Staronového prezidenta sváží ekonomické bariéry
George Bush starší vyhnal Iráčany z Kuvajtu. V boji proti Saddámovi Husajnovi vytvořil opravdu širokou mezinárodní koalici „ochotných“, o níž pak o řadu let později spíše jen mluvil jeho syn. Otec Bush se ovšem během svého jediného období ve funkci hlavy státu na vojenský pochod do Bagdádu nevydal. Asi dobře věděl proč. Přesto se těšil značnému mezinárodnímu respektu.
George Bush mladší rozdrtil zločinné režimy v Afghánistánu i Iráku. Prokázal tak vojenskou sílu Ameriky, která musela reagovat na teroristické útoky z 11. září 2001. Mírová obnova, zvláště Iráku, se však Spojeným státům nedařila. V zemi svrženého diktátora Saddáma se dodnes bojuje a Irák je daleko významnějším působištěm teroristů než v minulosti. Velká část světa a také mnoho Američanů (byť byli ve volbách v menšině) vidí v mladším Bushovi nejen svalnatce, ale také břídila.
Teď to bude potřetí, co prezident jménem George Bush zahájí své čtyřleté prezidentské období. Na první pohled se zdá, že Bush-syn bude pokračovat v tom, co dělal dosud - ať už v mezinárodní politice, či v ekonomice. Zaútočí teď třeba ještě v Íránu? Pustí se do podpory další ekonomické expanze bez ohledu na to, co to bude znamenat pro státní pokladnu? Mnozí experti o tom pochybují, neboť z logiky dnešní situace vyplývá, že už to nebude možné.
Ve stopách otce?
Nelze vyloučit, že druhé období Bushe mladšího se bude spíše podobat způsobu vládnutí jeho otce. Ten byl zdrženlivý nejen v prosazování americké síly na mezinárodní scéně, ale také se více zabýval tím, jak dát do pořádku veřejné finance. Ponechme stranou otázku, zda to současný prezident nyní myslí vážně, když slibuje sjednocování Ameriky a spolupráci se spojenci v zahraničí. Faktem ovšem je, že ho k opatrnosti budou svádět realisté v jeho okolí. Těm musí být jasné, že možnosti opravdu nejsou neomezené.
Dokonce i mnozí Bushovi voliči vidí, že situace v Iráku není právě růžová. Obnova země a udržování americké vojenské přítomnosti vyžaduje značné finanční výdaje. A to v době, kdy se americký rozpočtový schodek pohybuje na úrovni čtyř procent hrubého domácího produktu, i když Bush zdědil po Billu Clintonovi výrazný fiskální přebytek. Současný prezident ostatně sám vytyčil cíl snížit deficit na polovinu do pěti let.
Ekonomové však upozorňují, že dosavadní Bushovy plány jsou v tomto ohledu nedostatečné. Jeho protivník ve volbách John Kerry v tomto směru vyvolával přece jen více nadějí, byť i v případě jeho plánů měli mnozí pochybnosti. Bush, alespoň oficiálně, hodlá pokračovat ve snižování daní, platnost některých dosud časově omezených daňových úlev chce prodloužit. Kdyby se mu tím podařilo nastartovat výraznější hospodářský růst, mohla by i to být cesta k ozdravění financí. Jenže zatím převládá mírná skepse - hospodářský růst je nižší, než by bylo třeba a brzdí ho i vysoké ceny ropy.
A jsme v začarovaném kruhu: Další vojenské akce na Blízkém východě by ekonomickému oživení neprospěly. Zatímco útok na Irák se mohl jevit mimo jiné i jako dobrá příležitost pro americké firmy, nyní o tom lze pochybovat. Lákavý irácký trh se otevírá mnohem pomaleji, než se čekalo, a podobné je to s tamními zásobami ropy.
Bitvy o budoucí výdaje.
Bush se možná střetne s některými kongresmany, a to i z vlastní Republikánské strany, kteří budou požadovat stamiliardové investice do infrastruktury. Tlaků na různé výdaje nebude ubývat a leckdo připomene, že prezident v minulosti žádné velké výdajové balíky nezarazil. Jak pak bude vypadat třeba diskuse, až bude nutné schválit další peníze na Irák? Právě podle vývoje v Iráku přitom bude i nadále posuzována úspěšnost Bushova prezidentského mandátu.
