Máloco je pro lidskou pověst lepší než stát se psancem. Kdyby Ježíš Nazaretský prostě chodil se svou partou po Judeji a neměl to štěstí, že se zapletl s úřady, museli bychom později do kostelů namísto křížů montovat nějaké jiné dobré logo. Sokrates si zajistil nesmrtelnost přijetím rozsudku smrti z rukou aténského soudu; nebýt šerifa nottinghamského, byl by Robin Hood obyčejným lapkou. Kdyby Jiří Kajínek zůstal u svého denního chleba, tedy střílení lidi za peníze, nebyl by výjimečný ani zajímavý; ale sešplhat z přísně střeženého vězení na svobodou, to už je něco. Schopnost sólově čelit protivenstvím je zkrátka sexy, od Robinsona Crusoea přes Juraje Jánošíka po Winstona Smithe.
Funguje to, ač je to trochu schizofrenní postoj. Málokdo vám řekne, že je správné jen tak okrádat lidi o peníze, ale všichni v kině drží palce Leonardu DiCapriovi, když jako Frank Abagnale uniká ve filmu Chyť mě, když to dokážeš úřadům v čele s FBI (tentokrát mu výjimečně drží palce i heterosexuální kluci). Lidská duše je komplikovaná záležitost.
A pak je tu Elon Musk, což věci nijak nezjednodušuje.
Z mouchy podvod
Musk je nezpochybnitelným hrdinou nové doby. Jestli myslíte, že ne, tak si to zkuste sami: postavte auto a raketu, dejte auto do rakety, a to celé pošlete na Mars. Až s tím budete hotovi, přihlaste se Muskovým pravnukům.
Kromě toho má Musk některé bizarní osobní vlastnosti jako každý z nás (a kdo tvrdí, že ne, má je dodnes, jak by řekl Sigmund Freud). Rozdíl je v tom, že o Muskových mouchách - na rozdíl od vašich či mých - vědí miliony lidí. A co víc, mnozí z těch lidí do Muskových firem investovali hodně peněz, jejichž další osud je závislý do značné míry na tom, co s nimi Musk udělá. Ato je chvíle, kdy se z bizarní soukromé vlastnosti může stát securities fraud, tedy podvod v obchodu s cennými papíry.
Nejdůležitější muž světa. Musk může postavit na hlavu to, jak žijeme
Pro lepší porozumění zopakujme, co se vlastně stalo. Ona story, která po dva měsíce bavila odbornou veřejnost na Wall Street, začala 31. července. Tou dobou byl Musk generálním ředitelem, největším akcionářem (s podílem ve výši necelých 20 procent) a předsedou představenstva Tesly. Jeho základní problém byl, že firma musí vyrobit alespoň pět tisíc vozů typu Model 3 týdně (a sedm tisíc celkově, tedy včetně vozů Model X a Model S), aby neprodělávala. Musk již předtím několikrát slíbil, že pětitisícovou hranici překoná -na jaře loňského roku, na podzim, letos na jaře… A pořád nic.
Nervózní léto
Investoři začali být nervózní; kvůli opakovanému neúspěchu začala cena akcií Tesly klesat. Začalo se říkat, že Musk na svou roli nestačí a že a) neumí dělat auta, b) ukousl si příliš velké sousto, c) je vůbec celej divnej, d) všechno dohromady. Bylo by logické v takovou chvíli zbavit se tlaku investorů vyvedením firmy z burzy? Jistě bylo, jenže u firmy s tržní kapitalizaci přes 65 miliard dolarů (a s nejistou budoucností k tomu) obvykle neseženete kupce přes noc. Znervózněl i Musk. Začal se s lidmi hádat na Twitteru i v televizi, přičemž obzvláštní pozornost věnoval těm, kteří na burze sázejí na pokles akcií (a tím tlačí jejich cenu dolů). Nastěhoval se do továrny Tesly v kalifornském Fremontu a často odtamtud celý týden nevylezl. Když cena akcií padala příliš nepěkně, vložil do nich vlastní peníze - jen v červenci jich nakoupil za 25 milionů dolarů, což ani pro člověka s majetkem odhadovaným na 20 miliard dolarů není úplně málo.
