Geneticky neupravené Česko. Žádný zemědělec letos GMO nezasel

31. 8. 2017

Kvůli odporu spotřebitelů přestaly mlékárny odebírat mléko od krav krmených geneticky modifikovanou kukuřicí. Poprvé po dvanácti letech v Česku letos žádný zemědělec GMO nezasel.

Zemědělské družstvo Mořina hospodaří na Berounsku a patří mezi větší zemědělské podniky. Na sedmi tisících hektarech pronajaté i vlastní půdy pěstuje obiloviny, olejniny nebo kukuřici. Tu družstvo využívá jako krmivo pro 2,7 tisíce kusů skotu i dvě bioplynové stanice. Dalo by se říct, že jde o typický český zemědělský podnik.

Přesto byla až donedávna Mořina výjimečná. Na zhruba 340 hektarech zde rostla kukuřice MON 810. V roce 2015 šlo o největšího pěstitele této jediné povolené geneticky modifikované plodiny v Česku. Agronom družstva Štěpán Čížek přednášel o GMO na seminářích ministerstva zemědělství. Dnes už však v Mořině nepracuje a předloni tam zaseli GMO kukuřici naposled. Byli jedni z deseti. Loni se ještě na Pardubicku našel poslední vytrvalý pěstitel se 75 hektary, letos však už po dle Státního zemědělského a intervenčního fondu nezasel geneticky modifikovanou kukuřici nikdo. Česko se tak po dvanácti letech stalo opět oficiálně „GMO free“ zemí.

Zákeřný zavíječ kukuřičný

Agronomové Jiří Jech a Martin Herout si přitom v kanceláři družstva Mořina zkušenosti s geneticky modifikovanou plodinou nemohou vynachválit. Odrůda MON 810 je odolná vůči zavíječi kukuřičnému, motýlu, jehož housenky decimovaly tuzemské kukuřičné plochy. „Nálety zavíječe dosahovaly až epidemických rozměrů,“ vzpomíná Martin Herout, zatímco v počítači vyhledává fotografie seschlého, popadaného a značně poškozeného kukuřičného porostu napadeného zavíječem. Ve srovnání s tím je GMO plodina na dalším obrázku krásně zelená a poli se evidentně daří.

Podle obou agronomů modifikované rostliny družstvu přinesly vyšší výnosy a hlavně zdravější rostliny na krmivo. Znamenaly také snížení nákladů na insekticidy. Ty jsou poměrně drahé, podle profesora Jaroslava Petra z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze v Uhříněvsi nejsou přitom vůči zavíječi ani příliš účinné. A navíc na rozdíl od geneticky modifikované plodiny likvidují i veškerý ostatní hmyz. „Postřik působí v podstatě na všechno, co tam leze. Oproti tomu toxin v GMO kukuřici je nebezpečný jen pro housenky motýlů. Objeví se sice v pylu, na včely ale nepůsobí,“ tvrdí Petr.

Biochemik chce lidi odnaučit jíst maso:

Biochemik odvrací lidstvo od masa krvavými veganskými hamburgery

Podle něj tak jen úspora na nepříliš účinných postřicích vyrovná dražší cenu osiv. Nemluvě o vyšších výnosech. „Před GMO kukuřicí byl náš průměrný výnos 17 tun na hektar. Pak jsme se ale v dobrém roce dostali až na hodnotu 50 tun na hektar,“ počítá Jech ze ZD Mořina.

Rostliny napadené zavíječem jsou navíc náchylné vůči plísním. Ty produkují jedovaté mykotoxiny, které se z krmiva dostávají do těl chovných zvířat a později i do lidského organismu. Podle Petra mohou být ve vyšší koncentraci nebezpečné například pro těhotné ženy. „Nezničí je ani vysoká teplota při vaření a pečení,“ dodává Petr, který je předsedou České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy. Už jen dodatečným „bonusem“ je, že pole napadená zavíječem lákají přemnožené divočáky, kteří v už tak zdecimovaných polích působí další škody.

Z pohledu pěstitelů a dalších zastánců GMO to tedy vypadá, že odolná kukuřice má jen samé výhody. V druhé polovině minulého desetiletí proto osevní plochy v Česku narostly během několika málo let až na 8,4 tisíce hektarů v roce 2008, kdy ji zde pěstovalo 167 pěstitelů. Pak následoval sice ne strmý, ale postupný úbytek až k letošnímu úplnému vymizení MON 810 z českých polí.

Úbytek pěstitelů tak předběhl hlasy volající po zákazu pěstování GMO nařízenému shora, které se začaly ozývat loni. A dnes už téma příliš nezajímá ani tuzemské zastoupení ekologického hnutí Greenpeace, které v minulosti proti GMO vedlo poměrně ostrou kampaň. Co tedy úpadek GMO v Česku způsobilo?

