Centrum internetu oznámilo, že pouze 22 procent české populace je počítačově gramotných alespoň podle elementárních nároků. Je to kapku odvážné tvrzení, uvážíme-li, že se opírá o schopnost odeslat e-mail s přílohou, ale když se nad tím chvíli zamyslíte, docela by to stačilo.
Nabízím jedno odůvodnění, a to ve třech obrazech.
Moji rodiče, kteří si užívají penze na venkově, se rozhodli pořídit si počítač a připojení k internetu. Všechny důvody neznám, ale napíšu-li, že by se i v bukolickém rozpoložení přece jen rádi účastnili cvrkotu, v němž žijí jejich děti, asi se nespletu. Nezvolili snadnou cestu.
Koupil jsem nedávno počítač od HP, respektive od jeho prestižního partnera-obchodníka. Přijeli, složili v předsíni tři bedny a zase zmizeli někde v kybérii. Tehdy jsem si ještě rodiče na svém místě nepředstavil. Až asi o tři týdny později - to zapracoval na funkčnosti mého stroje virus, a to důkladně. Servisní asistent oné firmy mi po telefonu sdělil, že mám „přeinstalovat wokna“, a hbitě zavěsil. Aspoň jsem se zase pocvičil, ale to už mi paralela hlavou proběhla: Jestlipak takhle poradí mým rodičům, kteří právě trénovali, jak kliknout myší a strefit se přitom na kýžené místo?
Obraz druhý: iDnes počátkem října oznámil, že zjednodušil sportovní stránku. Znělo to nadějně, dokud jsem otci nedoporučil adresu fotbal.idnes.cz. Totiž - od počátku procesu počítačové „gramotizace“ rodiče přesvědčuji, že metoda pamatovat si krok po kroku jednotlivé úkony není tou nejšťastnější. Nutím je logicky uvažovat a vnímat nové prostředí a všechna rozhraní jako poměrně jednoduché a vstřícné přátele. Leč zjednodušená sportovní stránka obsahuje skoro 120 hypertextových odkazů a ještě horší je, že mnohé vedou na stejnou stránku. Obojí se blbě logicky vysvětluje člověku literární kultury, který se zrovna učí, kdy kliknout jednou a kdy dvakrát a že hypertextový odkaz nemusí být vždycky podtržený.
Obraz třetí: Když jsme narazili na problém, kde vlastně co v internetu najít, doporučil jsem vyhledávače. Pro explikaci jsme zvolili vyhledání pražské zoo pomocí Seznamu. A hle - Seznam nabídl na téma zoo sto padesát odkazů, z nichž až šedesátý patřil té největší, pražské a ještě to nestálo v titulním linku. Pak jsme se odvážili jít na zoo přes PIS, tedy nikterak přehlednou stránku Pražské informační služby. Rodič dbalý nabádání k logickému uvažování tam narazil na tak zběsilou kombinaci různých hypertextových odkazů, až dospěl k názoru, že odkaz nenajde proto, že to pořád ještě neumí. Fakt jim to neulehčujeme. Takhle bychom v Česku mohli počítačovou gramotnost rovnou definovat jako vědomou schopnost strefit se do zásuvky napájecím kabelem.
Rád bych proto poprosil nejen za své rodiče: Chtělo by to trochu zjednodušit a víc spolehlivosti. Jinak se v počítačové gramotnosti pohneme jen díky demografickému vývoji, a to je trochu neelektronická rychlost.
Aby bylo jasno - nemyslím, že kybernetický svět by měl být zvláštním územím jen pro některé, rozumějte gramotné, přičemž gramotnost teď definuji jako vědomou schop-nost samostatně a správně instalovat operační systém. V tom se ovšem s tím maníkem wod woken asi shodnu stěží.
