K a p i t á l o v ý t r h
Komise pro cenné papíry uveřejnila kritéria, podle kterých bude příští rok udělovat licence firmám na kapitálovém trhu. Na konci tohoto procesu by mělo stát na trhu nesrovnatelně méně brokerů nebo fondů než nyní, navíc jen těch solidních. Bude tomu skutečně tak?
Čtyři sta obchodníků s cennými papíry a přibližně stejný počet fondů a správcovských společností. Tolik subjektů se pohybuje na českém trhu s cennými papíry. Počet by nám mohla závidět i v pověstná londýnská City. Hned na počátku vytváření českého kapitálového trhu před několika lety se totiž u nás přidělovaly licence jak na běžícím pásu. Takové množství firem však nemůže nikdo efektivně kontrolovat, trh se stal naprosto nepřehledný, zahraniční investoři nám ukázali záda a nechtěné plody sklízíme dodnes.
Příští rok by se situace měla změnit, kapitálový trh zažije podle mnohých velký třesk. Komise pro cenné papíry, která má celou agendu kapitálového trhu na starosti, nejprve rozhodne, komu napříště povolí další živnost a komu ji sebere. Nedávno už komise zveřejnila předběžné podmínky, které budou muset všichni účastníci trhu splnit. Lze očekávat, že řady silně prořídnou.
Nekonkrétní a mnohoznačné
Povede se však tímto způsobem skutečně zprůhlednit zanedbaný a donedávna neléčený trh? Ochránit investory? Zbydou na trhu jen ti nejlepší? Celý projekt totiž doprovází několik otazníků.
„Komise bude při rozhodování vycházet z posouzení věcných, personálních, organizačních a ekonomických předpokladů účastníků kapitálového trhu, praví se v kritériích, která čítají třicet hustě popsaných stran. Euro oslovilo tři muže, kteří mají do licencování rozhodně co mluvit - šéfa Asociace českých obchodníků s cennými papíry Antonína Kubíčka, Jiřího Brabce, který má tyto věci na starosti v Unii investičních společností a fondů, a za organizátory trhu Jaroslava Šírka, náměstka RM-Systému. Podle jejich názorů je licencování jistě potřebný počin, kritériím však chybí jedno podstatné: více konkrétnosti.
V podmínkách se zavádí termín „nekalé jednání , který český právní řád nezná. Za nekalé jednání se považuje například sjednání nepřiměřených smluvních pokut či nabývání nebonitních cenných papírů. Jsou do něj rovněž zahrnuty nepřiměřené zálohy či sjednávání nepřiměřených lhůt splatnosti.
V požadavcích o materiálním, technickém a personálním vybavení se mluví zase o dostatečném počtu zaměstnanců firmy, dostatečných kancelářských prostorách či dostatečném technickém vybavení. „Všude chybí přesný výklad, co je to nepřiměřené nebo dostatečné. Lze to interpretovat různě, jak se komu hodí, vysvětluje Jaroslav Šírek.
Podobné je to i s ustanovením, co považuje komise za stabilní ekonomickou situaci obchodníka s cennými papíry. Podle ní to znamená, že velikost vlast-ního jmění obchodníka za posledních 24 měsíců výrazně neklesla nebo opakovaně neklesá pod hodnotu jeho základního jmění. „Chybí však určení výše základního jmění, upozorňuje zase Antonín Kubíček. Nezbývá než doufat, že v definitivní verzi podmínek se konkrétní kritéria nakonec v nějaké podobě objeví.
Jiří Brabec považuje rovněž za nešťastnou formulaci personálních předpokladů pro udělení licence. Místo toho, aby se určité předpoklady vyžadovaly jen na statutárních činitelích investiční společnosti, zatím komise trvá na tom, aby podmínky splnili opět v blíže nespecifikované „přiměřené míře i ostatní zaměstnanci.
S nevolí se jistě setká i paragraf, který přikazuje, že zástupce firmy nesmí sedět ve více jak třech statutárních orgánech jiných společností. To se nebude líbit především investičním společnostem, které mají prostřednictvím svých fondů zástupce v mnohých podnicích.
Kdo půjde z kola ven?
