GLOBÁLNÍ ROPÁK

George Bush se rozhodl nešetřit zeměkouli

ZAPÁLIT SI cigaretu na veřejnosti je v USA čím dál větším problémem. Zato elektrárenské komíny a automobilové výfuky právě dostaly od prezidenta George Bushe doložku nejvyšších výhod. Jako vůbec největší znečišťovatel na

světě se Spojené státy rozhodly neratifikovat Kjótský protokol, a tím se vyvázat z vlastního příslibu snížit do roku 2012 emise oxidu uhličitého o sedm procent. Na rozdíl od občanů mohou uhelní a ropní magnáti v USA kouřit neomezeně.

Na tomto pochodu proti času šokuje nejvíce to, že byl nastartován právě ve chvíli, kdy klimatologická věda předložila nový ucelený soubor věrohodných důkazů, že zemské klima se skutečně otepluje, že tento proces je do značné míry ovlivňován lidskou činností, ale že exi–stují způsoby, jak mu čelit.

Nejpozoruhodnější na celém příběhu bude, až se naplno projeví, co vlastně Bush považuje za ekonomické zájmy USA, v jejichž jménu se Spojené státy zříkají odpovědnosti za své odpady i za zachování přijatelného klimatu na zeměkouli. Obecnou podporu amerických ekonomů totiž tento názor rozhodně nemá. Už v roce 1997 vystoupilo na podporu kjótského procesu 2600 z nich a v jejich středu bylo i osm nositelů Nobelovy ceny za ekonomiku. Z největšího společného vystoupení ekonomů v dějinách vyplynul nadějný postulát: „Existují cesty, jak zpomalit klimatické změny, aniž by se snížil životní standard. A překvapení na závěr: „V dlouhodobé perspektivě tato opatření produktivitu americké ekonomiky dokonce zvyšují. Bushovi jde zřejmě více než o dlouhodobou perspektivu o perspektivu čtyřletou – do příštích prezidentských voleb. A ve volbách se, jak známo, příliš neangažují klimatologové, zato uhelné a ropné společnosti ano. Ty mají z protikjótského rozhodnutí viditelný profit – nebudou muset vynaložit ani dolar na modernizaci svých provozů, aby snížily emise. Nejlepší cesta, jak zaostat za konkurenty ze zbytku světa, kteří budou okolnostmi nuceni hledat ekonomicky nejprogresivnější technologie.

Experti Mezinárodního panelu klimatické změny (IPCC) ve své březnové souhrnné zprávě potvrzují závěry amerických kolegů: „Opatření proti změnám klimatu budou často mít neutrální, nebo dokonce pozitivní ekonomické dopady. Přinesou další prospěch hospodářství a zvýší zaměstnanost. Kromě zvyšování efektivity průmyslu poukazují experti i na snižování dotací do těžby a do využití fosilních paliv, což žádoucím způsobem ušetří peněženky daňových poplatníků. Může se to však zamlouvat těžebním společnostem?

Bez vlivu ovšem těžaři nebyli ani za předchozí demokratické vládní garnitury. Jak jinak si vysvětlit, že „zelený Al Gore, autor pozoruhodných ekologických knih, v kjótském procesu úplně vybledl a svou autoritou na summitech zaštiťoval klaunská vystoupení členů americké delegace? Poslední konferenci, loni v lis–topadu v Haagu, se Američanům podařilo svými fraškami zcela rozvrátit a vedoucí americké ekipy Frank Loy si za to vysloužil dort rozpláclý na své tváři z rukou zoufalé americké občanky.

K vrcholným americkým „klaunským kouskům v Haagu nepochybně patřila snaha prosadit lesy s jejich fotosyntézou jako uznaný korektiv emisí skleníkových plynů. Kritéria byla přitom nastavena tak, že by USA coby lesnatá země nejenže nemusely své ze všech největší emise snižovat, ale ještě by získaly posvěcení je v rámci takových dohod zvýšit.

Bushova snaha vystoupit z Kjótského protokolu, byť morálně nezdůvodnitelná, je nepochybně čistší než nepovedené frašky ve státní režii a skýtá naději, že Američané na dalších konferencích přestanou ostatní obtěžovat destrukčními úmysly a jednání povedou k cíli. Budou Američané jen přihlížet, když nechtějí redukovat? Pro každý ze svých dosavadních sobeckých návrhů si vždy našli nějaké spojence, ochotné těžit výhody tu z velké rozlohy lesů, tu z prodeje a nákupu takzvaných ušetřených emisí. Až nakonec vznikla silná skupina lobbistů, zvaná umbrella group, v níž byly Kanada, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland a stále častěji i Rusko. Jak se tyto země – většinou po kritice amerického výstupu z kjótského procesu – zachovají?

Největší problém stejně zůstane prezidentu Bushovi. Popsal ho předseda Evropské komise Romano Prodi: „Jestliže chce být někdo světovým lídrem, musí vědět, jak se starat o celou zeměkouli, nejen o americký průmysl. Pro svět je zatím jen globálním ropákem.