V ruce chytrý telefon z Číny, na nohou ,nikové‘ tenisky vyráběné ve Vietnamu, do práce korejským autem ze Slovenska a ke snídani pečivo, jež vzniklo z ingrediencí dovážených z Ukrajiny. Zásluhou překotné globalizace se život nás všech stal v průběhu uplynulých tří dekád podstatně jednodušším. Jenže jakkoliv se to ještě před pár lety zdálo zcela nemožné, nyní se nad ní stahují mračna.
Tak alespoň o současné situaci hovoří experti, kteří se sjeli do švýcarského Davosu, jenž v těchto dnech hostí tradiční Světové ekonomické fórum (WEF). Namísto oné globalizace je v kuloárech slyšet o jiném odborném termínu. Termínu docela opačném, a sice o fragmentaci. Ta by podle řady z nich mohla mít pro lidstvo „devastující následky“.
Jak konkrétně taková fragmentace vypadá, můžeme pozorovat v přímém přenosu. Jejím zářným případem je aktuální počítání některých jihoasijských států v čele s Indií a Indonésií. Obě začaly v průběhu uplynulých týdnů omezovat vývoz několika druhů základních potravin ve snaze zajistit tak dostatek obživy především pro své vlastní lidi. Svět se proto nyní, alespoň na určitou dobu, musí obejít bez jejich pšenice i palmového tuku. A to navzdory faktu, že minimálně zástupci té prvně zmíněné se ještě nedávno dušovali, jak je jejich země připravena nakrmit celou planetu.
Dokonalá bouře
Že má globalizace i své stinné stránky, se ví dlouho. Teprve až s příchodem pandemie se však projevily v plné parádě – to když došlo k uzavření výrobních fabrik v klíčových státech, jež se projevilo narušením dodavatelských řetězců a následnými raketově rostoucími cenami za přepravu. Zkraje letošního roku se sice zdálo, že se většinu těchto problémů podařilo vyřešit, jenže pak Rusové bezdůvodně zaútočili na Ukrajinu a zasadili globalizaci další tvrdý direkt.
Mezi Západem a Východem tak v důsledku přijatých sankcí vzniká jakási obdoba železné opony, která významně poškozuje světovou ekonomiku, staví nové obchodní bariéry, vytváří dodatečné politické napětí a posiluje obavy z nárůstu národního protekcionismu a izolace.
„(Učiněná) rozhodnutí vlád a podniků povedou k větší fragmentaci globální ekonomiky a bezprecedentním změnám v dodavatelských řetězcích, čímž vytvoří dokonalou bouři volatility a nejistoty,“ nechala se dle webu CNN slyšet skupina ekonomů oslovená organizátory WEF. Pakliže se světovým lídrům nepodaří současné problémy zavčas vyřešit, zaplatí za ně lidstvo obrovskou cenu, dodali experti.
Miliony tun obilí uvízlé v přístavech
Z pohledu již zmíněných potravin, respektive jejich nedostatku, jsou aktuálně největšímu nebezpečí vystaveny některé země v Africe. Na obilovinách pocházejících z Ukrajiny, jejichž vývozu z tamních přístavů brání ruské námořnictvo, je existenčně závislý například Egypt, Jemen či Libanon. Situaci však s napětím sledují vesměs všichni, neboť se hraje o bezmála 25 milionů tun obilí.
Ukončení blokády ukrajinských přístavů Moskva až dosud podmiňovala zrušením části sankcí, které na ni Západ během uplynulých tří měsíců uvalil. Ten však něco takového odmítal a namísto toho zkoumal možnost přepravy části sklizně po železnici přes Bělorusko do pobaltských zemí, odkud by ji následně po moři rozeslal do ostatních části světa (což by se pochopitelně bez dočasného pozastavení ekonomických restrikcí – na Bělorusko – dozajista neobešlo). Nejnovější zprávy každopádně hovoří o tom, že v průběhu čtvrtka by kýžený námořní koridor skutečně vzniknout mohl.