Letos 31. července začali zaměstnanci v továrně Tesly slavit. Podařilo se jim dosáhnout pětitisícové hranice - právě včas, aby se vešli do konce druhého čtvrtletí. To by mělo znamenat, že pokud si firma výkonnost udrží a nestane se nic neočekávaného, bude v druhé polovině roku v černých číslech. Promítla se Muskova úleva a radost do touhy natřít to těm škarohlídům, kteří si vsadili na pád Tesly? Bylo by to lidsky srozumitelné.
Zlatá horečka mezi nebem a zemí. Investory láká vesmír
Tentýž den odpoledne se Musk setkal se zástupci PIF, což v tomto případě není francouzský časopis pro děti, nýbrž saúdskoarabský suverénní fond, největší svého druhu na světě s aktivy ve výši dvou bilionů dolarů. Šéf delegace PIF se Muska zeptal, jestli myslí vážně své úvahy o tom, že by bylo nejlepší Teslu z burzy stáhnout. „Pokud budou podmínky rozumné, neměli bychom s tím problém,“ měl arabský boss říci. Konkrétněji o tom řeč nebyla, ani o klíčové otázce, kolik by taková rozumná nabídka čítala.
Prémie 40 procent?
O několik hodin později odeslal Musk členům představenstva - tedy svým podřízeným, mezi nimiž je jeho mladší bratr Kimbal a další lidé jemu naklonění - e-mailový vzkaz s předmětem „Nabídka převzít Teslu do soukromých rukou za 420 USD za akcii“. Akcie Tesly se tehdy pohybovaly těsně nad 300 dolary za kus.
Představenstvo zastříhalo ušima, protože přeplatit firmu o skoro čtyřicet procent je hodně. Nicméně když je vaším nadřízeným Elon Musk, říkat „to si raději ještě pořádně rozmysli“ nepatří k vaší žádané kvalifikaci. Představenstvo tedy dalo Muskovi povolení kontaktovat v tom smyslu největší akcionáře a uložilo mu informovat představenstvo, jak rozhovory s nimi dopadly.
Řádný postup v té věci by vypadal zhruba následovně, píše Matt Levine z Bloomberg View: Musk bude intenzivně komunikovat s fondem PIF, případně s dalšími zájemci, o vykoupení akcií Tesly z burzy za 420 dolarů za akcii. Zároveň osloví stávající akcionáře Tesly s dotazem, zda by si své vlastnické podíly chtěli udržet i v případě, že firma nebude veřejně obchodovaná. Najme si konzultanty z Wall Street, kteří se vyznají v drobném písmu smluv stávajících i budoucích. Zjistí, jaká omezení platí ohledně nakládání s nelikvidními aktivy (takovými, která se blbě prodávají) institucionálních investorů firmy. Také zjistí, jaký typ souhlasu od regulačních orgánů bude k takové pěkné velké transakci zapotřebí.
Následující týden se v té věci však nic nedělo. Musk prvního srpna oznámil výsledky hospodaření Tesly za druhý kvartál; tržby předčily očekávání, zisk zklamal. Trh si to vyložil jednoznačně optimisticky: cena akcií vystoupala do pondělka 6. srpna na 341 dolarů. Ti, kteří vsadili na pokles akcií, si lízali rány.
Bomba za 420 dolarů
A v tu chvíli, v úterý 7. srpna, Musk poslal přes Twitter do světa sdělení následujícího znění: „Uvažuji, že bych převedl Teslu do soukromého vlastnictví za 420 dolarů za akcii. Financování zajištěno.“ A v zápětí: „Akcionáři by mohli buď prodat za 420 dolarů, nebo si akcie podržet i mimo burzu.“
To je podobné, jako kdyby majitel fotbalové Sparty Daniel Křetínský před začínající sezonou řekl: „Koupil jsem Messiho a Ronalda a všichni držitelé permanentek mají doživotně pivo zdarma.“ O permanentky by v tu chvíli vypukla strašlivá rvačka. Soudný člověk by však zároveň tušil, že něco nehraje. I šéf oddělení Tesly pro vztah s investory se dvanáct minut po Muskově tweetu doptával v jeho kanceláři, jestli „ta zpráva je pravdivá“.
