GLOBALIZACE MÁ SVOU VLASTNÍ LOGIKU

Vernon Ellis

Evropa by měla usilovat o vyvážený vztah mezi volným trhem a státní regulací, říká Vernon Ellis, vedoucí partner v celosvětové poradenské společnosti Andersen Consulting pro Evropu, Střední východ, Afriku a Indii. Chápe obavy některých Čechů z přílišného byrokratismu v Evropské unii, ale vstup do ní považuje za velkou šanci pro naši republiku.

Vernon Ellis (54) je Angličan. Vystudoval filozofii, politologii a ekonomiku na Magdalen College v Oxfordu ve Spojeném království. V roce 1969 nastoupil ke společnosti Andersen Consulting, v níž se postupně vypracoval na vedoucího part nera pro Evropu, Střední východ, Afriku a Indii. Má praktické zkušenosti z Londýnské burzy, působí i v univerzitním světě. Hodně cestuje, pracovní sídlo má v Londýně.

EURO: Přiznejme se čtenářům, že nesedíme naproti sobě tváří v tvář, ale bavíme se přes satelit spojující pražské sídlo Andersen Consulting s vaší londýnskou pracovnou. Je tento způsob komunikace pro vás běžnou záležitostí? ELLIS: Technologie nám dávají velké možnosti, tak je využívejme. V naší firmě to děláme běžně a rozsáhle.

EURO: Šetří to náklady? ELLIS: Jistě. Nemusíte například tolik cestovat. Navíc audio nebo videokonference na dálku vás vede k tomu, abyste se na téma řádně připravil a koncentroval.

EURO: Ne všichni lidé v České republice si jsou jisti, že bychom měli vstoupit do Evropské unie. Co byste vzkázal pochybovačům jako představitel jedné z největších poradenských firem na světě? Bude to pro naši zemi dobré? ELLIS: Členství pro vás bude podle mého názoru velmi přínosné a dá vám velké možnosti. Mimo jiné z něj vyplývá výhodný přístup na velký sjednocený evropský trh. Je to také o výhodnosti volného obchodu v disciplinovaném prostředí, což Evropská unie zajišťuje.

EURO: Myslíte, že západoevropské země rozumějí obavám z přílišného plánování v Evropské unii, které u nás někdy zaznívají? My jsme zažili, co to je státní plánovací komise, která určovala co, kde a jak se má vyrobit a spotřebovat, na vlastní kůži. Při pohledu z Prahy někdy Brusel takovou plánovací komisi připomíná. ELLIS: Já dobře chápu, z čeho ta obava pramení. My v Británii také nemáme rádi příliš velkou byrokracii. Zároveň bych ale rád řekl, že je potřebná určitá rovnováha. Studie, kterou naše společnost nedávno připravila o Evropě na počátku příštího tisíciletí, říká, že je třeba usilovat o rovnováhu mezi volným trhem na jedné straně a státní regulací ve sférách jako sociální politika nebo celkové tržní podmínky na straně druhé.

EURO: Myslíte si, že nás Evropská unie chce opravdu přijmout? Ptám se proto, že z Prahy to někdy tak jednoznačně nevypadá. ELLIS: Já nemůžu mluvit za Evropskou komisi. Podle mě však Evropská unie rozhodně usiluje o rozšíření a vstup vaší republiky bude mít potřebnou podporu. Je to i otázka správného načasování. Tvrdím, že rozšíření unie je dobrá věc.

EURO: Už jste se zmínil, že společnost Andersen Consulting vypracovala studii o Evropě po roce 2000. Jaké jsou její hlavní závěry? ELLIS: Studie pracuje se třemi scénáři pro Evropu v roce 2008. V jednom nazýváme Evropu konkurenční a integrovanou, ve druhém pečovatelskou integrovanou a ve třetím roztříštěnou a „sešívanou.

EURO: Jak máme rozumět slovu „sešívaná ? ELLIS: Je to model předpokládající, že moc v Evropě se rozdělila na národní a nadnárodní celky, vznikají různé regiony s rozdílným sociálně-ekonomickým uspořádáním, fungují národní měny a zavádějí se obchodní bariéry.