Některé experimentátory odradilo přebujelé papírování vycházející z evropských předpisů. Podle agronomů z Mořiny zaměstnávala administrativa prakticky jednoho člověka na plný úvazek. Také zavíječ kukuřičný podle ministerstva zemědělství už nepředstavuje takovou hrozbu, jakou býval v minulosti. Větším problémem se začíná stávat bázlivec kukuřičný. Proti brouku původem z Ameriky, který se do Česka šíří z Maďarska, je ale i MON 810 bezbranná. Pěstování GMO odrůd, které jsou vůči bázlivci imunní, není v Evropě povoleno.

Spotřebitelé řekli ne

Nic z toho však nebylo hlavní příčinou konce GMO v Česku. Vyšší výnosy a další výhody podle zkušeností z Mořiny přebujelou byrokracii přebily. A i když zavíječ v Česku oslabil, lokálně může představovat stále velkým problém.

Pravá příčina je jinde a podle Petra leží několik let v minulosti, když velké zahraniční koncerny Monsanto a spol. s GMO teprve začínaly. Zaměřily se tehdy výhradně na výhody pro pěstitele a opomněly přitom, že o celkovém úspěchu rozhoduje až koncový spotřebitel. A ten, tedy aspoň pokud jde o spotřebitele evropského, GMO nerad.

Z pohledu běžných zákazníků nepřináší GMO žádné výhody, naopak pravděpodobně slyšeli o rizicích od možného způsobování alergií až po nevratné narušení biodiverzity. Kampaně kritiků byly tak nakonec úspěšné. Potraviny GMO získaly u spotřebitelů přezdívku Frankenfood podle známého románu Frankenstein, a že by se na náladě dalo vydělat, vycítili i obchodníci.

S „bojem“ proti geneticky modifikovaným potravinám jako součástí své marketingové strategie přišel už před lety britský řetězec Iceland a postupně ji přebíraly další. Nejdříve se to týkalo pouze samotných geneticky modifikovaných potravin, postupně se však přesunula pozornost k „nepřímému“ vlivu na živočišné produkty zvířat krmených GMO.

Není jasné, do jaké míry zasáhl trend i Česko, zcela jistě se však projevil v sousedním Německu. Tamní spotřebitelé jsou vůči původu potravin a způsobu jejich výroby obzvlášť citliví. Při nedostatku zpracovatelských kapacit v Česku se přitom obří německé mlékárny v Chamu či Drážďanech u hranic s Českem stávají stále důležitějšími odběrateli mléka od českých dojnic. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se budou muset čeští chovatelé německé poptávce přizpůsobit.

„Náš odběratel mléka přišel s požadavkem, že pokud u něj chceme zůstat, musíme deklarovat, že nemáme krmnou základnu na GMO plodinách,“ říká zootechnik z Mořiny Martin Sosna. A tento požadavek začali postupně vznášet i další odběratelé mléka. Teoreticky by zemědělci mohli GMO kukuřici stále používat jako palivo do bioplynek, vzhledem k riziku „promíchání“ s plodinami určenými na výkrm však odběratelé mléka odmítají takové pěstitele jako celek.

GMO krmiva přitom nemají na mléko dojnic prakticky žádný vliv a podle ministerstva zemědělství neexistuje proto ani povinnost takové výrobky označovat. „Geny jsou degenerovány v trávicím traktu zvířete a nepřecházejí do něj, proto zvíře krmené modifikovanými krmivy není považováno za geneticky modifikované,“ vysvětluje Markéta Ježková z ministerstva.

Spotřebitel, ať už německý či český, by se tedy vůbec nemusel dozvědět, že mléčné výrobky v regálech pocházejí od dojnic krmených GMO krmivy. Na druhé straně by ani řetězce nemohly lákat zákazníky na nabídku GMO free potravin, případně by riskovaly ztrátu reputace, pokud by se provalily případy nepřímého propojení skrze krmiva. Právě to se v minulosti stalo třeba i zmíněnému Icelandu.

Konec pěstování GMO kukuřice neznamená, že by se Česká republika od geneticky modifikovaných potravin zcela oprostila. „Málokdo ví, že se tady dál krmí geneticky modifikovanými plodinami, které se sem vozí,“ říká k tomu Jaroslav Petr z uhříněvského výzkumáku. Podle dat celní správy se od ledna 2015 do Česka přivezlo 87 tun geneticky modifikovaných organismů z Číny, především však z USA. Podle Petra se GMO v Evropě stále ve velkém využívá jako krmivo pro prasata a drůbež a upuštění od nich by dnes už v podstatě nebylo možné. Živočišná výroba by se jen z Evropy přesunula do Jižní Ameriky.