Am considering taking Tesla private at $420. Funding secured.
— Elon Musk (@elonmusk) 7. srpna 2018
Nastal poprask. Akcie Tesly vzápětí zdražily o deset procent, což je na jediný den obchodování obrovský skok. (Zároveň však zůstaly na ceně okolo 380 dolarů za akcii, což naznačuje, že skepse investorů byla značná.) Tisk, akcionáři, představenstvo, investoři - ti všichni se kolem Muska seběhli a požadovali informace, vysvětlení, potvrzení, detaily, cokoli.
Nedostali dohromady nic. „Způsob, jímž Elon Musk informoval o nabídce na soukromé převzetí Tesly, je neortodoxní,“ napsal následující den relativně zdvořile jeden z mnoha skeptiků, analytik finančnické firmy Cowen Jefirey Osborne, jenž si myslí, že akcie Tesly poklesnou na 200 dolarů za kus, „parametry firmy podle našeho názoru ani zdaleka neospravedlňují ocenění ve výši 81 miliard dolarů (což odpovídá 420 dolarům za akcii).
Věci se chopila Komise pro cenné papíry a burzy (SEC). I ona požadovala vysvětlení. Během jejího jednání s Muskem vyšlo najevo, že šéf Tesly o záměru vyvést firmu z burzy s nikým podrobně nemluvil, potenciální arabské kupce nevyjímaje (ti, jak se zjistilo, koupili jen zhruba čtyřprocentní podíl). Neoslovil s ním akcionáře, konzultanty ani regulátory. Jinými slovy, ve skutečnosti nejspíš jeho záměr nebyl zase tak horký.
A to je v burzovním prostředí podvod.
Dohoda? Ano. Ne. Ano
Zároveň také vyšlo najevo, že Muskovi se řečený krok nijak nevyplatil, nijak z něho osobně neprofitoval. Celý mechanismus byl poměrně zjevný: šéf Tesly chtěl říct skeptikům co nejhlasitější „fuck off!“ a zvolil tomu cestu, která byla nezákonná jen jaksi omylem. Zákon o spoofingu, tedy manipulaci trhu řečeným způsobem, počítá s tím, že lidé trhem manipulují za účelem vlastního obohacení, ne proto, aby někomu vzkazovali: „Fuck off!“
Co tedy s tím? Komise zvolila uměřený, skoro otcovský přístup. Navrhla Muskovi vyrovnání - pokutu dvacet milionů dolarů pro něho a dvacet pro Teslu -, zákaz výkonu funkce šéfa představenstva Tesly na dva roky a zřízení nějaké formy firemního dozoru nad Muskovými twitterovými výlevy. První muž Tesly dohodu přijal.
To bylo ve středu 26. září. Než však Musk došel domů, zase si to rozmyslel. Ve čtvrtek ráno oznámil, že kdyby přijal, přiznal by tím vinu, a to že on zase ne, protože je svým akcionářům i sobě povinován pravdou (to není přímá citace, ale její duch je autentický). „Asi z toho chce pro sebe i akcionáře udělat co nejdramatičtější, vysoce riskantní záležitost,“ komentoval to znovu Matt Levine od Bloombergů.
Teď bylo pro změnu na komisi, aby vzkázala: „Fuck off.“ Ještě týž den tedy zažalovala milého Muska za podvod při obchodu s cennými papíry, a teď se ukaž.
SpaceX na prodej
Začalo se divoce spekulovat. Deník The Wall Street Journal přinesl v pátek dohady o tom, že Musk a jeho lidé zvažují dvě možné únikové cesty. Zaprvé, mohli by tvrdit, že PIF skutečně byl připraven Teslu za řečenou cenu odkoupit. Tou cestou se nakonec nevydali (je možné, že jim z Rijádu v odpověď dorazil arabský ekvivalent „ffo kcuf“). Nebo – a to je hodně divoké - kdosi navrhoval, nejspíš Musk sám, že by mohl použít svůj podíl ve vesmírné firmě SpaceX na financování vlastního odkupu Tesly. Nikde přitom nezaznělo, zda by taková transakce obnášela prodej akcií SpaceX na trhu, výměnu akcií mezi Teslou a SpaceX, nebo snad přímo uvedení SpaceX na burzu.