EURO: A pokud jde o první dvě varianty? ELLIS: Konkurenční integrovaná Evropa má jednotný trh a jednotnou měnu, vládne akcionářský model kapitalismu, silné centrální instituce podporují tržní soutěž, subvence a obchodní bariéry byly odstraněny. Trh práce je regulován velmi jemně, rozdíl mezi bohatými a chudými lidmi vzrůstá. V pečovatelské integrované Evropě se klade důraz na vysoké minimum sociálního standardu, na ochranu životaschopného průmyslu před vnější konkurencí. Stupeň integrace je stejný jako v předchozí m modelu.

EURO: Když jste připravovali svou studii, nemohli jste tušit, že bude válka v Jugoslávii. Chtěl byste teď vaše scénáře poopravit? Který je nejpravděpodobnější? ELLIS: Nejdříve mi dovolte poznámku, že právě poslední velké události ukázaly, jak dobré je mít po ruce více scénářů. Neřekl bych ale, že situace v Jugoslávii by nás měla vést nějakým jedním určitým směrem. Všimněte si, že v případě Jugoslá vie jsme byli svědky jednotného postoje členských států Evropské unie. A to mimo jiné ukazuje, že existují dobré základy pro společnou zahraniční politiku unie, což se zdálo být ještě donedávna zbytečné.

EURO: Podle vás tedy není třeba na uvedených scénářích nic měnit? ELLIS: Válka je extrém. My jsme v našich scénářích chtěli ukázat, kam může Evropa za určitých podmínek dojít. Realita je vždycky určitou směsí lepších a horších možných variant.

EURO: Evropa ale někam konkrétně kráčí. Kam? ELLIS: Já myslím, že určující bude trend ke globalizaci a volný pohyb kapitálu. To bude dál posilováno existencí eura. Kapitálové toky přes hranice budou sílit. Ve finančním sektoru to povede k rozsáhlé transformaci včetně většího zhodnocov ání akcií. Ale zároveň budou sílit obavy o sociální podstatu společnosti, o sociální sounáležitost. Mám na mysli hlavně nezaměstnanost, vzdělání a sociální zabezpečení obyvatelstva. Klíčovou otázkou podle mého názoru bude, zda se podaří ud ržet sociální smír na základě dnešní soustavy řízení, anebo bude třeba utvořit nové partnerství mezi podniky, vládou a zaměstnanci. Jde například o to, zda se podaří zlepšit sociální zabezpečení bez nových masových dotací. Určitě budeme potřebo vat solidní podpůrné sociální mechanismy pro skutečně potřebné lidi, ale zároveň je třeba mít efektivní mechanismy, které by vedly lidi k práci. Myslím, že například Nizozemsko, Spojené království nebo Španělsko jdou v tomto smyslu tím správným směrem.

EURO: V České republice existuje určité, řekněme volné společenství lidí s liberálním zaměřením, které má obavu, že liberalismus v Evropě prohrává. ELLIS: Žijeme ve velmi zajímavé době. Jsme svědky, že ve většině evropských států se dostali k vládě sociální demokraté. Některé z těchto vlád, zvláště v Německu, jako by se chtěli vrátit ke starým intervencionistickým praktikám, dokon ce k obchodnímu ochranářství. Události ale jdou jedna za druhou. Rezignace Oskara Lafontaina, představitele levicového křídla v SPD, byla takovou událostí v Německu. Domnívám se, že globalizační síly spolu s volnými kapitálovými trhy velmi znesnadňují případný ústup od obecně liberálního modelu. Podíváme-li na poslední desetiletí v západní Evropě tak vidíme, že kdykoli nastoupila levicová vláda, vždy po několika letech svou politiku dost podstatným způsobem upravila.

