Rusové zkoumají, jak využít přírodní zdroje
Obrovské zásoby zemního plynu dělají z Ruska velmoc. Rusové to vědí a svůj potenciál rozhodně hodlají využít. Snaha ovládnout klíčové pozice energetického trhu je dostatečně patrná například z materiálu, jehož podtitul zní „Energetický dialog Rusko-Evropská unie: Otázky plynu“. Dokument o ruské strategii na zahraničních trzích, který pro červencové petrohradské zasedání skupiny zemí G8 připravil plynárenský gigant Gazprom, týdeník EURO získal. Jak tedy nahlížejí Rusové na budoucnost obchodu s plynem a svoji pozici v něm? Základ, na kterém stojí všechna rozhodnutí Gazpromu a energetická rozhodnutí Kremlu, je vyjádřen hned v úvodu: „Energetický průmysl není jen základem světového hospodářství. Je navíc podstatnou podmínkou pro sladění mezinárodních zájmů a urovnání konfliktů a také pro optimalizaci mezinárodních vztahů.“ Z hlediska Ruska je energetická otázka formulována podobně ostře: „Ruská federace nastoupila cestu k transformaci země v rozhodující světovou energetickou mocnost. Plyn je nezbytným faktorem světového hospodářství a geopolitiky a jeho role bude vzrůstat. Experti předpovídají, že na počátku dvacátých let tohoto století se tento energetický zdroj a jeho přeprava stanou nejvýznamnějšími faktory dalšího rozvoje světové ekonomiky a také geopolitiky. Je všeobecně známo, že zásoby plynu jsou nejvyšší mezi prokázanými energetickými rezervami. Nejpodstatnější otázkou, na kterou si Rusko musí nyní odpovědět, je, jak může uplatnit ve světovém měřítku svoji přirozenou výhodu obrovských přírodních energetických zdrojů.“
Maďaři ve stopách Němců.
Strategie Gazpromu, popsaná v šestnáctistránkovém materiálu, spočívá v několika krocích. Plynárenský gigant se snaží zejména o získání kontroly nad přepravními cestami plynu a jejich další diverzifikaci. Před rokem byla podepsána dohoda s Německem o výstavbě plynovodu po dně Baltského moře. Před měsícem bylo oznámeno protažení plynovodu BlueStream z Turecka do Maďarska. Na tom se dohodl Gazprom s maďarskou společností MOL v červnu a minulý týden maďarský internetový server Portfolio.hu s odkazem na agenturu Bloomberg oznámil, že společnosti Gazprom a MOL se dohodly na vzájemné výměně menšího podílu akcií.
Gazprom usiluje o přímé spojení s evropskými zákazníky, což je hlavní bod jeho sporu s Evropskou unií. Zatím totiž dodává plyn přes prostředníky, kteří inkasují většinu zisku. Nakolik by se mohl profit Gazpromu zvýšit, je zřejmé ze zveřejněných dat. Velkoobchodní cena jednoho tisíce kubíků plynu, za kterou Gazprom dodává do Evropy, je průměrně 200 dolarů. Evropský zákazník ale za stejné množství zemního plynu platí 1000 až 1200 dolarů a zákazník ve Velké Británii dokonce 1500 dolarů. Je tedy zřejmé, o kolik by se mohl zvýšit profit Gazpromu, kdyby mohl dodávat přímo či kdyby získal obchodní podíly na společnostech zajišťujících tranzit plynu k zákazníkům.
Kazaši to jistí.
Zároveň si ruský plynárenský gigant zajišťuje zdroje plynu dlouhodobými smlouvami či akvizicemi v bývalých zemích Sovětského svazu (například Kazachstánu) a své aktivity rozšiřuje do celého světa. Zatím je kromě Evropy nejaktivnější v Asii a v Latinské Americe.
V souvislosti s kazašským plynem byla významná květnová schůzka prezidentů Vladimira Putina a Nursultana Nazarbajeva. Mnoho informací se o ní nepublikovalo. Podle dostupných údajů se týkala zejména otázek kolem dodávek a tranzitu kazašského plynu do Ruské federace, respektive přes její území. Kazašský tisk zveřejnil, že bylo dohodnuto výrazné navýšení dodávek. Cena má nyní být 138 až 140 dolarů za tisíc metrů krychlových (pro srovnání: smluvená cena je dvaapůlkrát vyšší, než za kolik exportuje plyn sousední Uzbekistán). Dále bylo dohodnuto, že Kazachstán nebude budovat vlastní zařízení na technické čištění plynu, ale bude ho dodávat k vyčištění do velkého kombinátu postaveného v ruském městě Orenburk. Putinem a Nazarbajevem vyjednané podmínky nyní budou přeneseny do smlouvy mezi kazašskou společností KazmunaiGaz a ruským Gazpromem.