Západní společnost potřebuje a využívá saúdské miliardy:
Nejen Uber. Saúdové dali miliardy do firem, jejichž služeb Západ denně využívá
Nakonec nic z toho (naštěstí) ani zaznít nestačilo, protože hned následující den se Musk a komise dohodli na novém vyrovnání. Bylo stejné jako to původně navrhované, jen s jedním rozdílem, že totiž Musk nebude smět být předsedou představenstva roky tři namísto původních dvou.
Sobotou 29. září tak měl být případ uzavřen. Jenže Muskovi nejspíš nestačí najednou vést firmu na auta, firmu na lety do vesmíru a firmu na kopání hypertunelů, aby se dostatečně zabavil. Necelý týden bylo ticho - a pak se na jeho twitterovém účtu objevilo cosi ironického o fiktivní Komisi pro obohacování těch, kteří ničí hodnotu firem (Shortseller Enrichment Commission má přitom stejnou zkratku SEC jako Securities and Exchange Commission). Zároveň se dostala na veřejnost Muskova výzva vlastnímu představenstvu: „Pokud nebudete proti komisi bojovat, končím.“ Komise - skutečná SEC - celkem velkoryse přešla obojí mlčením.
Just want to that the Shortseller Enrichment Commission is doing incredible work. And the name change is so on point!
— Elon Musk (@elonmusk) 4. října 2018
Musk je tedy s výsledkem celého toho tyátru zjevně nespokojen. Kdokoli však měl ten luxus, že jej mohl sledovat zvenčí, mohl si povšimnout, že komise po něm nešla ani zdaleka s takovou vervou, s jakou šel on po ní. A nakonec se striktně držela svého poslání, jímž je hájit zájmy akcionářů, ne učit byznysmeny, jak mají dělat svoji práci. Ačkoli původně požadovala Muskův odchod nejen z pozice šéfa představenstva, nýbrž i generálního ředitele, spokojila se nakonec s kompromisem. Možná nahlédla, že by po vyštípání Muska ztratila Tesla v očích investorů značnou část (většinu?) své hodnoty, a že by tak akcionáři nakonec utrpěli škodu podstatně větší, než jakou nadělal Muskův neuvážený tweet. Tak či onak lze říct, že komise postupovala rozumně a s pochopením nejen pro právní stránku věci, nýbrž i pro její reálný, lidský kontext.
Jinými slovy, odvedla to, co se od ní čeká.
Úřad jako požehnání
A co má být, řeknete si. Úřady a instituce vůbec jsou z definice na světě, aby dělaly, co mají. Někdy se to daří lépe, jindy hůře. (Jak to vypadá, když to jde hůře, ukázal v prvním říjnovém týdnu Senát amerického Kongresu, kde se ve sporu o nominaci soudce Nejvyššího soudu ani jedna ze stran v zájmu prosazení vlastních ambicí neštítila žádné podlosti.)
Jenže jak již bylo řečeno, postavit se proti instituci, sám samojediný, je parádní PR. Máte-li po ruce sociální média, nepotřebujete k vybudování pozice hrdiny ani příslovečnou polovinu mozku; vždyť kdo má rád byrokracii? Případ střetu Elona Muska a SEC je proto užitečný právě svou jednoduchostí: ukazuje, že ony instituce, na něž jsme si zvykli - často právem -zahlížet jako na živoucí zlo, fungují; a obvykle fungují právě tak, jak mají, to jest užitečně.
To není samozřejmost, nýbrž požehnání. Instituce, jimž lze věřit, že budou dělat, co mají, jsou pro slušný běh věcí důležitější, než kdo je zrovna prezident nebo soudce Nejvyššího soudu. Každý den bychom se měli probouzet s modlitbou: Bože, chraň byrokraty, ať zůstanou aspoň napůl příčetní, jako jsou doposud. I když si mohou být jisti, že DiCaprio nikoho z nich nikdy hrát nebude.
Dále čtěte:
Elon Musk: jak vydělal peníze na své šílené nápady?
