Udržitelný rozvoj
Po Evropské unii se požadavek udržitelného rozvoje konečně stává součástí i zákonů České republiky. Termín „udržitelný rozvoj se při tom skloňuje tak často, až hrozí úplným vyprázdněním. Mnozí, kteří ho užívají, o něm mají jen vzdálené představy, jen málokdo opravdu vnímá, že trvale udržitelný rozvoj není jen dalším mlhavým pojmem „evropanského slovníku dokumentů Evropské unie. Je totiž jediným známým východiskem, jak se vyhnout krizovému překročení „mezí růstu , proti jejichž
přehlížení v roce 1972 ve stejnojmenné knize apeloval autorský tým Dennise Meadovse. Termín „udržitelný rozvoj je třeba i v Česku znovu naplnit jeho výbušným obsahem.
Kniha bývalého ministra životního prostředí Bedřicha Moldana Ekologická dimenze udržitelného rozvoje proto vychází v pravý čas. Spolu se zastřešujícím udržitelným rozvojem postihuje i veškerá další současná ekologická témata, skleníkovým efektem a narušením ozónové vrstvy počínaje a geneticky modifikovanými organismy či globalizací zdaleka nekonče.
Autor má dar syntetizovat výsledky soudobého poznání o udržitelném rozvoji do velice přehledných textů. Druhou jeho předností je jeho pregnantní, a přitom „neprofesorsky srozumitelné vyjadřování, takže knihu si bez obvyklých terminologických problémů může přečíst kdokoli z jakéhokoli oboru. Ostatně všech oborů lidské činnosti se také týká. Do třetice je třeba ocenit, že se autor nesnaží vše potřebné převyprávět v jednolitém textu a hojně využívá grafů, tabulek i textových boxů, které názorně dokumentují trendy popsané v základním textu.
Kniha současně plní i úlohu vysokoškolské učebnice. Nasvědčuje tomu způsob řazení témat i občasný odkaz, že to či ono není předmětem zvoleného výkladu. A právě v těchto okamžicích se čtenář zvenčí může cítit trochu ošizen. Na rozdíl od studentů nemá příležitost se okam–žitě zeptat na zamlčené návaznosti.
Profesora Bedřicha Moldana nelze „nachytat na švestkách , každý řádek je podložen odbornou erudicí. Je obdivuhodné, kolik pro a proti dokázal u každého popisovaného jevu shromáždit. Ale zároveň překvapuje, že se u některých témat ta pro i proti zdráhá sám zvažovat, a ponechává to na čtenáři. Jestliže čtenář nemá zkušenosti z oboru, bude si závěry stejně dělat z argumentů předestřených autorem, takže pod jeho vlivem. Jen možnost opřít se o jeho autoritu mu bude scházet.
Přesto Bedřich Moldan v knize vyjádřil, který z globálních ekologických problémů považuje za největší: redukci biodiverzity. Považuje ji za nejvážnější ohrožení vzhledem k její rozsáhlosti a nevratnosti. A upozorňuje, že ztráta biologického bohatství je o to zákeřnější, že se navenek neprojevuje žádnými katastrofami ani dramatickými událostmi, jako je ozónová díra nebo tání ledovců, ani přímo neohrožuje zdraví a životy lidí. Ohrožení přírody označuje Moldan nejen za obrovský praktický problém, ale také za etickou výzvu „správcům planety .
Na stavu přírodního prostředí se odráží většina lidských činností. Proto autor na mnoha místech knihy zdůrazňuje potřebu integrovaného vnímání ekologických problémů. A nejen jich. O udržitelném rozvoji Moldan soudí, že má smysl jedině tehdy, podaří–li se integrovat všechny tři jeho pilíře: ekonomický, sociální a ekologický.
Ekonomický rozměr udržitelnosti vychází z nutnosti zachovat při veškeré hospodářské činnosti základní kapitál a využívat jen vyprodukovaného zisku, přičemž autor upozorňuje, že se to týká nejen kapitálu vyrobeného, „lidského , ale i přírodního. Sociální rozměr udržitelnosti je svázán s odstraňováním chudoby, zlepšováním zdraví, jež povede k prodlužování lidského věku. To si ne–lze představit bez demokracie, zabezpečení lidských práv a svobod a bez spravedlivého společenského uspořádání. Ekologický rozměr udržitelnosti je možný udržet jen za předpokladu, že si lidé naplno uvědomí, že jsou součástí zemské biosféry a jsou plně závislí na přírodních zdrojích a na planetárních životodárných systémech.
Moldan je přesvědčen, že transformace k trvalé udržitelnosti je proces globální, který by neměl vynechat žádnou skupinu lidí. Pokud občané nevezmou myšlenku trvalé udržitelnosti za svou, nemůže se transformace podařit. Jenže jak mohou lidé přijmout tuto výzvu, když mnozí o ní nic nevědí?
Tato kniha je mostem k poznání, ale bohužel jen pro skupinu vzdělanců. Studenti ji budou potřebovat k naplnění svých studijních úkolů. Lidé různých oborů se k ní však dostanou jen tehdy, uvědomí–li si sami potřebu se v tomto směru vzdělat. K tomu, aby knihu přijala širší veřejnost, jí schází podobné apely, jaké vyslovili autoři citovaných Mezí růstu. A nijak je nesnížilo, že třicetiletý vývoj jim ve všem nedal za pravdu. Jestliže se Bedřich Moldan v této publikaci vlastním závěrům očividně vyhýbal, měl by urychleně pomýšlet i na knihu na nich postavenou. Veřejnost i koncepce udržitelného rozvoje ji potřebují.
Bedřich Moldan: Ekologická dimenze udržitelného rozvoje. Nakladatelství Karolinum, Praha 2001. 1. vydání, 102 stran, cena neuvedena.