Jeden z odborníků na otázky plynu a geopolitické a diplomatické souvislosti k tomu uvedl: „Malá publicita a rychlost dosažení dohod mezi prezidenty Ruské federace a Kazachstánu ukazují, že si Rusko uvědomilo změnu situace v regionu Střední Asie. Projekty, které se ještě před několika lety zdály představitelům ruského plynárenství jako nereálné, začaly nabývat konkrétních rysů. Je to například výstavba transkaspického plynovodu Tengiz - Turkmenbaši - Baku, plány na vybudování plynovodu z Kazachstánu do Číny a další. Samozřejmě k tomu přispěly i další momenty z jiných oblastí. Například vybudování a reálné uvedení do provozu ropovodu z Kazachstánu do Číny, připravené dohody o připojení Kazachstánu k nově vybudovanému ropovodu Baku - Ceyhan (Turecko), úvahy o ropovodu z Kazachstánu přes Turkmenistán do Íránu a podobně. A to vztahy v oblasti dodávek a tranzitu ropy mezi Ruskou federací a Kazachstánem jsou podstatně konstruktivnější, než byly dlouhodobě vyhrocené vztahy mezi KazmunaiGazem a Gazpromem.“
Je zřejmé, že smlouvy výhodné pro Kazachstán zajistily Rusku stabilizovaný týl pro další expanzi „ruského plynu“ do Evropy a do Číny, případně i do jiných zajímavých destinací. Lze také očekávat, že Ruská federace uplatní podobnou taktiku i vůči jiným zemím v regionu, a to nejen v oblasti dodávek, tranzitu a zpracování plynu.
Plyn jako zbraně.
Rusko se na zasedání zemí G-8, jehož hlavním tématem je energetická bezpečnost, dlouhodobě připravuje. Kromě vyjednávání a přátelských dohod jsme byli svědky ostrých slovních výpadů některých ruských představitelů. Jedním z nejzávažnějších „nepřátelských“ aktů je zákonodárná iniciativa poslanců Jazeva a Lipatova, týkající se návrhu zákona o exportu zemního plynu. Ten předpokládá, že právo exportu zemního plynu bude mít jediná státní společnost vlastnící dopravní cesty. Vzhledem ke strategickému významu přirovnává poslanec Valerij Jazev vývoz plynu k vývozu zbraní. V něm se osvědčila jediná státní exportní společnost Rosoboronexport.
Přijetí zákona by znamenalo zákaz vývozu současným menším exportérům zemního plynu, jako jsou Itera a Transnafta. Záměr exportovat plyn rovněž oznámily společnosti TNK-BP a Lukoil a řada dalších nezávislých společností. Také vývoz ze zemí Střední Asie by byl i nadále de facto kontrolován ruským monopolním vývozcem. Pokud jde o již uzavřené mezinárodní smlouvy o dodávkách zkapalněného plynu pro zahraničními investory z projektů Sachalin 1 a Sachalin 2, neměly by být podle poslance Jazeva ohroženy, neboť uzavřené mezinárodní smlouvy mají prioritu před běžnými zákony. Kontroverzní zákon o exportu zemního plynu přijala minulý týden státní duma. Stále ale není jisté, zda ho podepíše prezident Vladimir Putin.
Bude Putin vstřícný?
Již zmíněný plynařský odborník k tomu uvedl: „Současné období je zřejmě rozhodující pro nastavení vztahů mezi Ruskou federací a Evropou zejména v oblasti plynu. Platí však obecně pro oblast energetiky. Pozice Ruska a Evropy se liší. Zatímco pro Rusko jsou příznačné dlouhodobé dohody, zajištěné ceny, kontrola nad dopravními cestami, výměna aktiv, to jest přenechání minoritních podílů v ruských těžebních společnostech za vlastnické podíly v rozvodných sítích v evropských zemích, Evropa má svobodný přístup k dopravní infrastruktuře a k těžbě včetně garance investic a liberalizace. Zákonodárnou iniciativu poslanců Jazeva a Lipatova je možno chápat jako přípravu vyjednávací pozice pro prezidenta Putina před zasedáním G8 v Petrohradě. Někteří komentátoři předpokládají, že v závislosti na tom, jaké se podaří Rusku získat od Evropy ústupky, může Putin jako vstřícné gesto vetovat zákon o exportu zemního plynu.“
Nový hit: zkapalněný plyn.
