Šance, že vám autor Tančícího domu Frank Gehry, architekt Zlatého Anděla Jean Nouvel nebo tvůrce trapistického kláštera v Novém Dvoře John Pawson navrhnou nový rodinný domek na předměstí Prahy, je stejná, jako že přimějete U2, aby zahráli na vašem firemním večírku.
Jenže posedlost, která umělce těžké váhy žene na pódia určená pro masy a vytváří z nich pop-stars, dohonila i architekty. Připomíná to „popkoncerty“ světových tenorů. Pokud se tedy spokojíte s tím, že aspoň kousek vašeho interiéru bude podepsán jménem, které voní slávou, prosím, vybírejte. Sedací soupravu od Zahy Hadid? Nebo snad záchodovou místu od Normana Fostera? No problem, designu se dnes věnují téměř všichni.
Architektura a design k sobě měly vždycky blízko. Některé z nejslavnějších designových ikon – za všechny jmenujme křeslo Barcelona od Miese van der Roheho – jsou dílem architektů. Naopak nejvýznamnější reprezentant skandinávského designu Arne Jacobson byl zároveň architektem. Za architekta se koneckonců považuje i Bořek Šípek, který od loňského roku dokonce zastává post děkana liberecké fakulty architektury.
Novinkou ovšem je, že nábytkářské firmy a výrobci bytových doplňků architekty čím dál častěji sami oslovují, aby pro ně „něco“ navrhli. Zatímco jejich předchůdci se k designu většinou dostávali tak trochu z nutnosti – vlastní nábytek navrhovali proto, že na trhu nenacházeli žádný, který by se k jejich stavbám hodil - dnešní často berou i designové zakázky, které k jejich ostatní práci nemají žádný nebo jen minimální vztah.
Design se přibližuje módě. Funkčnost, elegance a originalita již samy o sobě nestačí. Tím „něčím navíc“ je nejčastěji zvučné jméno.
Reprezentativní encyklopedie současných architektů by se například dala vytvořit z výrobků italské společnosti Alessi, vyrábějící kuchyňské vybavení. Ve svém portfoliu má díla notoricky známých osobností, jako jsou Gehry (konvice s melodickou píšťalou), Foster (hliníkový tác), či Jan Kaplický a Greg Lynn. Několik sklenic na kávu a čaj pro Alessi navrhl holandský ateliér MVRDV. Vůbec nejpozoruhodnějším „architektonickým“ počinem Alessi je tři roky starý projekt Tea & Coffee Towers. Společnost oslovila 22 progresivních architektonických ateliérů, aby pro ni navrhly čajové a kávové soupravy. (Projekt volně navazoval na podobně koncipovanou akci z počátku osmdesátých let, které se zúčastnili přední reprezentanti tehdy aktuální postmoderní architektury – Aldo Rossi, Robert Venturi a Hans Hollein.) Každá souprava byla vyrobena pouze v limitované edici 99 kusů. Jejich ceny se tak pohybují od dvanácti do sedmdesáti tisíc dolarů. Vybrané kusy ze všech kolekcí však společnost zařadila do své standardní nabídky, takže je lze získat za mnohem příznivější ceny.
Snad jedinou z architektonických superstar, která se komerčním designovým zakázkám nevěnuje, je Rem Koolhaas. Nejenže by se to příliš nehodilo k jeho image rozhněvaného muže současné architektury, ale na rozdíl od mnoha svých kolegů se nikdy nesnažil vytvořit něco jako vlastní charakteristický styl. Radikálnost jeho projektů je především v jejich konceptu, forma je vždy až druhotná. Aplikovat stejný přístup například na design nábytku dost dobře nejde.
K nejvyhledávanějším designérům mezi architekty patří již zmiňovaný Frank Gehry. Ten se jako designér dokonce proslavil ještě dřív než jako architekt. Jeho židle a křesla z lepenky – nedávno firmou Vitra znovu uvedené v modernizované verzi na trh – patří ke klasickým kusům designu 70. let. Aktuální novinkou z jeho projekční kanceláře je kolekce šperků pro společnost Tiffany & Co., která byla představena letos v březnu v Los Angeles. Na rozdíl od Gehryho posledních staveb, působí jeho šperky překvapivě střídmě, autora však rozhodně nezapřou.
Častým problémem designových návrhů slavných architektů je příliš „stylovosti“, která leckdy vyznívá až jako karikatura sebe sama. Odstrašujícím příkladem může být první dáma současné architektury Zaha Hadid. Jako architektka je známá inovativním přístupem k utváření prostoru, na poli designu se však omezuje jen na vymýšlení neobvyklých tvarů, které odkazují k ostře řezaným formám jejích staveb. Novátorského na tom není zhola nic, člověk se jen diví, proč to vlastně dělá. Že by byl odpovědí pohled na cenovky?
Totálně eklektický
Jaké by to bylo žít v domě od fasády až po vývrtku navrženém světovými mistry? Navštivte madridský hotel Puerta America. Loni otevřený objekt je dosud nejdotaženějším příkladem současné módy designových hotelů. Na projektu se sešlo hned dvacet významných designérů a architektů, z nichž každý kompletně navrhl jedno patro nebo část společných prostor. K tomu, abyste si vyzkoušeli bydlení podle Fostera, Nouvela nebo Hadidové, zde stačí jen popojet výtahem z patra do patra.