I kdyby se nicméně administrativa ve Washingtonu na cestu snižování rozpočtového schodku vydala, nemusí to v dlouhodobém výhledu stačit. Na konci tohoto desetiletí začne odcházet do důchodu generace „baby-boomers“, tedy lidí, kteří se narodili v době zvýšené porodnosti po druhé světové válce. Sociální a zdravotní podpory pro starší Američany vzrostou.
Zastánci tržně orientované ekonomiky vidí jistou naději v Bushových plánech na reformu sociálního a zdravotního zajištění. Prezident prosazuje částečnou privatizaci těchto systémů, jeho hitem jsou osobní účty. Další nadějí, alespoň z pohledu pravicových ekonomů, může být celková reforma daňového systému, byť k systému rovné daně (prosazované řadou konzervativních myslitelů) bude asi mít daleko. Jenže i u daňové reformy se předpokládá, že přinejmenším v první fázi veřejné finance spíše zatíží.
V rukou Asiatů.
Rozpočtový schodek však pro mnohé analytiky není úplně tím hlavním problémem. Spojené státy se potýkají také s vysokým deficitem běžného účtu kolem šesti procent HDP. Američané zkrátka spotřebovávají mnohem více, než sami vyvážejí. Zatím se daří tento deficit vyvažovat s pomocí zahraničních investorů, především asijských. Ti ve velkém nakupují americké cenné papíry. Ale kdo si může být stoprocentně jist tím, že tyto investice budou pokračovat?
„Zahraniční investoři byli dosud ochotni financovat dluhy Spojených států, ale většina těchto financí přicházela spíše od centrálních bank asijských národů než od soukromých investorů. Pokud zahraniční chuť na státní obligace ochabne, bude nutné zvýšit úrokové míry, aby se udržela dostatečná atraktivita investic a aby peníze dále tekly do této země,“ napsal Edmund Andrews v analýze pro list The New York Times. Vyšší úrokové míry by pak mohly znamenat ohrožení hospodářského růstu a následně právě i veřejného rozpočtu.
Otázkou je také to, jak prezident bude řešit otázky volného obchodu. Znovuzvolení „vůči byznysu přátelského“ Bushe uvítali mnozí američtí podnikatelé a zástupci řady odvětví. Od staronové hlavy státu se očekává, že zajistí příznivé podnikatelské prostředí. Zkušenosti z minulosti nicméně ukazují, že za svého „přítele“ mohli George Bushe považovat i ty firmy, kterým spíše pomohl protitržním ochranářstvím - třeba oceláři. Z pohledu celkové americké ekonomiky však tato opatření až tak nadějná být nemusela. Na druhé straně dvojice John Kerry - John Edwards tíhla k ochranářství ještě mnohem silněji.
V době předvolební kampaně se vystupňovaly některé americké obchodní spory s Evropou - včetně konfliktu o subvence firmám Airbus a Boeing či hrozící odvetná cla za důsledky rozšíření Evropské unie, která mohla postihnout (a snad nakonec nepostihnou) i české skláře. Bush údajně musel reagovat na Kerryho výtky, že nedokáže zajistit obchodní zájmy Spojených států. Nyní budou mnozí s napětím sledovat, jak prezident zareaguje po svém vítězství. Budou Američané v obchodních sporech smířlivější?
Poučí se Bush?
Během svého prvního období musela Bushova administrativa čelit krizím, které měly přímý dopad na ekonomiku. Kromě zápolení s poválečnou obnovou Iráku a Afghánistánu na Ameriku dopadly následky vyšumění významného boomu technologických firem, nutnost více investovat do vnitřní bezpečnosti země po 11. září či skandály kolem financí velkých korporací. Spojené státy nicméně dlouhodobě prokazují odolnost vyrovnávat se s veškerými ekonomickými zádrhely. Bushovi lidé si přesto nutně musejí klást otázku: Bude to tak trvat věčně? Skeptici tvrdí, že Ameriku může citelně zasáhnout nějaká další velká krize - ať už geopolitická či ekonomická, spojená se snahou Íránu obstarat si jadernou zbraň nebo třeba s odlivem asijských investic.
Mnozí Američané volili Bushe kvůli jeho rozhodnosti, nekompromisnosti a odvaze. Od Kerryho se čekalo více rozvahy, zatímco současný prezident má pověst muže, který se nebojí rizika. Příklad Iráku ukázal, že ne vždy se takový postoj vyplácí. Je však na Bushovi a jeho lidech, jak se z toho poučí.
