Generál korouhvička

Bývalý šéf vojenských špiónů tvrdí, že kontrakt provázela korupce, přitom ho odsouhlasil

Do hrnce nasypeme trochu starých zpravodajských informací, podle potřeby přibarvíme, patřičně provoníme zajímavými náznaky korupce, našleháme a doplníme trochou žluči z vlastního neúspěchu. Tak vypadá krmě, kterou veřejnosti a zákonodárcům naservíroval bývalý šéf Vojenského zpravodajství Miroslav Krejčík. Krejčíkovým cílem se aktuálně stala exministryně obrany Vlasta Parkanová a jeho někdejší podřízení v čele s generálem Pavlem Adamem, které nařkl z toho, že ho v roce 2007 účelově vyobcovali z čela tajné služby. Poslanci na jeho verzi skočili, aniž by vyslechli argumenty protistrany, a vyzvali Parkanovou k rezignaci ze všech politických funkcí. Krejčík se veřejnosti představuje jako naprosto loajální, schopný zpravodajský důstojník, který byl právě kvůli těmto vlastnostem hozen přes palubu. Stačí se ale podívat trochu do minulosti a zjistíme, že realita je poněkud odlišná. Krejčík obratně nakládá s informacemi. Jak se ukazuje, trhliny má i jeho svědectví v případu údajné korupce při nákupu armádních tatrovek.

Jak se zviditelnit Podobná šaráda, která se pod Krejčíkovou taktovkou nedávno odehrála, měla svoji premiéru už v únoru roku 2005. Tehdy Krejčík také vystoupil před výborem pro obranu a bezpečnost, aby poslance informoval o případu agenta tajné služby Romana Lienera, jenž byl dle Krejčíkovy argumentace podezřelý ze zvlášť závažné trestné činnosti, a dokonce i z toho, že mohl prozrazovat informace ze služby cizím zpravodajským agenturám. Liener, který pracoval pod krytím v Bělorusku, byl nakonec odsouzen pouze k podmíněnému trestu, přičemž se ani neprokázalo Krejčíkem avizované podezření ze závažné trestné činnosti. Lienera už v roce 2003 prověřoval tým zpravodajských důstojníků, a v tomto týmu působil i (tehdy plukovník) Pavel Adam. Tým po důkladné prověrce, kdy Lienera sledoval, odposlouchával a vyhodnocoval jeho dokumenty, vypracoval obsáhlou zprávu. A z té vyplynulo, že Liener se žádné protizákonné činnosti nedopustil.
V únoru 2005 však tehdejší ministr vnitra František Bublan avizuje, že se na parlamentním branném výboru bude řešit závažný případ ve Vojenském zpravodajství. Krejčík potom na zasedání předkládá poslancům o Lienerovi jinou zprávu v naprosto odlišném znění. „Samozřejmě že před poslanci zamlčel tu zprávu původní, již zpracovali zpravodajští odborníci, kteří nepatřili do jeho týmu a nad nimiž tehdy neměl velitelskou pravomoc. Původní zpráva je založena v soudním spisu, ovšem ta, kterou před poslanci prezentoval Krejčík, v něm není,“ řekl pro týdeník EURO Liener.

Otočil… V roce 2007 Krejčík vypovídal během vyšetřování Lienerova případu jako svědek. A jeho výpověď se už diametrálně lišila od zprávy, kterou přednesl v roce 2005 poslancům. „Tehdy si tímto mediálním vystoupením upevnil pozici ve Vojenském zpravodajství, na kterou neměl odpovídající odborné schopnosti ani praktické zkušenosti ze zpravodajského výkonu. Mnohokrát se nechal slyšet, že i jiní jeho moci nepoddajní důstojníci mohou skončit jako Liener. Teď se snaží tímto revanšem ve stylu padesátých let v dresu sociální demokracie o návrat do nejvyšších politických míst po příštích parlamentních volbách. Čím větší cíl jeho útoku, tím větší šance na politický úspěch a návrat,“ dodal Roman Liener, který se vůbec poprvé od doby svého zatčení v roce 2004 vyjádřil otevřeně do médií. K aktuálnímu útoku Krejčíka na Parkanovou pak Liener poznamenal: „Jedná se o totožný scénář a způsob provedení, opět za účasti poslance Františka Bublana, jako mé v kauze z února 2005. I teď Miroslav Krejčík zneužil do jisté míry neprůhledné zpravodajské metody práce a utajené zdroje informací k vlastnímu prospěchu a politickému zviditelnění se.“
Je nutné podotknout, že Krejčíkem a jeho lidmi řízená „operace Liener“ měla na práci této služby na východ od hranic České republiky fatálně destruktivní dopad. Služba totiž odkryla to nejcennější ve zpravodajské práci, a to její formy, metody a způsoby provádění. Rozum zůstává stát nad tím, že tuto neuvěřitelně zpackanou pseudoaféru nikdo řádně nevyšetřil a že tehdejšímu vedení služby prošla bez jakéhokoliv postihu (pokud pomineme bizarní podmínku za zpronevěru zhruba 200 tisíc korun, k níž byl odsouzen Liener).