EURO: Zkusme si ukázat budoucí Evropu na příkladu německé dopravy. Mnoho Čechů ví z osobní zkušenosti, že Němci mají vynikající dálniční síť, ale i ta je během týdne po mnoho hodin téměř neprůjezdná. Jak se budou Evropané dopravovat v příš tím tisíciletí? Po dálnicích, anebo se vrátí na železnici? ELLIS: Doprava je dobrým příkladem dilematu mezi Evropou pečovatelskou a Evropou konkurenční. Dopravní problém ukazuje, že čistě liberální ekonomika má své meze. Každý asi připustí potřebu určitých omezení a státních zásahů v dopravě, protože jinak by vznikl na silnicích úplný chaos. Navíc není tak úplně jasné, zda se podaří dostat do rozvoje dopravní infrastruktury dostatek soukromého kapitálu. A pokud budeme chtít podporovat propojování železnic napříč Evropou, bude to vyžadova t určitou nadnárodní harmonizaci a kooperaci, která bude obtížná, pokud budou železniční společnosti soukromé.

EURO: Je možné, aby i dnes vznikaly nové velké a každému známé společnosti typu Microsoft, Baťa nebo Ford? ELLIS: Proč ne? Taková možnost tu stále bude. Například Microsoft je relativně mladá společnost, která vyrostla ve velmi krátké době. Klíčové pro Evropu v tomto smyslu bude, zda budeme schopni stimulovat inovace v podnicích a vytvářet příznivé prostředí pro podnikání. Určitě existuje mnoho příkladů nových závodů. Evropa má komparativní výhody a není nerealistické si představit nové podniky, které by začaly například v České republice a postupně se dopracovaly předního postavení ve světě. Zejména pokud by jejich zaměření umožňovalo elektronickou metodu dodávání produktů nebo služeb klientům.

EURO: Které obory a odvětví se vám jeví pro Evropu dlouhodobě perspektivní? ELLIS: Neřekl bych, že bychom měli hledat odpověď na tuto otázku. Nejde o to, který obor je lepší či horší, i když bychom asi našli takové příklady, ale o to, jak firmy zvládnou svou produkci, jak se dostanou na trh, jak si zařídí odby t a podobně.

EURO: A jak by na to měly jít? ELLIS: Už jsme hovořili o našich třech rozdílných scénářích. Kromě rozdílů jsou pro ně typická i některá společná témata. Pro úspěch budou mít velkou úlohu nové technologie, elektronický obchod, investice do kvalifikace zaměstnanců, úsilí o snižování nákladů a růst produktivity práce, vytváření aliancí napříč odvětvími a přes národní hranice. To je i odpověď na vaši otázku.

EURO: Jakou má Česká republika v Evropě komparativní výhodu? ELLIS: Určité výhody máte. Například vysokou kvalifikovanost lidí, nízké náklady na pracovní síly. Ale pozor. Všimněte si, že Škoda Mladá Boleslav investuje do kvalifikace pracovníků, i když do ní přicházejí již poměrně zruční a vzdělaní lidé.

EURO: Dobře, jsme chytří. Ale nemáme kapitál. Nepochybuji, že víte o nynější situaci na českém trhu, kdy je velmi těžké získat od banky úvěr. Máte radu pro malé a střední podniky, jak získat kapitál? ELLIS: Abych byl upřímný - nepovažuji se za experta na situaci v České republice. Ale uvedený problém je živý v celé Evropě. Soukromý kapitál jde tam, kde cítí zisk, což je samozřejmě zcela správné. Já ale mám obavu, že v některých zem ích není z tohoto hlediska dostatečně dlouhodobá perspektiva. Důraz na krátkodobý zisk a krátkodobou konkurenceschopnost znamená, že podnikatelé, kteří chtějí začít nebo rozšířit podnikání, mohou mít problémy při získávání finančních zdrojů. A to je škoda.

