Odbory nejsou jen utěrky k MDŽ
Na ostré hraně balancuje odborový předák Jiří Kubíček. Pod hrozbou stávky s přerušením dodávek elektřiny požaduje nadstandardní podmínky pro zaměstnance energetických firem, kteří po připravované privatizaci a liberalizaci odvětví ztratí práci. V příštích měsících se může stát charismatickým vůdcem, který dokáže energetické odboráře přesvědčit, aby začali s vypínáním proudu. Nebo zlomí dosavadní odpor vlády a nadstandardní podmínky vybojuje. Může ovšem zůstat i generálem bez vojska, jehož požadavky se postupně rozplynou v kompromisech.
Sedmapadesátiletý předseda Odborového svazu energetiků říká, že jeho svaz neustoupí. Věří, že časem na svou stranu získá i veřejnost. Lidé z energetiky míní, že je vytrvalý a dostatečně tvrdohlavý. Upozorňují však, že na přerušení dodávek elektřiny sám nestačí. Není demagogem typu železničáře Jaromíra Duška, který dokázal zastavit vlaky v celé republice. Pro přerušení dodávek by musel získat nejen obsluhu všech energetických velínů, ale i další zaměstnance.
První krok má Kubíček za sebou. Požadavkem na půlmilionové odstupné pro propuštěné zaměstnance nad rámec dosavadních kolektivních smluv popudil nejen vládu, ale i veřejnost. Jeho odbory jsou od 18. června ve stávkové pohotovosti. Do stávky půjdou, pokud jim vláda v privatizační smlouvě o prodeji elektrárenské společnosti ČEZ a šesti regionálních distribučních firem nezaručí odstupné a možnost rekvalifikace (EURO 26/2001).
Kubíček věří, že má dostatečně silné argumenty. „Energetika se na rozdíl od bank neprodává se ztrátou, což je mimo jiné i zásluha jejích zaměstnanců. Firmy neprošly tunelováním a jsou v relativně dobrém stavu. Stát za ně utrží desítky miliard korun a je jasné, že nezabrání následnému propouštění. My se na ně chceme připravit. Nevím, proč bychom měli jít na porážku tupě jako ovce, říká.
O stávkové pohotovosti rozhodlo předsednictvo odborů poté, co se svými návrhy na řešení dopadů poprivatizačního propouštění neuspělo u státních úředníků. Na jednání tripartity, v níž kromě odborů a vlády zasedají i zaměstnavatelé, se proti požadavku na vytvoření restrukturalizačního fondu postavilo Grégrovo ministerstvo průmyslu. Z fondu, do něhož se podle odborů měly přesunout tři procenta částky za privatizaci ČEZ a šesti distribučních společností, se mají financovat nové pracovní příležitosti, rekvalifikační programy a kompenzace pro propuštěné zaměstnance.
Proti návrhu odborářů se veřejně postavil i premiér Miloš Zeman. „Požadavku nevyhovím, protože ho pokládám za bláznivý a s blázny nejednám, řekl krátce po vyhlášení stávkové pohotovosti.
Také u veřejnosti se hrozba přerušení dodávek elektřiny setkala spíše s negativní odezvou. V průzkumu veřejného mínění ji odsoudilo osmdesát procent občanů. Kubíček však tvrdí, že někdo musí o práva zaměstnanců bojovat a že odbory už dávno nejsou „jen o utěrkách k MDŽ a podnikových rekreacích . „Lidé u nás zatím nejsou na podobné nátlakové akce zvyklí. V zahraničí jsou ale stávky ve veřejných službách běžné. V porovnání s nimi se stydím, že jsme tak mírní a máme tak malé požadavky, zdůrazňuje Kubíček.
Až půlmilionové odstupné nemá příliš velkou podporu ani mezi šéfy energetických firem. „Pan Kubíček se zřejmě zhlédl v příkladu Richarda Falbra a vystupuje jako táta všech energetiků, řekl jeden z představitelů Českého svazu zaměstnavatelů v energetice. V oboru nyní působí tři odborové svazy a každý z nich vystupuje při kolektivním vyjednávání sám za sebe.
Kubíček upozorňuje, že mluví nejen za svůj Odborový svaz energetiků, ale také za Český odborový svaz severozápadních energetiků a Odborový svaz zaměstnanců jaderné energetiky. „Dohodli jsme se na požadavcích sociálního paktu, kde chceme garance pro zachování současných sociálních podmínek kolektivních smluv a vytvoření Restrukturalizačního a doprivatizačního fondu elektroenergetiky. Stávkový koordinační výbor jsme ustavili společně, zdůrazňuje.
Odbory jednotlivých podniků se k možnosti stávky nechtějí vyjadřovat. „Je to krajní řešení a myslím, že jsou tady jiné mírnější možnosti, řekl bez dalšího upřesnění jeden z podnikových odborářů.
Jiří Kubíček je odborovým funkcionářem od roku 1990. Do čela odborů se dostal po listopadu 1989 jako člen stávkového výboru elektrárny Mělník a jeden ze zakladatelů nynějšího Odborového svazu energetiků. V něm zpočátku působil jako tajemník, později mís–topředseda. Předsedou je od roku 1996 a tuto funkci zastává už druhé volební období. Z cizích jazyků ovládá velmi dobře jen ruštinu. Původně se vyučil elektromontérem energetických zařízení a po nástupu do zaměstnání si dodělal elektrotechnickou průmyslovku. Nejprve čtrnáct let pracoval v ČKD a v letech 1976 až 1990 v elektrárně Mělník, kde byl mistrem údržby dopravních strojů.
Kubíček má za sebou dva rozvody a z předchozích manželství pět dospělých dětí. Bydlí v paneláku v Praze a říká, že mu nyní nejvíc chybí pobyt v přírodě. Za nejlepší relaxaci považuje procházky v lese. Letní dovolenou si už desítky let rezervuje pro vodáckou partu a putování po českých řekách. V zimě jezdí se svou novou přítelkyní na běžky.