Mezitím Rusové na okupovaném ukrajinském území obiloviny horlivě kradou, nakládají na lodě a sami se je snaží prodat. Jedno z jejich plavidel, konkrétně Matros Pozynich, za tímto účelem zkraje května zamířilo do Egypta. Zdejší úřady mu nicméně podle dostupných informací vplutí do alexandrijského přístavu zakázaly. A protože posléze loď nepochodila ani v libanonském Bejrútu, zakotvila nakonec u břehů Sýrie.
Čím blíže, tím lépe. Nebo snad ne?
Nad budoucností globalizace, tak jak ji známe, nevisí otazník jen kvůli rusko-ukrajinskému konfliktu, respektive sporům mezi Spojenými státy, Velkou Británií a Evropskou unií na jedné straně a Ruskem na straně druhé. Značné geopolitické a přeneseně i ekonomické napětí panuje v posledních několika letech rovněž mezi Západem a Čínou.
„Všechny tyto trendy vyvolávají závažné obavy ohledně toho, že se svět začíná rozdělovat,“ řekl v rozhovoru pro list Financial Times José Manuel Barroso, bývalý předseda Evropské komise, který nyní pracuje ve vedení banky Goldman Sachs International. „(Globalizace čelí) třenicím způsobeným nacionalismem, protekcionismem, nativismem, šovinismem, chcete-li, a někdy dokonce i xenofobií. A mně osobně není jasné, kdo z toho vzejde jako vítěz,“ prohlásil.
Stejný názor zastává i Charles Kaye, šéf investiční společnosti Warburg Pincus. Po pádu berlínské zdi v listopadu 1989 nastalo podle něj několikaleté období, během něhož byly geopolitické záležitosti do značné míry upozaděny, a globalizace tak mohla nabírat na síle. Nyní se však opět vrátily do „centra veškerého dění“ a mají přímý vliv na to, kdo, jak a do kterých zemí bude své investice směřovat.
„Bylo by předčasné říkat, že nadešel konec globalizace. Ale faktem je, že globalizace, tak ji známe, už neexistuje,“ podotkl ředitel největší asijské farmaceutické firmy Takeda Christophe Weber. Narážel tím na fakt, že čím dál více podniků, včetně jeho vlastního, přesunuje výrobu svých produktů ze zemí s levnou pracovní silou blíže domácímu trhu, aby se tak kvůli narušenému dodavatelskému řetězci vyhnuly dalším potenciálním problémům.
Pakliže se ale z něčeho podobného stane nový trend, může to mít pro světovou ekonomiku nedozírné následky. Alespoň tak vnímá aktuální situaci finanční ředitel Airbusu Dominik Asam. „Pokud bychom za tak krátké období měli přijít o produktivitu, kterou globalizace vytvářela celá desetiletí, nastartovalo by to inflaci a vyústilo v rozsáhlou a dlouhotrvající recesi. Doufám tedy, že si lídři ekonomicky vyspělých zemí uvědomí, že musí udělat vše pro to, aby takto devastujícímu scénáři předešli,“ doplnil Asam.
Nikoliv krize, ale fragmentace je problém
Podle šéfky Mezinárodního měnového fondu (IMF) Kristaliny Georgievové je riziko potenciální globální hospodářské krize aktuálně docela nízké. A to navzdory faktu, že její organizace nedávno zhoršila výhled ekonomického růstu v letošním roce z dřívějších 4,4 na současných 3,6 procenta. Daleko větší obavy má z něčeho jiného, a sice z již zmíněné fragmentace.
„Nás ani tak neděsí tato zhoršení, protože z 3,6procentního růstu je to do záporných hodnot stále docela daleko. Větší starosti nám dělá to, že zde vzniká fragmentovaný svět plný obchodních a měnových bloků, které až doposud společně tvořily integrovanou světovou ekonomiku,“ zdůraznila Bulharka dle webu Ecomomic Times během jedné z konferencí v rámci WEF. Závěrem pak dodala: „Onen trend fragmentace je silný. Byla jsem vychována na druhé straně železné opony. A nesnášela jsem to. A děsí mě představa, že až tahle válka skončí, ocitneme na prahu další studené války.“