Hlavním cílem projektu bezpochyby je vyčištění trhu. Předpokládá se, že sítem komise mnoho subjektů neprojde a jejich řady prořídnou. Bude tomu skutečně tak? Antonín Kubíček vidí po přelicencování místo tak pro stovku soukromých a několik bankovních brokerských domů. „Spousta malých firem nebude mít na splnění požadavků peníze, rovněž personální podmínky jsou velmi tvrdé a možná, že mnohé firmy ani do procesu nevstoupí a samy to předem vzdají, říká. Například v Polsku funguje jen několik investičních společností a několik desítek brokerských firem a polský trh patří k nejvyhledávanějším ve střední a východní Evropě.
Snižování počtu firem nahrává a bude nahrávat i současná nepříznivá situace ve finančním světě. Mnohé firmy krachují, mnohé nutí finanční potíže redukovat náklady. Česká republika nebude výjimkou.
Fondy příští rok kromě přelicencování postihne ještě nutnost otevření. Předpokládá se, že mnohé fondy přijdou o většinu majetku tak, že ho vyplatí svým podílníkům. Pak nezbyde nic jiného než fond zlikvidovat.
Jiní odborníci zase naopak tvrdí: moc firem nevypadne, mnozí se negativnímu rozhodnutí komise nebudou chtít podřídit, budou se třeba soudit a konečný verdikt o jejich dalším osudu padne až za několik let.
Hra o čas
O co vlastně při přezkoumávání půjde? Projdou jím obchodníci s cennými papíry, fondy, jejich správci - investiční společnosti, burza a konkurenční RM-Systém.
Kritéria k přezkoumávání, která komise zveřejnila, nejsou však definitivní a komise je dala k posouzení celé veřejnosti. Na připomínky měli zájemci čtrnáct dní a dnešek je posledním dnem, kdy mohou reklamovat, co se jim nelíbí. Od dnešního dne si dává komise měsíc na zapracování připomínek a začátkem prosince chce představit konečnou verzi.
Připomínek bude jistě celá řada a nebudou určitě jen pouhou kosmetikou. Sama komisařka Jana Pospíšilová, která bude mít celou agendu ohledně licencí na starosti, však tvrdí: „Nepředpokládáme, že se naše původní verze příliš změní. Otázkou tedy zůstává, zda mají náměty vůbec nějaký smysl.
Komise pak ponechá účastníkům prosinec na to, aby se přizpůsobili konečným podmínkám, což je podle mnohých krutě málo. V lednu by mělo začít vše naostro. Kdy celý proces skončí, v tuto chvíli zřejmě neví nikdo. Jasné je jen to, že komise musí ze zákona začít s přezkumem do roka od jejího vzniku, tedy nejpozději k 31. březnu příštího roku. K tomuto datu musí začít takzvané správní řízení s jednotlivými subjekty. To by pak mělo skončit do dvou měsíců. Komise však může správní řízení prodloužit, což bude zřejmě při tak obrovském počtu firem, které má kontrolovat, asi hojně využívat. A proto vidí mnozí definitivní konec celého procesu na konci příštího roku.
Objektivnost bude, říká komise
„Hlavně aby proces proběhl objektivně, žádají unisono všichni účastníci a dodávají, „nic vám radši říkat nebudu, co kdyby nám komise nakonec licenci nedala . Komisařka Pospíšilová to striktně odmítá: „Budeme měřit všem stejným metrem, není to o tom, jak se na nás kdo usměje nebo zamračí.
Bude to však mít v tomto směru velmi těžké. Na našem trhu má totiž téměř každý nějaký, ať už malý nebo velký, vroubek z minulosti. Komise nesmí hříchy minulosti zvažovat, jí musí jít jen o pečlivé prozkoumání, zda subjekt splní či nesplní kritéria. Jen tak bude zaručena tolik vyžadovaná objektivnost.
Komise rovněž rezolutně odmítá jakékoliv úvahy o možném podplácení. Tomu má zabránit interní audit, kterým musí každý pracovník komise projít.
„Je to byrokracie, říkají zase jiní. Například na investiční společnosti a fondy klade komise padesát požadavků, které musí splnit a papírově doložit. Komise si na sebe plete bič: kdy ty stohy papíru prohlédne, prostuduje a zhodnotí? „Kdo chce dělat byznys s cennými papíry, musí to podstoupit, tvrdí Jana Pospíšilová. Na celém projektu bude pracovat všech sto třicet současných členů komise. Jednu firmu nebude kontrolovat jen jeden člověk, ale několik. Nad nimi pak bude další supervize.
Jasné je však jedno: přelicencování sváže komisi ruce a omezí tak její další neméně podstatné aktivity. Protože na jiné věci nebude mít prostě sílu a čas.