Vymést šuplíky Také aktuální případ s Parkanovou nese pachuť podivných čachrů, v jejichž středobodu stojí generál ve výslužbě Krejčík. Ten tvrdí, že jeho odchod ze služby v roce 2007 byl účelově vynucený na základě zprávy jeho podřízených. „Ten příběh je z převážné části nepravdivý. Účelová prezentace takto naservírovaných faktů má pouze jeden cíl – opět se pokusit o diskreditaci mojí osoby,“ odpověděl Krejčík na podzim, když týdeník EURO o celé záležitosti psal. Později podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Na aktuální výzvu k setkání už Krejčík nezareagoval.
Bývalý šéf Vojenského zpravodajství se podle svých podřízených počátkem roku 2007 snažil získat kompromitující materiály na dva náměstky ministra obrany – lidovce Jaroslava Kopřivu a nestraníka Radka Šmerdu. U Šmerdy zašel Krejčík dokonce tak daleko, že se ho pokusil neúspěšně připravit o bezpečnostní prověrku. Krejčíkovy tehdejší aktivity popsalo a detailně doložilo hned několik vysokých důstojníků Vojenského zpravodajství v čele s jeho tehdejším zástupcem, brigádním generálem Pavlem Adamem. „Ředitel zneužívá Vojenské zpravodajství ke svým privátním zájmům jako nástroj osobní msty. Jeho jednáním dochází i k procesu politizace Vojenského zpravodajství, kdy ke svým cílům využívá existující politickou rivalitu v rámci vedení ministerstva obrany. Veškeré aktivity ředitele jsou namířeny a priori vůči ministryni obrany a politické straně, kterou reprezentuje, s cílem její diskreditace. Vojenské zpravodajství se od všech výše uvedených aktivit ředitele kategoricky distancuje,“ stvrdilo 30. dubna 2007 vlastnoručně šest příslušníků tajné služby v textu pro tehdejší ministryni Parkanovou. Lze jen stěží předpokládat, že by se šest vysokých důstojníků účelově spiklo, aby Krejčíka v palácové revoluci bezdůvodně svrhli. Klíčovým důkazem proti němu je i ofocená esemeska z dovolené, ve které svému podřízenému píše: „Dobrý večer Pavle, zítra mi prosím zavolej. Potřebuji naléhavě pomoc s Kopřivou a Šmerdou. Mirek. Díky, potřebuji vymést šuplíky.“

