Malí pumpaři si už léta stěžují, že je dusí konkurence velkých zahraničních sítí. Mají pravdu. Velcí prodejci benzinu už opravdu obsadili téměř všechna lukrativní místa, požírají se i navzájem a jejich expanze zdánlivě nemá hranic. Stížnosti na nepřízeň podnikatelského osudu jsou však - jako obvykle - málo platné.
Globalizace je přírodní zákon a v něm platí, že velcí budou ještě větší a silní ještě silnější. Soukromý pumpař, který investoval do své rodinné čerpací stanice, se přesto nemusí bát, že připravil svým dětem smutný osud. Musí se pouze hodně snažit a hlavně hledat, v čem může být jiný (a lepší) než sterilní obsluha u čerpadel známých značek. Pokud se mu to podaří, přežije. Stejně jako venkovské nebo městské konzumy, které dál fungují, i když se také před časem zdálo, že je svou super a hypernabídkou smetou majitelé nadnárodních obchodních řetězců. Zcela bez šancí nemusí být ani ten, kdo se o výstavbě vlastní čerpačky teprve rozhoduje. Velcí hráči se většinou nehrnou do byznysu, který je mimo jejich rozlišovací schopnost. Místo pro nové pumpy ovšem těžko najdete třeba na dálnici D1, kde jsou jen na prvních deseti kilometrech při výjezdu z P rahy hned tři. A je jasné, že začátečník bez finančního zázemí velké nadnárodní firmy nebo nápadu století, který by dorovnal propad zisku z prodeje benzinu, by jim těžko mohl konkurovat.