Poslední část materiálu o pozici a strategii Gazpromu na zahraničních trzích se věnuje zkapalněnému plynu. Jedná se o oblast, ve které Gazprom zatím poněkud zaostává a kterou materiál hodnotí jako velmi perspektivní: „Světový trh s LNG (zkapalněným plynem) se prudce rozvíjí. LNG je dnes nejžádanějším typem paliva. Jeho spotřeba vzrůstá meziročně o deset procent. Obchodování s LNG je cestou, jak integrovat původně izolované kontinentální a regionální trhy. Například plyn z Afriky, Blízkého východu a Austrálie je nabízen v Evropě, USA a Japonsku. Dokonce i země jako Angola a Rovníková Guinea mohou nabízet plyn na trzích v USA a Evropě, protože společnosti ExxonMobil, Total, BP, Marathon a ChevronTexaco realizují LNG projekty v těchto zemích. Gazprom nesmí zůstat mimo tyto procesy.“
Gazprom proto staví plynovou kondenzační jednotku v šelfu v Barentsově moři na plynovém poli Shtockman, které je největší na světě. Americká agentura EIA, která funguje pod ministerstvem energetiky, předpovídá v příštích letech světový deficit LNG. A právě očekávané vysoké nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou chce Gazprom využít, aby mohl razantně vstoupit i na tento trh a stát se na něm rozhodujícím hráčem.
PAVEL MATOCHA
Střet koncepcí před summitem G8
Rusko žádá spravedlivý přístup na trhy zemí, jimž dodává strategickou surovinu - plyn. Řada Evropanů v tom ale naopak vidí oživování snah Moskvy o politicko-ekonomickou nadvládu nad starým kontinentem. Nadcházející summit skupiny G8 v Petrohradě (15. - 17. července) má přinést dohodu o energetické bezpečnosti včetně zajištění budoucích dodávek ruské ropy a plynu do Evropy. Schůzka státníků v historické metropoli Ruska však také bude vyvrcholením ostrých sporů, které začaly právě ve chvíli, kdy Moskva přebírala předsednictví G8 na začátku letošního roku. Tehdy totiž Rusové dočasně přerušili dodávky plynu na Ukrajinu. Hodnocení tohoto kroku se dodnes liší. Jedni tvrdí, že Moskva chtěla vytrestat neposlušné Ukrajince, druzí jsou přesvědčeni, že pravda byla na straně Rusů, kteří zaváděli transparentnější obchodování vycházející ze světových cen plynu.
Moskva a Brusel zatím dávají najevo, že jejich představy o dodávkách plynu se zásadně liší. Rusové usilují o přístup k distribuci, neboť současný systém pro ně znamená značné finanční ztráty. Evropská komise však na oplátku žádá, aby Moskva tolik nechránila Gazprom, svého monopolního distributora plynu, a uvolnila ruské plynovody pro konkurenční firmy. Rusové namítají, že ani evropský trh není otevřený. Také státy EU chrání své energetické firmy. Ruský prezident Vladimir Putin naznačil, že určité ústupky jsou možné, ale monopolní postavení Gazpromu je pro Rusy nezpochybnitelné. Jde jim především o to, aby jejich země měla dostatečné záruky, že bude sama profitovat z vlastního přírodního bohatství. V Moskvě jsou přesvědčeni, že přitom zahraničním investorům vycházejí velmi vstříc, neboť jim nabízejí podíly na těžbě ruských surovin. Otevřenost vůči investorům je na druhé straně také v ruském zájmu, neboť je nutné postupně modernizovat ropnou a plynárenskou infrastrukturu.
Názory na budoucí spolupráci s Ruskem se ovšem tříští i v samotné Evropské unii, a to dokonce i mezi novými členskými zeměmi. Z nekalých úmyslů obviňují Moskvu především Poláci a představitelé pobaltských republik. Zdá se, že podobné postoje zastává i Brusel, což ovšem může být optický klam, neboť komisařem pro energetiku je Lotyš Andris Piebalgs, který je tedy pochopitelně slyšet více než ostatní. Polsko a Pobaltí získaly podporu amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho, který v litevském Vilniusu obvinil Rusko z energetického vydírání jiných států. Očekává se ale, že prezident George Bush v Petrohradě taková ostrá slova používat nebude. Jiné země EU - a zvláště tamní firmy - si ovšem spolupráci s Moskvou naopak pochvalují. Němci hodlají společně s Rusy budovat plynovod pod hladinou Baltského moře, maďarská firma MOL zase chce spolupracovat na výstavbě jihoevropského plynovodu z Ruska přes Turecko. Dánská společnost DONG uzavřela s Gazpromem dvacetiletý kontrakt, díky němuž Rusové dokonce částečně převezmou dánské dodávky plynu na britský trh a posílí tam svůj tržní podíl. Západoevropští manažeři označují Gazprom za „velmi důvěryhodného partnera“. Je evidentní, co z toho vyplývá pro samotnou ruskou společnost: Spíše než na Brusel se obrací na členské státy a jednotlivé firmy.
JAN ŽIŽKA