Kompromitující informace Kontaktovat Pavla Adama se týdeníku EURO nepodařilo. Lidovým novinám ale ve zkratce popsal celý příběh následovně: „Pan Krejčík začal rozjíždět osobní pomstu, vojenské zpravodajství se od jeho jednání chtělo distancovat. Aby nedošlo ke zneužití služby, jedinou možností bylo informovat paní Parkanovou. Kdyby mě nepřišli informovat ředitelé odborů, nic bych nevěděl. Krejčík je přímo zaúkoloval – ty udělej to a to. Ten dokument je kompilát jednotlivých záležitostí, které rozjížděl. Zvnějšku úkoloval službu, aby sháněla kompromitující materiály.“ Podobně vykreslila celou záležitost i Parkanová. Brzy po nástupu do čela resortu prý začala z různých zdrojů dostávat informace o špatné situaci ve Vojenském zpravodajství i o nestandardním jednání jeho ředitele. „Od počátku jsem také zaznamenala obrovský rozdíl mezi tím, co pan Krejčík tvrdil o svých úspěších při odhalování korupce ve zbrojních zakázkách v tisku, a tím, co mi k těmto zakázkám předkládal jako zpravodajské zprávy, kde jednoduše nebylo nic, čeho by se orgány činné v trestním řízení mohly chytit,“ řekla týdeníku EURO. V březnu roku 2007 za ní přišel Adam a sdělil jí, že Krejčík zneužívá službu nejen k prezentaci své osoby, ale i k diskreditaci určitých osob ve vedení ministerstva. „Zeptala jsem se jej, zda on a další osoby z vedení služby jsou ochotny dát mi tuto informaci písemně a stvrdit svými podpisy. Tak vznikla zpráva, kterou nedávno místo vojenských zakázek projednával sněmovní výbor pro obranu a bezpečnost,“ dodala nynější místopředsedkyně sněmovny za TOP 09.

Nemám připomínky Zásadní trhliny dostává i Krejčíkovo svědectví ohledně nestandardních kroků kolem nákupu armádních tatrovek. Na manipulace kolem nákupu terénních automobilů z let 2004–2006 upozornila Mladá fronta Dnes. Odposlechy podle listu ukázaly, že o provizi ze smlouvy se dál dělil podnikatel a konzultant Pavel Stošek. Dění na obraně pak měl ovlivňovat prostřednictvím svých společníků. Nákup jedné Tatry nakonec vyšel na 3,2 milionu korun místo původních 1,5 milionu. „O tom, že existuje smlouva na mnohamilionovou provizi, jsme vedení ministerstva obrany i protikorupční službu policie upozorňovali dlouho před uzavřením kontraktu. Pokud se pamatuji, tak jsme poslali všechny podklady k provizní smlouvě tam, kam měly odejít. Nemohli jsme už ovlivnit, jak s podklady tehdejší vedení ministerstva naloží,“ řekl Krejčík listu. Jenže týdeník EURO získal dokument, jenž jeho tvrzení přinejmenším nahlodává. V dopise z 20. listopadu 2006 pro kolegium ministra obrany, na kterém se měl projednávat nákup tatrovek, Krejčík doslova píše: „Obdržel jsem materiály k projednání na mimořádném jednání kolegia ministra obrany ČR dne 27. listopadu 2006. Na základě posouzení předložených materiálů Vám sděluji, že nemám k předmětným materiálům připomínky.“ Tedy ani slůvko pochybností o ceně vozidel a ani náznak o možné manipulaci se zakázkou, natož korupčního jednání. Vojenské zpravodajství sice poskytlo vedení ministerstva informace o Stoškovi, který uzavřel s Tatrou smlouvu o zprostředkování obchodu za odměnu 1,3 procenta z kontraktu (což činilo zhruba 32,5 milionu korun). Ale rozhodně ne ve formě, že jde o podezření z korupce. „Tato částka mohla být čistě teoreticky určena na úplatky, ale Vojenské zpravodajství ve své zprávě výslovně napsalo, že nemá žádné poznatky tohoto charakteru, a naopak uvedlo, že Stošek za Tatru aktivně jednal a k uzavření kontraktu velmi napomohl,“ sdělil týdeníku EURO zdroj obeznámený se situací, který chce zůstat v anonymitě. Až před časem se potom v Mladé frontě Dnes objevily informace, že vojáci v době realizace kontraktu pořídili Stoškovy odposlechy, z nichž údajně vyplývá, že část provize mohla jít na úplatky. A generál Krejčík tuto teorii v posledních měsících intenzivně mediálně živí. Proč zmiňované odposlechy (pokud byly legálně pořízeny) nebyly s patřičným vysvětlením předány ihned vyšetřovatelům, aby celou transakci důsledně prověřili a vyvodili z toho trestní odpovědnost? Policie, která se případem aktuálně zabývá, by se měla také ptát, proč tajná služba tak podezřelému obchodu (dle slov Krejčíka) tehdy účinně nezabránila.