíval hyperaktivně, obklopen množstvím tělesných strážců a kameramanů, kteří jej provázeli na zemi, na vodě i pod vodou. Rybařil, plaval, slézal hory, hnal se tajgou na čtyřkolce. A dvě hodiny lovil štiku, i když jízliví krajané tvrdí, že to bylo naopak a štika nepustila prezidenta, dokud ji nesplnil tři přání. Po krátkém oddychu se prezident vrátil k povinnostem, aby - jak říkal - „makal jako otrok na galejích“.
Vůdcovy bohatýrské činy
Národ si již zvykl, že jeho vůdce ve zlomových chvílích své dráhy dělá bohatýrské činy, aby ukázal, jak je silný. Před deseti lety, kdy na stanovený čas pustil na trůn Medveděva, taky rybařil vysvlečený do půli pasu v sibiřských končinách. A když se vracel do té správné pracovní pozice, proháněl se v deltaplánu, aby předvedl, že bez něj mladí jeřábi ani nepoletí.
Protože se na obrazovce znovu objevily Putinovy svaly a ploché břicho, Rusové z toho správně vyvozují, že brzy oficiálně ohlásí, že prezident kandiduje na prezidenta. Časem možná překoná i samého Josifa Vissarionoviče Stalina, který vládl 29 let.
Rusko se během posledních 18 let stalo divadlem jednoho herce. Nikoli bezdůvodně se říká, že není Ruska bez Putina a není Putina bez Ruska. S heslem kremelských politologů souhlasí drtivá většina lidí. Rusové skutečně chtějí, aby nadále a bez konce vládl superman z Kremlu. Bojí se, že bez něj by vlast postihla zkáza. Z toho se bere i nebetyčná, více než 80procentní podpora vůdce.
Skeptici tvrdí, že stejně jako za Brežněva nastala stagnace. Země sice neupadá, ale od dob, kdy vyschly peníze z ropy, přešlapuje na místě, nerozvíjí se. Zaostávání nejen za Západem, ale i za dynamickými asijskými státy roste. Ale obyčejní Rusové na brežněvovskou stagnaci vzpomínají v dobrém. Jako na dobu stability, sociálních jistot a bezpečí.
Jednoznačně k horšímu se za Putina změnily vztahy se sousedy. Moskva si agresivní politikou znepřátelila většinu z nich, i tradičně blízké Gruzíny a Ukrajince. Dobré vztahy má jen s Čínou, což je jediný soused, který - zatím potichu - vznáší nároky na miliony kilometrů čtverečních ruského území.
Přečtěte si také:
