Prezident Miloš Zeman se pravděpodobně přeřekl. Pokud prý navrhovaný ministr „nemá odborné zázemí a znalosti“, pak ho nejmenuje do čela rezortu. A jako příklad si vybral Martina Stropnického z ANO, který přišel pozdě k rozdělování ministerstev zahraničí a kultury, a tak na něj zbyla obrana. Ale to má přece svoji logiku!
Zatímco někteří z budoucí ministerské sestavy ještě ani nevychodili základní školu, Stropnický už v roce 1975 navlékl uniformu strážmistra VB ve filmu Plavení hříbat. A u vojáků skončil nakonec hodně vysoko jako podplukovník Kadlec, byť snímek s názvem Všichni musí zemřít může vyvolávat jisté pochyby o jeho solidních záměrech s rezortem obrany.
Příliš mnoho odborníků
Ale vážně. Kdyby opravdu každý ministr měl mít odbornou kvalifikaci, tak to můžeme s gustem proškrtat mnohé minulé vlády a možná nejvíce tu Zemanovu z let 1998-2002. Mimochodem pravděpodobně by tu doposavad vládli odborně vybavení komunisté, protože například první nekomunistický premiér Petr Pithart byl odborně zcela nezpůsobilý – sepisování nějakých chart a historických traktátů přeci nikdo nemůže brát jako dostatečnou erudici.
Ve vládách Václava Klause najedeme také několik případů ukázkové neodbornosti. Ivan Pilip na ministerstvu školství, jednu cigaretu za druhou vykuřující Jan Stráský na ministerstvu zdravotnictví, Karel Kühnl na průmyslu či Miloslav Výborný, když už jsme u té obrany.
Vzor ministerské kompetence podle Miloše Zemana: JUDr. Stanislav Gross, absolvent SPŠ, obor elektromechanik - kandidát strojvedoucího, a Právnické fakulty ZČU
Všichni „neodborníci“ z vlád Pitharta, Klause či Tošovského ale měli alespoň nějakou vážnost. O tom se však dá pochybovat u železničáře a politika z profese Stanislava Grosse, kterého si Zeman prosadil na vnitro. Výtečnou reputaci v zahraničí zařídil i Jan Kavan, pozoruhodný byl i odborník na veřejné finance a „čisté ruce“ Ivo Svoboda, který skončil za mřížemi. Nikdo by také neměl zapomínat na erudovaného Karla Březinu, který se v pouhých 27 letech stal Zemanovým ministrem.
Raději manažer než odborník
Harašení odborností je nepochopitelný český fetiš, na který rádi slyšíme, i když nám „odborníci“ v politice už tolikrát dokázali svou odbornost. Za posledních pět let jsme měli hned dvě odbornické vlády. V kabinetu Jana Fischera platil například za velkého odborníka Martin Barták, že byl dokonce místopředsedou vlády. Nyní se za tím táhnou obvinění z cinklých armádních zakázek.
Fischer měl pod sebou i další „odborníky“, ale všechna jména přebila asi ta z té aktuální vlády „odborníků“ Jiřího Rusnoka. Ministr dopravy Zdeněk „Ahóóój“ Žák svou odbornost projevil především masivním vymetením státem ovládaných managementů a dosazením spřízněných jmen.
A dalo by se pokračovat dále.
Ne, odbornost nemá být v politice zaklínadlem. U některých rezortů sice tradičně lpíme na člověku z profese – třeba u ministra zdravotnictví –, ale obecně není jediný důvod, proč by lékař musel vést zdravotnictví, kultuře měl šéfovat spisovatel, průmyslu průmyslník či obraně voják. Ministr má být především dobrý manažer.
Zemanův veletoč
Zeman samozřejmě není první prezident, který premiéra zahání ve výběru ministrů do kouta. Ale u Zemana je to o to směšnější, že ještě v létě se dušoval, jak má jím vyvolený premiér Jiří Rusnok volnou ruku ve výběru ministrů. „Má svaté právo rozhodnout o složení své vlády,“ tvrdil. Tak proč to samé nemůže Sobotka? A proč je problémem po všech těch minulých „odbornících“ zrovna Stropnický na obraně? Vždyť kdo jiný by měl pozvednout morálku českého vojska, než ten, který daboval samotného d'Artagnana?
K sestavování vlády čtěte:
Zeman: Do sestavování vlády se budu vměšovat. Nechci novou Peake
Zeman si diktuje: Sobotku jmenuji premiérem, až bude jasné, že má většinu