EURO: Má dnes vůbec smysl zakládat malé firmy, když kupříkladu v malo obchodním sektoru vidíme v České republice zcela jasně, jak velké řetězce doslova likvidují jednoho malého obchodníka za druhým? ELLIS: Řekl bych, že v určitých segmentech trhu zůstanou příležitosti i pro malé obchodníky. Ale je pravda, že v maloobchodě vámi zmíněný proces probíhá. Je to ale přirozené, protože velké řetězce mají výhodu nakupených znalostí, promyšlených prodejních systémů a relativních úspor plynoucích z velkého obratu. Samozřejmě toho také využívají. Myslím si však, že jejich vliv není zase až tak důležitý. Malí obchodníci v centru Londýna kupříkladu nejeví v tomto smyslu žádnou úzkost. Proč by se nemohlo dobře chytit třeba malé krejčovství se svou zvláštní, pružnou a kvalitní nabídkou?

EURO: Co to vlastně je globalizace? Stále častěji se o ní hovoří, ale není vždy jisté, že tomuto termínu všichni správně rozumí. Zkuste ten pojem nějak vysvětlit. ELLIS: Jde o výsledek několika faktorů. Za prvé se celosvětově úzce propojily kapitálové trhy. Za druhé se unifikuje spotřebitelská poptávka. Třetím faktorem jsou informační technologie, které způsobily doslova revoluci. Dnes díky jim můžete sna dno řídit své obchodní aktivity po celém světě rychle a efektivně z jednoho místa. A na tomto základě vznikly společnosti, které pracují ve velkých měřítcích v rámci celé planety a často získávají polotovary pro své vlastní koneč né produkty od firem podobného charakteru. Nesmíme se ale nechat svést stranou tím, že se budeme koncentrovat na globalizaci - existují i další důležité síly ovlivňující Evropu. Například - i když spotřebitelský vkus se ve velkých částech světa sjednocuje, zároveň vidíme rozvoj takzvan ých trhů pro jednoho, tedy soustředění se na individuální zákazníky. A zatímco může docházet ke vznikání silnější moci jako v Evropské unii, dochází také k posilování národní a zejména regionální identity. Tím chci říci, že všechny ty tlaky nejdou jedním směrem. Zdá se být jisté, že globalizace neznamená konec rozmanitosti, jak někteří tvrdili.

EURO: Bývalý český a ve světě dobře známý premiér Václav Klaus nedávno vyslovil názor, že Česká republika se stala obětí mezinárodních auditorských a konzultačních společností, které u nás hledají svou peněžní rentu. Co si o tom myslíte? ELLIS: Chápu, jak to asi myslel. Pokusím se ten problém trochu osvětlit. Pokud poradenské firmy nabízejí jenom rady, je velmi obtížné změřit hodnotu takové práce. Můžete vyprodukovat pěknou intelektuálně hodnotou zprávu, ale realita se v důsledk u její existence přitom nikterak ne- mění. Získal jste dobrou studii, jinak se však nic nestalo. My ve své práci vidíme, že klienti přicházejí a chtějí, abychom jim skutečnou hodnotu nějak dokázali. Snažíme se proto získávat takové zakázky, kdy se pracuje na zdravém a nosném podni katelském záměru. V naší branži je důležité rozumět lidem, jejich pracovním zvykům a kultuře, rozumět podnikatelským procesům, vědět, jaký přínos mohou přinést v daném případě informační technologie, co mohou změnit a zlepšit. Musíme znát strategii zákazníka. Potom lze poskytnout určitou objektivní analýzu opřenou také o zkušenosti, jak závěry uvést do praxe.

EURO: Vás osobně se Klausův výrok nedotknul? ELLIS: On má na to právo. Myslím, že má určitou pravdu, pokud jde o počáteční fázi vývoje ve střední Evropě bezprostředně po roce 1989. Mnoho poradenských firem vstoupilo do tohoto regionu prostřednictvím systému mezinárodní pomoci, jako je např íklad program Evropské unie Phare, s cílem provádět analytické a poradenské studie. Cíl byl ušlechtilý a řada těchto studií také měla nepochybně svou hodnotu. Naše společnost přišla až později, což znamenalo, že jsme o to více museli dokazovat, jakou hodnotu vlastně zákazníkovi přinášíme.